Autoforum

/

Foto: Mercedes-Benz

Asi žádné jiné auto nemá až do takové míry pověst stroje, který odvádí svou práci až do poslední chvíle před rozpadem na atomy. Přesto to neznamená, že je každý Mercedes E generací W212 a W213 nezničitelný, některé už zničeny byly. Ale čím?

Statistická data mohou být zavádějící, zvláště pokud si z nich vyberete pouze jeden údaj. Podívejte se třeba na aktuální TÜV Report, ve kterém pořadí aut ovlivňuje míra poruchovosti. Němci pro letošek pasovali na vítěze Hondu Jazz, která má na kontě pouhá 2,4 procenta, což znamená, že technickou kontrolou neprojde jen něco přes 2 auta ze sta. To je pochopitelně skvělý výsledek, ve velké míře k němu ovšem přispívá poměrně nízký průměrný nájezd 28 tisíc kilometrů. Třeba páté Mitsubishi ASX je však již spojováno s 40 tisíci km, snadno tak může být spolehlivější než Jazz, i když jeho míra poruchovosti činí 2,7 procenta.

My si dnes posvítíme na Mercedes-Benz třídy E, který na rozdíl od jeho sourozenců v žádné věkové kategorii nenajdeme na špici. Obvykle je nadprůměrný, třeba u osmi- a devítiletých aut tento model zaujímá až 49. příčku spolu s BMW řady 1 a 2. Německá prémiová liga se tak s 18,1procentní mírou poruchovosti dostala těsně do podprůměru, nicméně reálně třícípá hvězda zastiňuje i ty nejlepší v dané kategorii a patří mezi největší držáky mezi moderními auty. Její průměrný nájezd totiž činí 181 tisíc kilometrů, což je skoro dvakrát tolik oproti zmiňovanému BMW a zdaleka největší porce v rámci celé kategorie.

Čím více auto používáte, a je jedno, o jakou značku či model jde, tím častěji a ve větší míře se objevují problémy. Třída E je přitom historicky nadmíru oblíbeným vozem taxikářů, a to právě kvůli své spolehlivosti. Značná část produkce tedy najíždí desítky tisíc kilometrů ročně, menší pak i přes 100 tisíc km za rok, což se na statistikách projevit musí. Pokud v nich ale poté budete klást důraz jen na některá data, můžete si snadno nechat ujít životní koupi. Přitom onen obrovský nájezd více než co jiného naznačuje, že pokud ročně urazíte jen něco okolo 12 tisíc km, vydrží vám třída E do konce života, i když ji pořídíte dlouho po jejím vzniku. Ony problematické kusy tak nakonec jen podtrhují výjimečnou trvanlivost - kdyby neexistovala, dávno by nejezdily ani ony.

Neznamená to ale samozřejmě, že byste se ani nemuseli obtěžovat cestou do bazaru a koupi uskutečnili jen na základě fotek. Koneckonců třeba generace W213, která přišla v roce 2016, a nahrazena byla novým provedením teprve předloni, má na kontě dokonce tři tucty svolávacích akcí. Během nich bylo řešeno pomalu vše, třeba defektní airbagy, špatné přezky bezpečnostních pásů, hrozba samovznícení, problémy brzdového ústrojí, úniky oleje, úniky paliva nebo haprující řízení. Tedy většinou vážné vady, proto rozhodně zkontrolujte, že došlo na jejich odstranění.

Mimo to vás může potrápit únik chladicí kapaliny, selhávající senzory emisí NOx či multimédia. Řada majitelů si stěžuje rovněž na příliš citlivý lak vnitřních dekorů. Další problémy jsou pak spojené s oním vysokým nájezdem, neboť takový únik oleje může být odhalen již během první technické kontroly. Na tu ovšem třída E může dorazit již klidně i s pár stovkami tisíc kilometrů na kontě. Je tak logické, že objevit se již mohou i potíže se zavěšením.

Ze stejného důvodu proklepněte také brzdy, zkontrolovat je třeba ovšem i jejich hadičky. Bez výjimky to platí pro starší generaci W212, která dorazila v roce 2009. U ní jsou přitom nájezdy ještě větší, vyšší stáří se ovšem začíná navíc projevovat korozí, kterou hledejte hlavně u zadní nápravy. Dieselový motor OM 651 je pak známý tím, že může trpět na problémy s rozvody a vstřikováním, měnit pak u něj nejspíše budete muset také palivový filtr.

Při volbě ojetého Éčka je tak vlastně klíčové, zda byl předchozí majitel puntičkář, co se údržby týče. S vysokými nájezdy totiž kupříkladu muselo docházet na výměnu oleje klidně i několikrát ročně. Mimo to je tu onen vysoký počet svolávacích akcí, kterým se ostatně nevyhnula ani starší generace. Ta přitom může lákat více zájemců, ať již svými cenami, které startují okolo 150 tisíc korun, tak zavazadelníkem, který u kombíku pojme až 1 950 l.

Novější provedení oproti tomu kontruje úspornějšími a výkonnějšími motory, kromě toho byla třída E generace W213 jako druhý Mercedes osazena autonomním řízením, které vám umožní sundat ruce z volantu. Připravit si na ní ovšem budete muset bezmála půl milionu korun. Těšit se ovšem můžete také na daleko lepší odhlučnění kabiny, kde tak k ovládání lze využít hlasovou kontrolu.

Zdroje: TÜV, Auto Bild

Petr Prokopec