Autoforum

/

Foto: Ford

Nezájem o něj v showroomech s novými vozy měl své opodstatnění, ale ne zase takové, aby dnes ceny ojetin oprávněně tlačil tak nízko. Špatná pověst s sebou navíc táhne i verze, které si to nezaslouží.

To, o čem se léta mluvilo, se letos definitivně stalo realitou - Ford ukončil výrobu Mondea bez jakéhokoli nástupce. Obešlo se to nejen bez pořádné tiskové zprávy automobilky, ale také bez pláče, protože o tohle auto už delší čas nestál skoro nikdo.

Je to smutný příběh, neboť svého času šlo o bestseller modrého oválu, který dokázal překonávat i největší jména své třídy. Ještě na začátku nového milénia sahal jen v Evropě po pokoření mety 300 tisíc prodaných vozů za rok, díky čemuž držel krok s konkurenčním VW Passat. To všechno ale odnesl čas. Zájem o auta této třídy sice opadl obecně, nicméně zatímco VW loni stále prodal aspoň 82 488 Passatů, Ford měl na kontě pouhých 13 481 registrací Mondea. Letošních 3 735 prodejů snad ani nechceme zmiňovat, je to smutná tečka za jednou érou.

Mondeo ale nemá problémy jen teď, trend poklesu zájmu o něj byl dlouhodobý a nevázal se dokonce ani pouze k poslední generaci. Ta v Americe odstartovala svou životní dráhu jako Fusion, v Evropě se ale stala jedním z největších moderních propadáků, jak je patrné i z výše zmíněných čísel. Přesto - nebo vlastně i právě proto - se v bazarech najde dost ojetých kusů, které bývají k mání až překvapivě levně. A v poměru výkonu a ceny se posunuly do sfér, kdy lze i na tento propadák nahlížet mnohem pozitivněji. Měli bychom se ale nechat svést (a poté třeba i svézt...) některou z posledních dvou generací?

Záleží na úhlu pohledu, bez ohledu na něj je ale předem třeba se na to, že Mondeo bylo vždy populární u správců firemních vozových parků. Část aut tedy bývá zatížena nemalým nájezdem, který pochopitelně jen umocňuje vrozené sklony k některým technickým problémům. A také sklony nepoctivců k manipulování s historií vozu.

My si nejprve posvítíme na vůz vyráběný v letech 2006 až 2014, než se ovšem dostaneme k jeho kladům a záporům, musíme zrekapitulovat počátky tohoto modelu. První Mondeo se objevilo v roce 1992, přičemž už po čtyřech letech dostalo nástupce. Ten byl sice postaven na stejné platformě a používal i většinu původních mechanických dílů, ovšem kvůli změnám ve vizáži jej řada lidí začala brát jako druhou generaci, jakkoli šlo jen o větší facelift.

Model z roku 2006 je tak vlastně třetí a nikoliv čtvrtou generací, přičemž mezi jeho hlavní klady patřily rozměry. Při 4,8metrové délce, 1,9metrové šířce a 2,9metrovém rozvoru jste si totiž na nedostatek místa nemohli stěžovat ani v kabině, ani v zavazadelníku. Přitom Mondeo zůstalo relativně lehké, což se nakonec pozitivně projevilo na ovladatelnosti i provozní efektivitě. V případě řízení a podvozku Ford v té době stále patřil ke špičce, spotřeba zejména naftových verzí byla velmi nízká.

Zrovna v případě motorů je ale třeba dávat pozor na to, co máte pod rukama. Dvoulitrové turbodiesely se často potýkají s prodlevou, která nevěští nic dobrého, u jedna-šestky je životnost turbodmychadla obecně malá. Výkonné benzinové agregáty včetně 2,5litrového pětiválce (220 koní) i dvoulitrového čtyřválce (240 koní) jsou pak náchylné na úniky oleje. Nejlepší cestou je tak vybrat dobře udržovaný větší diesel.

Na další těžkosti se musíte připravit v případě světlometů, a to předních i zadních. Možná vás nemine ani kompletní výměna, což platí také o výfukovém ústrojí. Vrásky vám ovšem nebude dělat koroze karoserie, stejně jako lze při odpovídající servisní péči chválit také brzdy. S těmi má naopak problém nástupce, neboť přestože je užší, hmotnost vylétla nahoru. I v nejlehčí verzi tak Mondeo váží 1 507 kilo, na dnešní dobu je to ale pořád docela málo.

Ani čtvrtá generace prodávaná od roku 2015 nemá nejspolehlivější motory, navíc jejich nabídka byla postupem času zredukována pouze na dvoulitrový turbodiesel produkující 150 či 190 koní a dvoulitrový benzinový hybrid, který byl naladěn na 187 koní. Nedostatečná dynamika tedy problémem není, ovšem stále je třeba počítat se špatnou těsností jednotek, a tedy i s úniky oleje.

Špatnou zprávou také je, že řízení již není tak dokonalé a s hledáním stability tak budete mít více práce než dříve. Kromě toho občas stávkuje elektricky výklopné tažné zařízení, a aby toho nebylo málo, problémem je také omezená životnost světel. Vyhlédnuté kousky je tak třeba důkladně prověřit.

Ceny jsou nicméně velmi lákavé, rozhodně pak vzhledem k tomu, jaký kus auta Mondeo je. V případě třetí generace startují již mezi 40 a 50 tisíc korun, v tu chvíli je ale třeba počítat s nejstaršími kusy s nájezdy v řádu stovek tisíc km. My bychom případně doporučili faceliftovaná provedení vyrobená po roce 2011, která s rozumným nájezdem do 150 tisíc km koupíte od přibližně 100 tisíc Kč.

V případě nástupce si musíte připravit vyšší sumy, pořád ale odpovídají pověsti vozu - už za méně než 170 tisíc korun můžete jezdit klidně s žádoucím dieselovým kombíkem, třebaže více jetým. Na perspektivnější exempláře po první modernizaci (2017) s umírněným nájezdem to chce zhruba 230 a více tisíc Kč. I to je zajímavá možnost, tak nízké ceny si snad ojeté Mondeo ani nezaslouží.

Poslední Mondeo již vycházelo z Fordu Fusion a řidičskou volbou rozhodně nebylo. Ceny jsou ale vzhledem k jeho stáří a velikosti opravdu nízké. Foto: Ford

Zdroj: TÜV

Petr Prokopec