Autoforum

/

Foto: Renault

Není to žádný kus historie, naopak. Tohle auto se dělá teprve čtyři roky a s dieselem se dá koupit i nové jako zřejmě poslední vůz svého druhu. Coby ojetina dnes může být vaše od 180 tisíc korun, i když platí za vcelku bezproblémový stroj.

Malá auta s dieselovým motorem jsou dnes druhem na vymření. Kdysi naprosto standardní věc vybily z trhu bující regulace Evropské unie, které činí dieselové motory příliš drahými na to, aby si je automobilky vůbec odvážily v levnějších vozech nabízet. Dnes tak nekoupíte diesel třeba ani ve Škodě Scala, natož pak ve Fabii, natož pak v čemkoli menším. Přinejmenším jedna výjimka ale pořád existuje.

Naftě kdysi zaslíbená Francie pořád nechává žít Renault Clio s motorem 1,5 dCi, a to i po nedávném velkém faceliftu. Tato jednotka už neprodukuje 85 nebo 115 koní, jako tomu bylo v letech 2019 a 2020, místo toho je aktuálně k mání pouze se 100 koňmi. U nás ji nekoupíte, v domácí Francii je ale k dispozici od 22 000 Eur (cca 540 tisíc Kč). Na 4 050 milimetrů dlouhý hatchback je to pořádná „pálka” a je zřejmě jen otázkou času, než ze showroomů zmizí úplně. Nejspíše se tak stane s koncem současné, tedy už páté generace Clia, která bude zřejmě tou poslední lidovou - nástupce s elektrickým pohonem bude ještě dražší.

Dieselová verze ale pořád má své kouzlo, s kombinovanou spotřebou pouhých 3,6 litru nafty na 100 km je to jedno z nejúspornějších aut, která kdy vůbec vznikla. Mimo město prý má jezdit za 3,2 litru a z vlastní praxe se starší iterací dnes nabízeného motoru můžeme říci, že pod 4 l/100 km se dá s tímto autem jezdit i docela svižně. Za 540 tisíc z Francie si ho asi dovážet nebudete, za zlomek této ceny se dá ale koupit v bazarech přinejmenším v Německu.

Tam pátá generace malé francouzské ikony startuje už na cenách okolo 7 500 Eur, tedy zhruba 180 tisíc Kč. V té chvíli je třeba počítat s vyšší nájezdem, i když čísla okolo 150 tisíc km nejsou až tak drastická. Ostatně jde o malé auto prodávané teprve čtvrtým rokem, s tím by stovky tisíc km stihl najet snad jen blázen. Dejte na stůl 250 až 260 tisíc Kč a máte tři roky staré auto s nájezdem okolo 80 tisíc km bez jakéhokoli sebezapření. Byť za tuto sumu dostáváte pouze slabší verzi agregátu, pro tu silnější musíte znovu zašátrat v kapse pro dalších 50 tisíc Kč.

Cena nám tím pozvolna roste, to ale neznamená, že nepůjde o dobrou koupi. Vůz je to pořád obecně velmi levný a hodnotu si vzhledem ke zmíněnému drží. A má si ji dál držet víc než jiné verze Clia. Při koupi je třeba dát pozor na filtr pevných částic, který při používání auta jen ve městě nemusí být fit, jiné výtky se ale pohonu netýkají. Navíc nejsou až tak četné, jde totiž hlavně o selhání posilovače řízení, na které došlo u malé várky aut vyrobené mezi červnem a listopadem 2019. Mimo to kritika míří maximálně k multimédiím či špatné údržbě přechozích majitelů.

My jsme nedávno vyzkoušeli jen 30 měsíců starý exemplář se 100koňovým dieselem a 60 tisíci najetými km a auto působilo pořád jako nové. Znovu můžeme připomenout, že nízká spotřeba je tu snadno dosažitelnou praxí, pod 4 litry nafty na 100 kilometrů budete jezdit s naprostou lehkostí. A ani cena auta nebyla tak extrémní, dnes už prodaný vůz byl k dispozici za 359 tisíc Kč jako nebourané auto po prvním majiteli.

Nedivili bychom se navíc, kdyby cena takových exemplářů při umírněném nájezdu dál neklesala. Čím víc budou auta jako Clio dCi z trhu mizet, tím zajímavěji se budou v očích publika, které právě po něčem takovém touží, profilovat. Auto má i s nádrží na 39 litrů nafty dojezd snadno přes 1 000 km, co jiného vám dnes v této třídě takovou akceschopnost nabídne?

Zdroj dat: TÜV

Petr Prokopec