Autoforum

/

Foto: Hyundai

Odpor k tomu je neuvěřitelný, neboť systém Hyundai se stará přesně o to, po čem právě dotčení touží. Anebo se jen tváří, že po o tom touží, ale jejich pravé úmysly jsou jiné?

Také v Česku se nám rozhořel boj o radary. Nastupující vláda totiž usiluje o to, aby pokuty zaplacené za přestupky zjištěné těmito prostředky mířily do státního rozpočtu, ne do rozpočtů obcí. S tím obce nepřekvapivě nesouhlasí a žádají jiné řešení, jinak se někde může přestat rychlost kontrolovat. Něco takového pochopitelně jen odhaluje jejich pravou motivaci. Však pokud by obcím šlo o bezpečnost, může jim být jedno, kde pokuta skončí - je to trest, ne příjem a peněz na provoz podobných radarů mají dost z daní. Takto ale neuvažují, jde tu - jako skoro vždy a všude - o peníze. Nejlépe pak o ty, které lze poslat „kamarádům” a část z nich dostat zpátky.

Pokud by politici skutečně toužili po vyšší bezpečnosti na silnicích a omezení rychlosti aut tehdy a tam, kdy a kde to má opravdu smysl (což - ruku a srdce - opravdu není vždy a všude), mají k tomu řadu jiných možností. Třeba se nechat inspirovat tím, co dělají v Jižní Koreji, kde jsou povolené jakési vestavěné detektory měřených míst a úseků, kterým se auto dokáže samo přizpůsobit.

Zní to takto řečené všelijak, nečekejte ale žádnou „státní moc na autem”, o to tu vůbec nejde. Jak ke svému překvapení při návštěvě Koreje a tamním testu nového Hyundai Nexo určeného právě pro tamní trh zjistili kolegové z nizozemského Auto Weeku, auta tam mohou používat tempomat, který kooperuje s navigačním systémem, jenž pracuje s různými daty včetně databáze míst, kde se měří rychlost.

Pokud si tedy v autě nastavíte libovolnou rychlost, jakou má tempomat udržovat (a může být klidně nadlimitní, ostatně i kolegové přiznávají, že takovou zvolili), vůz sám zpomalí nejen před zatáčkami či jinými ožehavými místy, ale zpomalí také v úseku, kde probíhá radarové měření či úsekové měření. Jakmile pak dojedete na jeho konec, rychlost znovu vrátí na vámi zvolenou úroveň, tedy i tu nelegální.

Něco takového vypadá jako rozumné řešení, neboť vás na jednu stranu příliš „nebuzeruje” (takový tempomat by stejně nikdo nepoužíval, viz kauza Honda a ISA), na tu druhou ale zajistí snížení rychlosti na důležitých místech a předejití pokutám. Přijde nám to chytré a v pořádku, jak ale asi tušíte, u části veřejnosti - té nizozemské nevyjímaje - to vyvolalo údiv a odpor.

Zatímco ti rozumnější stejně jako my kvitují, že systém vlastně zajišťuje redukci rychlosti v místech, kde na ni záleží, čímž přesně plní smysl měření, ostatní v něm vidí jen cestu, jak se vyhýbat trestu za špatné jednání. A jsou velmi udiveni, že Korea něco takového dovoluje. Ostatně, v EU si nikdo nic takového nabídnout ani nedovolil. Není ale lepší žádné špatné jednání nepáchat a pokutu neplatit? Však kolik kdo jede ve tři ráno po liduprázdné dálnici kdesi uprostřed ničeho může být každému jedno. A pokud to zrovna jedno nebude (hluk, stavba, nehoda, cokoli), systém zafunguje i tam.

Možnosti, jak zajistit, aby v kritických místech lidé jezdili přiměřené okolnostem, tedy zjevně existují i za rámec obvyklého uvažování „buzerovat a trestat”. V Evropě ale často nemáme tendenci takto přemýšlet a raději volíme jen represi jako dost absurdní formu prevence. Proč, je na delší, jistě filozofickou debatu...

Zdroj: Auto Week

Petr Prokopec