Autoforum

/

Foto: Walter Kraft, Autoforum.cz

Dokážu si představit pár typů lidí, kterým bych to odpustil, u ostatních jde o hanebnou bezohlednost a netolerovatelný necit pro něco tak krásného, jako je automobil. Fakt, že chybí i automobilovým profesionálům a nadšenci se musí snižovat k takovýmto opatřením, je až děsivý.

Dnes ráno jsem si s nadšením otevřel kolegův článek s nabídkou krásného Opelu Calibra. Je to opravdu pozoruhodný kousek, navíc za pěknou cenu, který v člověku staršího data zrodu probouzí nostalgické nutkání přepočítat si peníze, které by zítra nemusel potřebovat. Asi mě tohle nutkání neopustilo doteď, jedna věc mě ale přece jen rozladila.

To auto je skutečně jako nové. Má lak jako nový, má světla jako nová, má kola jako nová, věci typu volant, řadička, nášlapy pedálů, čalounění... Vše je jako z partesu, nenajdete na nich ani narušenou strukturu povrchové úpravy. Když se ale zaměříte na opravdu titěrné detaily, vidíte několik typických projevů netečnosti jeho podle všeho dlouholetého majitele. Jde o odřené vnitřní plasty, v tomto případě hlavně okolo oblasti spínací skříňky, sedřenou látku na bočním vedení anatomických sedadel, která vypadají jako ušáky, a kdyby na záběrech byly pořádně vidět boční prahy, dost možná by i ony byly obroušené od podrážek bot toho, kdo do auta nasedal, popř. okopané vnitřní výplně dveří.

Upřímně? Nechápu to. Tedy rozumím tomu, že se člověku občas něco přihodí, udělá v rychlosti špatný pohyb, vezme si kalhoty s tvrdým páskem, nastoupí do auta se sedačkou posunutou moc dopředu a odře si volant, to všechno se může stát. Ale některá auta nepůsobí jako projev toho, že se něco někomu občas stalo, ale že majitel naprosto soustavně kopal do dveří, kopal do prahů, do spínací skříňky se netrefoval o půl metru a do sedadel se instaloval tak, že si z bočnic udělal skluzavku - sedl na ono boční vedení, po kterém sjížděl až na sedák.

Už když to uděláte jednou, můžete způsobit nenapravitelnou škodu. Pokud to pravidelně děláte po celou vlastnictví auta, uděláte z toho všeho něco jako „smirkl”, smirkový papír. Prostě to tak dlouho ojíždíte, až jsou na tom z metrů vidět odporné rýhy. Výsledkem jsou pro mě kolikrát nepochopitelně zdevastovaná auta, zvlášť u cenných sporťáků to bolí - projděte si inzeráty BMW M, Porsche 911, Audi S a RS a dalších vozů, u kterých je normální mít vyšší prahy, hlubší podlahu, výrazně tvarovaná sedadla či jen dvoje boční dveře, které bývá složitější otevřít v omezeném prostoru, a uvidíte tu zkázu. Bočnice jsou někdy vydřené až doběla.

Možná jsem úchyl, ale nesnesu to. Copak je tak těžké zvednout nohu? Copak je tak těžké vyhnout se výplni dveří? Copak je tak těžké trochu zakroutit zadkem a zasunout se doprostřed sedadla, tedy vyhnout se sjíždění oné bočnice? Však opaky takových postupů auta ničí a viditelně devastují, i když je majitel kolikrát velmi citlivý směrem k technice. Při takovém zacházení s vnitřkem jeho auto nakonec po chvíli stejně vypadá jako vyžilá kněžka lásky z E55. Vůz z ranního inzerátu na tom nebyl tak zle, na to měl málo najeto, ale je zjevně už dost načatý vzhledem k tomu, jak perfektní jinak je.

Třeba si nyní říkáte, že vaše ohledy v těchto věcech neznají konce, ale ono to nestačí. Pohled na onu Calibru mi připomněl jeden loňský zážitek, který bude možná pro běžné automobilové spotřebitele také surreální. V komunitě nadšenců si s auty pomáháme, takže když mě známý požádal, abych mu vzal do asi 200 km vzdáleného servisu jeho Porsche 911 při cestě tím směrem, samozřejmě jsem mu vyšel vstříc. Auto mi nechal v garáži s klíči v mrtvé schránce a když jsem vůz objevil, našel jsem to, vidíte na fotkách níže.

Hned to fotím, proto to mám pořád v mobilu, a ptám se: „Co to sakra je?” Bylo jasné, o co šlo, ale přišlo mi to jako ohromný projev nedůvěry, já bych nikomu interiér auta nedevastoval. Tenhle „zábal” ale nebyl určený pro mě, byl určený - po zkušenostech - pro autorizovaný servis Porsche, kde si sice dávají na sedačku a apod. igelitovou ochranu, ale stejně jsou schopni ji odřít, stejně jsou schopni kopnout do prahu, stejně jsou schopni kopnout do výplně dveří, kopnout do rohu sedadla atp. A to víte, u takového auta to bolí - celokožený interiér v individuální úpravě z jemné kůže... Pár škrábanců a máte škodu za statistíce. Kdysi mu bylo hloupé se tomu bránit, teď už je zábal standard, smutný standard - auto s prezervativy proti bezohlednosti.

Chtěl jsem tedy napsat tento článek a poprosit všechny: Lidé, nekopejte si do aut, srdce nás nadšenců jsou z toho bolavá. Ale pokud je vám to přesto jedno a do svých aut si kopat chcete, je to samozřejmě vaše věc. Jen po popsané zkušenosti bych rád dodal: Když už nic jiného, nekopejte aspoň do našich aut, zvlášť pokud děláte v servisu, v myčce, pracujete jako valet, cokoli takového. Dát pozor hlavně na nohy a zadek je přece snadné. A někoho jiného tím potěšíte, nebo mu aspoň nezkazíte den.

Zdroj: Autoforum.cz

Walter Kraft