Autoforum

/

Foto: Toyota

Ještě před pár roky chtělo šílence fixovaného na svůj letitý vůz, aby jej místo prodeje a nahrazení jiným draze udržoval při životě. Ale co když jej už nahradit není čím? Něco takového se může stát realitou života řady z nás, kteří na nové, trhem nevynucené nabídky bez alternativ nepřistoupí.

V poslední době pravidelně přemýšlím o změnách ve svém vozovém parku. Rodinné Kie Cee'd SW táhne již na desátý rok a jakkoli jsem si zatím mohl stěžovat pouze na světlomety, je jasné, že rozpočet budu muset připravit na výraznější výdaj. Otázkou však je, zda jít cestou oprav, nebo zda korejský kombík prodat a nahradit jej něčím novým. Problémem však je, že výběr vlastně není až tak široký. Stačí si jen uvědomit, že atmosférickou jednotku dnes u mainstreamových značek prakticky neseženete. Kromě toho začínají být moderní auta doslova prošpikovaná asistenčními systémy a jejich senzory.

Neznamená to, že bych se stavěl proti inovacím, ty ale musí být smysluplné. S přeplňovaným litrovým tříválcem přitom proti atmosférické čtyřválcové jedna-šestce úspory ve spotřebě nedosáhnu, spíše lze počítat s pravým opakem. A dosavadní motor zvládnu i vyndat z auta, rozmontovat, smontovat a zase jej usadit zpět sám. To je s novějšími vozy možné stále hůře.

Tímto směrem automobilismus míří už nějaký ten pátek a dělá z relativně mladých a relativně obyčejných aut ceněné zboží, protože žádný jejich novější ekvivalent neexistuje. Dobře, Kia Cee'd 1,6 to asi nebude (i když...), ale podívejte se třeba na takové BMW M3 E92. V podstatě nepovedená, fandy léta odmítaná či přinejmenším nevyhledávaná generace platí dnes, pouhých 9 let po konci výroby, za ceněné, pomalu sběratelské zboží. Na opravdu pěkné kousky s malým nájezdem budete potřebovat snadno přes 1,5 milionu korun, víc než na novější kusy pozdější generace F80 a téměř stejnou sumu jako kdysi na nový vůz. Proč? Protože E92 je to poslední M3 s ručně vyráběným motorem bez turba nebo poslední M3 Coupe. A podobných „naposledy” by se našlo o dost víc.

To je absurdně rychlý vývoj ceny, dříve trval ten samý proces zásadně déle. Nyní jasně ukazuje, jak rychle a dalece se rozevírají nůžky mezi chtěným (některými) a nabízeným (prakticky všemi). A pokud bude nařízena elektrická mobility pro všechny, tyhle nůžky se rozevřou ještě mnohem víc, neboť řada lidí nenajde v nových vozech nejen ideální, ale dokonce vůbec použitelné řešení pro jejich potřeby. To se pak může hodit i ten Cee'd...

Ale žerty stranou, se vší vážností se ve stínu zmíněného ani nedivím majiteli Lexusu GX470 z roku 2006, který místo toho, aby sáhl po novějším autě, zaplatil přes 24 tisíc dolarů (cca 552 tisíc korun) za renovaci svého japonského SUV s více jak 368 tisíci najetými kilometry. To je částka, za kterou lze pořídit zcela nové auto, navíc nacpaná do auta s velmi vysokým nájezdem, za srovnatelnou sumu by ale rozhodně nekoupil vůz disponující atmosférickým 4,7litrovým osmiválcem. Právě na pohonnou jednotku přitom padla hned třetina rozpočtu, neboť kromě renovace došlo i na její vylepšení. Dorazilo tedy i lepší sání, výfuk či rozvody.

Je pochopitelně otázkou, nakolik se tyto modifikace projevily na výkonu. I kdyby nicméně nedošlo na žádný zisk, majitel může znovu počítat s 267 koňmi, stejně jako před šestnácti lety. Je přitom skoro jisté, že tato pohonná jednotka mu bude sloužit ještě několik dekád, a to bez nutnosti dalších náročných oprav. Něco takového ovšem nelze spojovat třeba s bateriemi elektromobilů - ty samy o sobě stojí více než celková renovace Lexusu, vydrží okolo 8 let. A jezdit s nimi den co den bez omezení nelze nikdy.

Pokud tedy tlak na elektrifikaci všech aut neustane, nevyhnutelně povede k tomu, že kroky majitele staršího GX470 bude následovat více a více lidí. Pokud totiž zákazníci v showroomech nenaleznou ty vozy, které jim vyhovují a které splní veškeré jejich požadavky, pak zůstanou u těch dosavadních. A za našetřené peníze jim poskytnou omlazující kůru. Z daných útrat přitom automobilkám již nemusí kápnout ani haléř, zvláště pokud se rozhodnou za spalovací minulostí udělat tlustou čáru.

Je navíc třeba dodat, že díky dnešním technologiím můžete zajít ještě dále než majitel Lexusu, který pochopitelně nechal řádně ošetřit i podvozek, stejně jako kabinu. V té nicméně zůstala zachována původní architektura. S ohledem na 3D tisk ovšem ani ta již nemusí být překážkou, do svého hýčkaného vozu si tak snadno můžete nechat implementovat třeba kompletně novou středovou konzoli s moderními multimédii.

Může se tedy stát, že ani já pro nové auto jako náhradu za desetiletou Kiu už nevyrazím. A pokud se to stane, sáhnu po něčem konzervativním smířen s tím, že to už může být auto, které budu udržovat při životě klidně dalších 20 let. Pochopitelně, třeba elektromobilita zažije během té doby vyhlížené revoluční pokroky a stane se použitelnou i dostupnou. Na něco takového se ale čeká už přes 100 let a pravděpodobnost, že by to přišlo během následujících několika roků, je jedním slovem mizivá.

Zdroj: The Car Care Nut@Youtube

Petr Prokopec