Autoforum

/

Foto: Archiv Autoforum.cz

Můžete nás označit za sexisty, ale nerozmluvíte nám, že většina žen se svými auty nezachází uctivě. Tento muž se to pokusil změnit.

Možná máte to štěstí a jste partnerem ženy, která auto opatruje jako oko v hlavě. Řídí ho jemně a s citem, žádné části karoserie neříká parkovací asistent, chápe, že pneumatiky jen po obvodu disků kol, vnitřek si neplete s restaurací ani kosmetickým salonem, všímá si všech varovných kontrolek, dokáže s ním zajet včas do servisu a když je třeba, umyje ho a vyčistí. Možná taková žena existuje, možná. Pokud jste na ni ale narazili, věřte, že jde o velkou výjimku potvrzující docela jiné pravidlo.

Není to sexismus, ale empirie - ženy zkrátka k autům obvykle žádný vztah nemají. A podle toho se k nim chovají. Citlivé zacházení ke studenému autu nemají v repertoáru, otřískanou karoserii vytvoří rychleji než krupobití, hezká kola z lehkých slitin začnou velmi rychle vykazovat znaky útoku bobra a z lak z hran dveří donutí opadávat po kilech. Okopaný či jinak poničený interiér je nezajímá a pokud na čalounění skončí trocha zmrzliny, dotýká se jich to jen tehdy, když si o flek mohou ušpinit šaty či kabelku. A pokud v autě podobným způsobem řádí děcko, je jim to ukradené. Však snad si snad ještě myšáček může dát botičky na palubku.

To ale není vše. Červenou kontrolku přehlédnou, i když svítí přes celou přístrojovou desku a na možný servis se vás zeptají v momentě, kdy je začne udivovat význam hlášky: „Inspekce před 152 dny!” Mytí či jiné průběžné údržby jsou schopny, ale až na samé hranici únosnosti a obvykle ne vlastními silami. Jsou to tvrdá slova, ale ruku na srdce: je to tak a bolí nás to vidět tím spíše, čím více auta milujeme. Udělat s tím ale nejsme schopni nic - buď přijmeme nastalou situaci jako fakt, nebo ji začneme řešit, dostaneme co proto a stejně ničeho nedosáhneme. To druhé zkusí každý muž jednou, pak zjistí, že první možnost je prostě menší zlo. Ne každý ale složil ruce v klín a někteří se snaží s tím něco udělat, jinak než obvykle.

Jedním z takových je Brit Scott Wilson, jehož snaha upoutala pozornost celého světa. Své manželce koupil pro dočasné použití staré-nové auto, VW Golf GTI třetí generace, které pořídil za pár tisíc v momentě, kdy jeho alternativním osudem bylo vrakoviště. Pospravoval jej a dostal ho znovu do provozu, a tak mu ani v jeho případě nebylo lhostejné, jak s ním žena bude zacházet. A s ohledem na předchozí zkušenosti nechal uvnitř dopis, kterým se ji pokusil inspirovat k vlastní nápravě. „Prosím tě, miláčku, jezdi s tím autem jako člověk,” by jistě nezabralo, a tak to zkusil jinak, dopisem psaným z pohledu auta samého. Nemá smysl to dále rozpitvávat, celý jej najdete níže v angličtině. A nebo si můžete přečíst jeho volný český přepis:

„Ahoj, jsem Golf GTI.

Byl jsem vykoupen z vrakoviště a je skvělé znovu pálit všem gétéíčkovými válci. Ale varuji tě: starej se o mě!

Jsem benzin, ne diesel.

Neodírej mi kola.

Nenajížděj se mnou do obrubníků.

Žádná kafíčka z Costy na mém čalounění.

Udržuj mě čistého.

Neřaď se mnou jak zběsilá (pokud nezávodíš se Saxem).

Když se rozsvítí oranžová kontrolka - řekni manželovi.

Když se rozsvítí červená - ku*va vypni mě.

A nakonec - nárazníky nejsou určené k narážení.

Miluj mě a odvděčím se ti hezkou jízdou.

Tvůj Golf.”

Docela nás to baví a nezůstalo to bez povšimnutí ani u manželky, která se o vše podělila na sociálních sítích. Také to vzala s nadhledem: „Nepřijde mi to jako povýšené, má spoustou trefných poznámek, však už jsem párkrát auto odřela. Pokusím se teď co nejvíce držet těchto pravidel,” dodala k tomu Maria Wilson.

Tak možná to funguje resp. fungovat bude, tento návod ale dáváme bez záruky - žádnou refundaci osamělých nocí, hladových večerů ani tichých víkendů od nás v případě neúspěchu nečekejte...

Oba dotčení i s oním autem a dvěma dětmi

Zdroj: Mercury Press

Petr Miler