Autoforum

/

Foto: Ferrari

Zdánlivě je to neřešitelná věc - pokud nemáte na opici a nemáte na banány, máte smůlu. Známou cestou je zapojení auta do půjčování širšímu spektru lidí za jednorázové poplatky či za paušál, Japonci ale našli lepší cestu. Aniž by si jejich auto přišlo jako unavená holka pro všechno.

Vlastnictví supersportu je snem mnohých z nás, zůstává ale tak drahou záležitostí, že na něj málokdo dosáhne. Pokud vůz koupíte jako nový, je první velkou překážkou v jeho pořízení cena, která se v dnešní době pohybuje někde mezi 5 až 10 miliony korun, pakliže se držíte relativně při zemi. To je spousta peněz, a byť s lecčím pomohou různé alternativní možnosti financování, ani tak se k takovému autu nedostanete, pokud nejste skutečně „ve vatě”.

To je ale vážně jen začátek. Od pořizovací ceny se odvíjí cena pojištění, které každý rok snadno vyjde na částku, za kterou byste měli skoro celou novou Škodu Fabia. A to ani nemluvíme o nákladech na pneumatiky či pohonné hmoty. Samostatnou kapitolou je pak údržba a servis, pro změnu hlavně u aut, které již mají nějakou tu službu za sebou. Snadno se totiž může stát, že vás už první návštěva mechaniků pomalu zruinuje.

Co s tím? Takové auto si samozřejmě můžete půjčit, ale sjet si s ním o jednom víkendu v roce má k náhradě vlastnictví daleko. Už nějaký čas také po celém světě vznikají všemožné kluby, kde si parta lidí může půjčovat buď auta pořízená samotným klubem, nebo se jeho členy stanete zakoupením výjimečného auta, které následně po určitý počet dnů v roce ponecháte k užívání i ostatním. A za odměnu si můžete na stejnou dobu užít i jejich vozy. Ani jedno ale není vyloženě levné, členů navíc bývá spousta, takže k jednotlivým autům se moc často nedostanete a následky skoro anonymního společného vlastnictví na nich budou znát.

Do nových sfér ale nyní snahu zpřístupnit vlastnictví takových aut zejména mladým lidem, kteří nemusí být nutně chudí, ale nemají 10 milionů na vlastní supersport, posunul japonský klub Rendez-Vous. Ten se zaměřuje na starší supersporty, které pro své členy nakupuje, svou efektivitu pak staví na tom, že takové vozy v posledních letech sotva ztrácí na ceně, pokud na ní dokonce nerostou.

Klub tedy zůstává vlastníkem aut, která mají vždy velmi úzkou skupinku společných uživatelů. Obvykle jde jen o pět nadšenců, z nichž každý má právo auto řídit po 50 dnů v roce. Nejde tu tedy o holky pro všechno a pro všechny, ale skoro intimní společné provozování, kdy na konto zaštiťujícího klubu jednotliví členové posílají jen částku odpovídající podílu na provozních nákladech na onen rok. Očekávaný pokles hodnoty je tu též, ten ale skutečně bývá minimální až záporný, pak je tu údržba, pojištění a veškeré poplatky včetně nákladů na parkování. A samozřejmě nějaké to „všimné” pro provozovatele klubu. Suma je vždy totožná pro každého člena, kdy každý je omezen pouze určitý počtem najetých kilometrů.

Výsledkem jsou překvapivě nízké ceny, které si i mladí mohou dovolit platit, jakkoli jezdí pořád zajímavými Ferrari, Lamborghini a spol.

„Náklady spojené s vlastnictvím takových aut jsou pro lidi, kterým je něco přes dvacet, příliš vysoké. Naším cílem je tedy zredukovat finanční zátěž tak moc, jak jen to jde, aby si mohli užívat řízení těchto aut,“ uvedl zástupce klubu Ryota Asaokap pro Nikkei. Poukázal přitom na nedávnou studii, podle které hned třetina dvacetiletých Japonců po vlastnictví auta, a to dokonce i toho obyčejného mainstreamového, již vůbec netouží. Podle průzkumu Toyoty za tím stojí už naznačené překážky, tedy příliš vysoké pořizovací a provozní náklady.

Klub Rendez-Vous tak zjevně trefil šíp přímo do černého, neboť o členství se momentálně hlásí přibližně 3 500 lidí. Pokud by se přitom o každé auto dělilo vždy pět nadšenců, pak tu rázem můžeme začít mluvit o vozovém parku čítajícím 700 supersportů. To už je velmi slušné množství, které stoprocentně přiláká další zájemce. A vlastně vyvolá i novou poptávku na trhu ojetin tohoto ražení, která bude pomáhat držet jejich ceny na stabilní úrovni. Tohle nezní vůbec špatně, kdo to zkusí rozjet v Česku?

Zdroj: Nikkei Asia

Petr Prokopec