Autoforum

/

Foto: Tesla

O problematickém cestování na delší vzdálenosti s elektrickými auty jsme psali nejednou, reakcí na to nezřídka je, že „Tesla to má vychytaný”. No, zjevně nemá, už jen závislost použitelnosti jejích aut na dostupnosti plánovacích aplikací dokáže nadělat spoustu potíží.

Omezený dojezd a dlouhá doba potřebná k jeho „obnovení” na problematicky dostupných místech jsou jednou z hlavních slabin elektromobilů. Jejich baterie totiž dokážou pobrat jen velmi málo energie, i dnes takřka vrcholných 100 kWh odpovídá ekvivalentu asi 25litrové nádrže na naftu. Zároveň ale vedou také k vysoké hmotnosti, která následně vede ke zvýšené spotřebě energie, která roste s intenzitou zrychlování těžkých a se čtvercem rychlosti obvykle velkých aut. Pokud se tedy pohybujete ve městě, kde je dost dobíjecích stanic, uživatelský problém nemáte. Jakmile ale zástavbu opustíte, a vyrazíte na delší výlet, může se z dosud pohodového snu vyklubat noční můra.

V posledních týdnech jsme vám přiblížili zkušenosti kolegů, kteří vyrazili napříč Evropou v BMW i5 a Cupře Tavascan. V obou případech se jednalo o elektrické fiasko, a to právě kvůli kombinaci omezeného reálného dojezdu a tragické infrastruktury. Potvrdilo se tedy jen výše zmíněné, tedy že dálkové cestování je cokoli jen ne příjemnou stránkou bateriového pohonu. To pak ostatně nyní zjistil i člověk jménem Steve, který stojí za kanálem Living for a Living na Youtube.

Steve před třemi lety prodal svůj dům a rozhodl se, že další část života bude trávit na cestách. Ta zatím poslední vedla z Minneapolis do národního parku Yellowstone, který není zrovna za rohem, jde o trasu delší než 1 600 kilometrů. Sáhnout po autě se spalovacím motorem, není o čem mluvit, pro Steva ale šlo přitom o první takovou zkušenost s elektromobilem, který si půjčil přes Turo. Dnes říká, že se za to nenávidí.

Na jednu stranu chápeme, že v případě Tesly zaštítěné sítí Superchargerů a aplikaci Trip Planner věřil, že to nebude problém. Ve srovnání s evropskými kolegy tedy byl v podstatně lepší situaci, přesto dospěl k tomu, že na tak dlouhé cesty je i elektromobil od Tesly jen zdrojem problémů. A nejde tu jen o jakési fyzické limity samotného auta a jeho pohonu, jakmile totiž opustíte civilizaci a vydáte se do méně obydlených míst, poznáte i problematičnost závislosti na připojení internetu. Pokud to nefunguje bezvadně, nemáte šanci dobíjecí stanice objevit, mimo zástavbu jich je jako šafránu. Nelze tak koupit papírovou mapu a zvolit tu či onu silnici, na které dříve či později narazíte na benzinku. I kdyby to byla ta nejzaostalejší ze zaostalých čerpacích stanic, palivo u ní doplníte během pár minut na další dlouho cestu do prakticky jakéhokoli spalovacího vozu.

Právě o připojení Steve na nějakou chvíli přišel, ovšem i když asistenční služba Trip Planner fungovala, nešlo zrovna o procházku růžovou zahradou. Na první zastávku totiž došlo záhy poté, co vyrazil na cestu, i když se v bateriích stále nacházelo 76 procent kapacity. Lze přitom předpokládat, že se tak stalo proto, že systém další stojany viděl jako obsazené a proto vyhodnotil, že je vhodnější dočerpat energii, kde to jde, a navýšit tak šance dostat se k volné stanici.

Nebýt skutečnosti, že vás Trip Planner tímto způsobem nutí k zastávkám v místech, kde vám často nezbývá nic jiného než tupě zírat do palubního displeje, šlo by vlastně o smysluplný systém. Ovšem ani tak by nebyl neprůstřelný, neboť nedokáže počítat s vandalismem či třeba krádežemi dobíjecích kabelů a podobně. Steve navíc často musel kvůli dobíjení opustit hlavní cestu a pořádně si zajet.

Co k tomu dodat? Snad jen tolik, že ve Spojených státech je aktuálně zhruba 63 tisíc dobíjecích stanic a celkově 169 tisíc veřejnosti přístupných dobíjecích bodů. Nicméně 45 tisíc z nich je alokováno v Kalifornii. I když se tedy vláda chlubí tím, že 60 procent všech okrsků disponuje alespoň jedním dobíjecím bodem, často se jedná o jediný. A na 40 procentech území USA infrastruktura zcela chybí.

To je důvod, proč se Američané brání elektromobilitě více než Evropané. Vůz je v zámoří stále vnímán jako symbol svobody, neboť se zkrátka můžete sebrat, a po pár dnech na cestě vyměnit východní pobřeží za západní. Bateriový pohon však něco takového neumožňuje, zjevně ani se Superchargery v zádech, při dálkových cestách si vás spíš otročí. Nakonec se na Stevův zážitek v „koncentrované” formě podívejte sami níže.

Zdroj: Living for a Living@YouTube

Petr Prokopec