Autoforum

/

Foto: Archiv Autoforum.cz

Letní dovolené jsou v plném proudu a pokud stále plánujete, kam vyrazit, tyto informace vám mohou přijít vhod. Tu cestu pod Mont Blankem raději zvažte.

Dálnice někteří lidé odmítají, zejména mají-li jim vést za domem, obecně jde ale o nenahraditelné spojnice mezi velkými městy. Vyhýbají se zastavěným oblastem, takže v nich doprava nepůsobí problémy. Navíc to jsou nejbezpečnější silnice, které můžete postavit. Každý stát by tedy měl chtít mít dálnic co nejvíc a měl by chtít, aby po nich jezdilo aut co nejvíc, když už tak často slýcháme o nesporné nutnosti učinit provoz co nejbezpečnějším.

Přesto však spousta evropských států chce za používání dálnic nějaké peníze - navíc k těm, které vybere na spotřební dani na palivu či na dalších daních z provozu motorového vozidla, takže tím vytvoří určitou skupinu lidí, kteří se budou snažit dálnice objet. Států, kde se za dálnice neplatí vůbec nic, je v Evropě naprosté minimum - v podstatě jen Finsko a Lucembursko. Alespoň některé mosty a tunely jsou zpoplatněny i v Německu nebo Velké Británii.

Ukazují to aktuální informace německého ADACu, které jsme přenesli do česky hovořící mapky. Můžete si ji prohlédnout níže; kompletně bezplatné dálnice pro osobní auta jsou vážně jen ve Finsku a Lucembursku, ve všech ostatních zemích je nutno platit alespoň za některé úseky, mosty nebo tunely, byť je jinak drtivá většina sítě pro osobní auta bezplatná.

Pak tu jsou samozřejmě země, kde je třeba mít dálniční známku. K těm se řadí i Česká republika a jak vidno z tabulky, máme tu známky ještě docela levné. Zejména zajímavé po stránce cen je Slovinsko, ve kterém jsou jednak známky drahé, jednak ji potřebujete i při průjezdu od Štýrského Hradce na Záhřeb a jednak si musíte koupit známku na měsíc za 30 Eur (784 Kč), pokud jedete do Chorvatska na pouhý týden, protože sedmidenní nestačí.

Za zmínku stojí také Švýcarsko, které nabízí jen roční dálniční známku, což člověku přijde drahé, když touto zemí jen jednou či dvakrát projíždí. V Rakousku potřebujete jednak dálniční známku a jednak se za některé tunely ještě navíc platí peníze. A když už jsme u tunelů, zmiňme ten pod Mont Blankem mezi Itálií a Francií - jeden průjezd stojí 44,20 Eur, tedy asi 1 155 korun.

Není to překlep; takové peníze bychom radši investovali do benzínu projetého přes kopce a tunelu bychom se vyhnuli. Pokud je nám známo, je to nejdražší tunel na světě, a to jak celkovou sumou, tak i v přepočtu na kilometr - 1 km stojí 3,81 Eur, tj. 99,56 Kč aktuálním kurzem, to je pražský taxík rázem cenový ráj. Zpáteční lístek platný 7 dnů už ale naštěstí stojí „méně” - 55,20 Eur, tj. 1 442 Kč.

Přehled zpoplatnění a cen dálnic v Evropě

Státy označené modrou barvou jsou ty, ve kterých se platí mýtné v závislosti na ujetých kilometrech na všech nebo aspoň na drtivé většině dálnic. Růžové jsou ty, které mají zpoplatněny mýtným alespoň některé úseky, ať už to je mýtné podle ujeté vzdálenosti anebo jednorázové mýtné u některých mostů či tunelů. Zelená barva označuje nutnost koupit dálniční známku, oranžové země vyžadují kromě známky ještě poplatky za některé tunely či mosty.

Tmavě šedá barva označuje země, kde buď nejsou dálnice, nebo kde nemáme informace, světle šedá označuje místa, kde jsou všechny silnice bezplatné. Informace platí pro osobní auta do 3,5 tuny; autobusy či nákladní vozy v řadě zemí platí buď mýto, nebo dálniční známku. Jak stojí i výše, mapa vychází z informací německého ADACu, přesto - pokud odhalíte nějakou chybu, dejte nám vědět, opravíme ji.

Někde potřebujete papírovou známku, jinde se mýto vybírá hotově, onde zas elektronicky

Zdroj: ADAC

Marek Bednář