Autoforum

/

Foto: Dacia

Levnější cesta ke třem řadám sedadel a spoustě místa uvnitř neexistuje, oblastí, které mohou koupi hodně prodražit, však není málo. Od koupě nezrazujeme zcela, na bolavá místa je ale třeba dát si pozor.

Dacia řadě lidí otevřela cestu k vlastnictví nového vozu. Modely jako Logan, Sandero či Duster jdou od své premiéry na dračku, a to díky nízké pořizovací ceně. Ta je nicméně vykoupena jak starší technikou, tak kompromisy v případě kvality. Nejde přitom o náš názor vycházející z averze k té či oné značce, nýbrž o dlouhodobou statistiku podepřenou výsledky německé technické kontroly. V rámci TÜV Reportu 2021 totiž vozy rumunské automobilky se železnou pravidelností obsazují jedny z posledních míst.

Má tedy smysl o ojetých Daciích uvažovat? Vše pochopitelně záleží na tom, k jakým kompromisům a rizikům jste ochotni přistoupit. Vždy totiž můžete mít štěstí a pořídit kousek, jemuž jeho předchozí majitel věnoval velkou péči a ještě před prodejem vychytal většinu typických neduhů. Platí to i v případě modelu Lodgy, který stejně jako Sandero a Logan druhé generace již dostal do vínku modernizovanou platformu M0 a nikoliv její předchozí provedení B0.

Oblastí, které je třeba hlídat, je tedy méně, na druhou stranu jich však stále není málo - Lodgy je druhé nejporuchovější auto ve stáří do tří let, čtvrté nejporuchovější ve stáří do pěti let a třetí nejporuchovější ve stáří do sedmi let. Navíc výše zmíněné opečovávané kusy jsou spíše raritou, která na trh s ojetinami pronikne jen málokdy. Spíše je tedy třeba počítat s dodatečnými investicemi, zejména v případě světel. Na ty se nemůžete spolehnout u jakkoliv starého vozu, částku na ně proto již před nákupem odložte bokem. V závislosti na věku pak může být vzhledem k jeho velikosti prasklé i čelní sklo, které si šetřiví majitelé obvykle nepojišťují a dále prodávají poškozené.

Přesunout se můžeme k podvozku, kdy u sedmiletých a starších aut (Lodgy dorazilo na trh v roce 2012, jde tedy o rané exempláře) jsou čtyřikrát četnější než u průměru stížnosti na haprující zavěšení. Tlumiče a pružiny jsou ještě relativně spolehlivé, zbytek však již nikoliv. Ještě větší kritika se ovšem u stejně starých vozů stáčí k brzdovým hadičkám, množství výtek je oproti ostatním vozům dokonce patnáctinásobné.

Ve finále můžeme zamířit pod kapotu, kde hrozí únik oleje u prakticky všech jednotek. V tomto ohledu přitom portfolio Dacie nikdy nebylo květnaté, na výběr byla benzinová jedna-dvojka a jedna šestka či 1,5litrový turbodiesel. Ten je pak ostatně jediným v současnosti nabízeným motorem, přičemž produkovat může 95 nebo 115 koní. Dříve se přitom jednalo o 90 nebo 110 koní, benzinové agregáty pak startovaly na 86 koních a po nějaký čas vrcholily novou přeplňovanou jedna-trojkou se 130 koňmi.

Nedostatky tím končí, koroze se navzdory nízkým cenám nemusíte obávat. Co již problém způsobit může, to je nedostupnost. Po celé Evropě aktuálně příliš mnoho exemplářů k mání není, což první ceny šponuje někam ke 100 tisícům korun. V té chvíli sice můžete počítat s více než 100 koňmi pod kapotou a s méně než 100 tisící najetými kilometry, ovšem sami musíte zvážit, zda se vám taková investice s ohledem na značná rizika vyplatí. Na druhé straně, pořídit sedm míst k sezení jinde levněji nevyjde, jen vzhledem k původním cenám a poruchovosti tato nabídka tak dobře nevyznívá. Přinejmenším velká obezřetnost je tedy opravdu na místě.

Zdroj: Auto Bild

Petr Prokopec