Autoforum

/

Foto: Škoda Auto

Pokud máte tuzemský bestseller v hledáčku, pomalu nemá cenu mířit jiným směrem, než kterým naprostá většina lidí tak jako tak míří. Tedy ke kombíku s motorem TDI, který je praktický, úsporný, svižný i spolehlivý. Není ovšem levný.

Představovat Škodu Octavia lze považovat za nošení dříví do lesa. Mladoboleslavský bestseller je už víc než dvě dekády modlou nejen českých řidičů. Jeho čtvrtá generace byla představena v roce 2019, do prodeje nicméně zamířila až pár měsíců po debutu. Neobešlo se to však bez problémů, neboť mateřský koncern Volkswagen kromě elektromobility tlačil jako zběsilý rovněž na digitalizaci. S tou však měl málo zkušeností, software použitý v Golfu osmé generace i ve čtvrté Octavii v mnoha ohledech haproval.

S ohledem na zmíněné lze na čtvrtou generaci dávno snadno narazit i v autobazarech, raným modelům se ale kvůli výše zmíněnému raději vyhněte. Potvrzují to i naši němečtí kolegové, kteří vyzkoušeli kombík z roku 2021. Ani tak dlouho po debutu totiž Škoda neměla vše vyladěné k dokonalosti, i u tříletých aut tedy budete centrální palubní displej sledovat ostřížím i kritickým okem. Nutno však dodat, že oproti Golfu má Octavia výhodu v podobě zachování některých fyzických tlačítek, které ovládání zjednodušují.

Pokud nicméně multimédia dáme stranou, jeví se tuzemský bestseller pomalu jako bezchybný. Pouze u benzinového dvoulitru je třeba počítat s vyšší spotřebou oleje, zvláště když tlačíte plynový pedál až do podlahy, tím ale kritika víceméně končí. Automobilka přitom dosud vyrukovala pouze se dvěma svolávacími akcemi, kdy v rámci první bylo řešeno špatně zvolené lepidlo, pročež hrozilo riziko samovznícení. Dalším problémem k řešení pak byl špatně uchycený kryt motorů.

Kolegy testovaný exemplář disponoval dvoulitrovým dieselem, se kterým majitel vozu najel 99 842 km. To za tři roky není málo, také to ale není bůhvíco, jde o průměrný služební vůz. S těmi je přitom obecně spojen trochu horší stav karoserie, na které se podepisují hlavně odlétnuvší kamínky. U litých kol pak pro změnu zkontrolujte, zda nedošlo na kontakt s obrubníky. Zabrat pak nejspíše dostal i zavazadelník, stejně jako bude ošoupanější volant a čalounění sedadla řidiče.

Vyšší nájezdy jsou spojovány s dieselovými motory, které jsou úsporné nejen na papíře, ale rovněž v praxi - kolegové se ostatně dostali na 5,2litrový průměr. Při troše snahy a delším ježdění ale můžete počítat i s nižší hodnotou. Působivé je, že i když s vozem nakroutíte klidně i 200 tisíc kilometrů, kabina nebude svým vrzáním přerušovat audio systém. Podvozek přitom dovnitř přenáší pouze ostré zlomy a větší nerovnosti, jinak i horší povrch žehlí jak žehlička.

Při pohledu na tyto kvality asi nepřekvapí, že ceny i u ojetin nejsou zrovna lidové. Kolegy testovaný kousek vyšel na 20 480 Eur (cca 515 tisíc Kč), pod tuto metu se přitom lze dostat hlavně se základním benzinovým litrovým tříválcem. Ten však není pro tak velké a těžké auto zdaleka ideální jednotkou. Skutečně se tedy zdá, že pouze 2,0 TDI je sázkou na jistotu. Párovat byste jej nicméně neměli s automatem DSG, který po větším zápřahu dlouhodobě provází kritika majitelů.

Zdroj: Auto Bild

Petr Prokopec