Autoforum

/

Foto: Mercedes-Benz

Je fascinující, co některá auta zvládnou. A je to fascinující jen víc, když i po takovém zápřahu slouží dál a dál. Tohle auto navíc přišlo s pro Mercedes tehdy novým typem motoru, ani to ho ale nedostalo.

Možná jste zaznamenali, že nad kvalitou stávající automobilové produkce obvykle nejásáme. Ale nemáme na výběr - i když ceny aut za poslední dekádu razantně vzrostly, od automobilek jsme svědky akorát dalších a dalších úspor. Dochází tedy na utahování jednoho opasku za druhým, s čímž ovšem ruku v ruce kráčí stále komplikovanější technika. Na mnoha moderních autech je tak už kolikrát po pár letech znát, že nemají šanci být takovými držáky, jakými byli jejich předchůdci.

U aut vyrobených před rokem 2000 naopak automobilky, hlavně ty prémiové, tlačily kvalitu do popředí. Šlo tehdy - a šlo by i dnes - o účinný prodejní argument, neboť pokud jejich předchozí generace neměly problém najet statisíce kilometrů bez nutnosti výměny pomalu čehokoli, existovala slušná pravděpodobnost, že jejich nástupci na tom nebudou hůř. Klientela tedy neměla problém pustit korunu, neboť věřila, že kupuje výjimečný produkt i v tomto ohledu.

Jednou ze značek, kam zákazníci chodili pro kvalitu a trvanlivost, byl Mercedes-Benz. Vozy třícípé hvězdy byly vyhlášené vysokými nájezdy, které zvládaly bez ztráty květinky. Výjimkou nebyla ani třída E generace W210, jak nyní názorně připomínají kolegové z The Fast Lane Car. Ti si pořídili kombík ve verzi E320 z roku 1997, který měl najeto 873 131 kilometrů. Celou Zemi tak vlastně zvládl obkroužit osmadvacetkrát, a to s původním motorem i veškerou další klíčovou technikou, což je velmi působivé.

Generace W210 byla totiž první, do které se nastěhoval tehdy zcela nový vidlicový šestiválec, který nahradil předchozí řadový. S příchodem zcela nové techniky přitom často bývají problémy, mnohdy trvá roky, než se výrobci povede vyladit k dokonalosti. Mercedes si ale zjevně vybral svou chvilku, věci navíc prospěli i oba původní majitelé, z nich první najel jen 40 tisíc kilometrů - oba totiž řádně navštěvovali servis, dokonce i po konci záruky.

Kolegové vůz pořídili za pouhých 918 dolarů neboli něco málo přes 20 tisíc korun, přičemž dalších 1 300 USD (29 tisíc korun) investovali do zprovoznění a bezpečnosti. Trochu je vyděsila svíticí kontrolka na palubce naznačující, že jednotka potřebuje zkontrolovat, toto varování ale už během úvodních projížděk zmizelo.

Co ovšem zůstalo, to je meluzína ozývající se od střešního okna, v jehož těsnění tak již nejspíe jsou nějaké průduchy. Mimo to je třeba počítat s ohmataným volantem či již nepříliš elegantními dekory, což při takovém nájezdu nepřekvapí. Stejně jako smrad jdoucí z klimatizace, která se tak evidentně již nějaký ten pátek nedočkala pročištění. Nefunguje pak ani zabudovaný telefon, ten by ale po 30 letech chtěl někdo používat maximálně tak z recese.

Auto nicméně funguje, na kolegy navíc v zavazadelníku čekalo překvapení v podobě třetí řady sedadel obrácené proti směru jízdy. Užívat si je sice mohou jen děti, ovšem i tak jde o další důvod k jásotu. Otázkou samozřejmě je, jak dlouho ještě tento vůz vydrží, ovšem fakt, že to dotáhl na takřka 900 tisíc kilometrů s původní technikou a dál jezdí, je obdivuhodný.

Zdroj: The Fast Lane Car@Youtube

Petr Prokopec