Autoforum

/

Foto: Nissan

Najdete jej v jakékoli z dosavadních generací pomalu v každém bazaru a nedá se říci, že by o něj nebyl zájem. Navzdory jeho japonskému původu ale nejde o žádný držák a čím je starší, tím více se toho na něm rozpadá.

Když Nissan po příchodu nového milénia oznámil, že hodlá nahradit model Almera nepřímým nástupcem, řada lidí si začala ťukat prstem na čelo. Okolo hatchbacku byl totiž vypěstován jistý kult, mimo jiné i v Česku. Nicméně tehdejší šéf značky Carlos Ghosn evidentně věděl o trochu více než ostatní. Ač si tak mnozí z názvu chystaného SUV utahovali a překřtili jej na „kašlej“, po premiéře modelu Qashqai polkli slinu a rovnou běželi do showroomů sepisovat objednávky.

Pohled na prodejní statistiky pak jen dokazuje, že lidé u Nissanu museli skutečně zešílet, když se před pár lety ke Ghosnovi obrátili zády. I když Almera v Evropě frčela, nikdy nepřesáhla metu 200 tisíc prodaných aut ročně. Qashqai se rychle dostal ještě dál a tuto mez stabilně překonával už od roku 2010, tedy pouhá čtyři léta po svém příchodu. Pod danou laťku pak navíc sklouzl až kvůli koronaviru, kdy se navíc začala projevovat jistá zastaralost druhé generace. Zvláště v kontextu s novými soupeři, jichž se v mezičase vyrojilo více než hub po dešti.

Co přesně to znamená? Zejména to, že v současné době pomalu nenarazíte na autobazar, ve kterém by se alespoň jeden Qashqai první či druhé generace nenacházel. Ceny navíc startují výrazně pod 100 tisíci Kč, na pořízení ranných exemplářů vám stačí i dva průměrné české platy. Počítat nicméně musíte s vysokým nájezdem, který může převyšovat i 400 tisíc kilometrů. A důkaz spolehlivosti to není.

Qashqai je podle statistik TÜV dobrým parťákem leda do několika málo let stáří, pak už ne. Mezi 6- a 7letými auty se propadá již do podprůměru, s rostoucím věkem se jen zhoršuje a mezi 11letými vozy skoro líže dno tabulky. A jelikož vozy z roku 2007 jsou v současné době již čtrnáctileté, není podivné, že potřeba je prověřit prakticky vše. Začít byste měli u podvozku, kde je již rizikové všechno myslitelné - tedy nápravy, zavěšení, tlumiče i pružiny. Zasekávat se mohou brzdové třmeny, zatímco u destiček a kotoučů můžete rovnou počítat s náhradou. Pochvalu si v tomto ohledu zaslouží snad jen brzdové hadičky.

Přesunout se můžeme k řízení, u nějž se mohou uvolnit šrouby a může tak dojít k tragickému selhání. A aby toho nebylo málo, jsou problémy spojené také se zkorodovaným výfukem, stejně jako s motorovým prostorem. Z něj přitom nemusí jen odkapávat olej, hlavně u 1,5litrového turbodieselu bývají opotřebované také ojnice. Selhávající zadní světla jsou pak už vlastně jen třešinkou na dortu.

V případě druhé generace je problémů méně, nicméně špatná antikorozní ochrana výfuku není pro Nissan tou nejlepší vizitkou. Stejně jako možná můžete mít problém s emisemi. Dále je třeba prozkoumat přední světlomety či brzdové kotouče. Mnoho řidičů si stěžovalo také na nekvalitní nebo špatnou zvukovou izolaci, zvláště v oblasti dveří. Uvolnit se pak mohou i podběhy a poškodit brzdy.

Tím jsme se dostali do finále, načež už jen dodáme, že hlavně u druhé generace můžete volit z opravdu široké palety motorů. U té první pak lze pro změnu kromě pětimístného provedení sáhnout i po sedmimístné verzi Qashqai+2, která je skutečně schopna pobrat nadmíru početnou rodinu i s jejími zavazadly. Není tak překvapivé, že SUV v mnoha zemích zazářilo jako absolutní bestseller. V bazarech si zájem drží, úroveň ale ne až tak.

Druhá generace je na tom s kvalitou lépe, zároveň můžete vybírat i z širší palety motorů. Sedmimístné provedení však již není v nabídce, ceny pak logicky startují o poznání výše. Foto: Nissan

Zdroje: Auto Bild, TÜV

Petr Prokopec