Autoforum

/

Foto: Volkswagen

Moudří se poučí z chyb jiných, VW se zjevně není s to poučit ani z chyb vlastních. Co odstartovalo u páté generace Transporteru, pokračuje i u té šesté, a to včetně pochybné strategie automobilky.

Čtvrtá generace Volkswagenu Transporter se stala legendou hlavně díky své výjimečné spolehlivosti. V případě jeho nástupce ovšem automobilka šlápla vedle, zejména v motorovém prostoru. Pohonná jednotka 2,0 BiTDI dojížděla hlavně na ventil EGR, který měl potenciál ji zcela zničit. Již to samo o sobě je nepříjemné, daleko horší bylo chování samotné automobilky. Ta o všem věděla, po léta však nic nedělala. Místo toho maximálně tak řešila následné stížnosti a kompenzace, což ji při vysokých celkových registracích nejspíše vyšlo levněji.

Tomto problému jsme se kdysi podrobně věnovali, dnes se zdá být minulostí, Však pátá generace Transporteru definitivně opustila montážní linky v roce 2015, kdy Němci přišli s jejím nástupcem. Transporter T6 se vyrábí dodnes, byť s faceliftem, na který došlo v roce 2019, bylo označení změněno na T6.1. Změna stylu ovšem byla jen minimální, příliš mnoho novinek nedorazilo ani po stránce technické - zmínit lze třeba překalibrovaný posilovač řízení. Co se pak motorů týče, došlo na jejich převzetí, a to maximálně s drobnými evolučními modifikacemi.

Zní to jako dobrý recept na dlouhověkost, nyní se ale ukazuje, že kdyby VW sáhl po více inovacích, odpustil si mnoho problémů. Onen dvakrát přeplňovaný diesel je totiž osinou v pozadích majitelů i nadále. Třeba Andreas Wien si svůj kousek z roku 2016 chválí v případě spotřeby paliva. V případě oleje však pohonnou jednotku proklíná, neboť ta si každé čtyři tisíce kilometrů řekne o pět litrů maziva. Wien si naštěstí na radu svého servisního technika veškeré účty ponechal. Nyní tak po VW může žádat kompenzaci.

Rozhodně však není jediným, třeba právník Frederick Gisevius ze Stuttgartu aktuálně zastupuje už dvacet klientů, které jednotka 2,0 BiTDI zkouší vysvléct z kalhot. Jak přitom dodává, každý týden mu nově přibývá pět dalších klientů, kterým motory odchází před očima. Podobně je na tom i jeho kolega Pascal Fuest z Meerbuschu. Samotná automobilka se nicméně rozhodla držet již osvědčené taktiky, tedy hrát mrtvého brouka. A když už dojde na uznání problémů, děje se tak prý „v nízkých jednotkách procent“.

Je pochopitelné, proč se VW rozhodl takto reagovat. Jen v letech 2016 až 2019 bylo zákazníkům dodáno 84 359 Transporterů T6 osazených problematickým turbodieselem. A aby automobilka problém napravila, je zapotřebí mimo jiné nový filtr pevných částic, katalyzátor a lambda sonda. Jen v rámci materiálu jde o výdaj ve výši 12 800 Eur (cca 310 tisíc Kč), svolávací akce by tak VW vyšla na více než 26 miliard korun. A to ani nemluvíme o šrámu na pověsti.

Takto si ovšem Němci mohou zahrát na grandy, větší či menší část z oněch 310 tisíc korun totiž mohou v závislosti na stáří a nájezdu vozidla zákazníkovi odpustit. Na danou vábničku je navíc třeba skočit, jinak vám hrozí, že dopadnete jako Jürgen Eichhorn. Jeho vůz z roku 2017 s pouhými 80 tisíci najetými km je totiž již od března letošního roku v servisu. Pokus o první opravu přitom selhal, následně pak bylo zjištěno, že motor byl zničen zevnitř.

VW majiteli sdělil, že oprava bude stát přinejmenším 20 tisíc Eur, tedy asi 485 tisíc Kč. S tím se Eichhorn pochopitelně nehodlal smířit, i on tak již má právní zastoupení a žene automobilku k soudu. Zda uspěje, ukáže až čas. Že Němci zvládli pošramotit pověst i této legendy, je ale jasné už dnes.

Zdroj: Auto Bild

Petr Prokopec