Autoforum

/

Foto: Rivian

„Byl to skvělý nápad, ale příští rok bych tam raději letěl,” shrnuje své dojmy jeden z kolegů. I touto optikou se cestování s elektrickým autem ukázalo být nejen strastiplnějším, ale také dražším než se spalovacím vozem. A jakým.

Nedávno mi doma jeden řemeslník opravoval topení a během jeho zásahu se naše diskuze stočila i k elektrickým autům. Nezabředli jsme do nějakých hlubších debat, sám mi ale po chvíli řekl dvě velmi prosté věty: „Autům nějak zvlášť nerozumím. Ale pokud mi někdo něco musí nařizovat, asi to samo o sobě nebude dost dobré.” Byl to „normální” člověk okolo padesátky, který prostě jen poznal svět. Přesto mu jeho životní zkušenost stačí k tomu, aby pochopil, že věci v tomto případě asi nebudou tak, jak se je někdo pokouší malovat.

Je zajímavé, že spousta z nás tuto docela obyčejnou obezřetnost ztratila a bez rozmyslu naskakují na zřetelně manipulativní tvrzení mající vést k tomu, abychom jednali primárně ve prospěch někoho jiného, nikoli svůj vlastní. Přitom stačí selský rozum, aby vám to „smrdělo”. Lepší věci opravdu nepotřebují nařizovat. A pokud by se někdo nespokojil s tímto závěrem, stačí fyzika a matematika základní školy, abyste si spočítali, jak moc nevěrohodná tvrzení ohledně efektivity elektrických aut téměř v jakémkoli smyslu těchto slov jsou.

Mnozí novináři před tím dlouho zavírali oči, ani ti ale nakonec nejsou ochotni pokoušet se hrází přetvářky zastavovat tsunami reality. Nejnověji kapitulovali kolegové z Car and Driveru, kteří vzali vlastní elektrický pick-up Rivian R1T na 1 100 mil (skoro 1 800 km) dlouhou cestu ze sídla redakce v Michiganu na 24hodinovku v Daytoně. A neplánovaně z toho udělali skoro svou vlastní 24hodinovku. Navíc pekelně drahou.

Mnozí vám přitom budou tvrdit, že si máte koupit elektromobil, protože dnes není žádný problém jej používat díky rychlému dobíjení. Že to bude efektivní díky vysoké účinnosti elektrických motorů. A že to bude levné, protože protože nepotřebujete drahý benzin. Nic z toho se ale v praxi nenaplňuje, a to tentokrát ani nebude řeč o tom, jak je tento vůz drahý na pořízení. A jak moc rychle ztrácí hodnotu.

K faktům: Varovný byl už odhad délky cesty ze strany samotného auta, jehož navigační systém hlásil, že posádka bude desetkrát (!) zastavit kvůli nabíjení a cesta bude trvat 24 hodin a 31 minut. Přitom odhad Google Maps pro „normální” auta činí 16 hodin a 30 minut. Jestli by osmihodinový rozdíl panoval i v praxi, je těžké říci, na každý pád si R1T nevedl ani trochu dobře a ještě si za to nechal královsky zaplatit.

Kolegové po cestě zažili v podstatě všechno to, co člověk s elektromobilem zažije, když se s ním na delší cestu vydá. V prvé řadě auto v praxi s posádkou, nákladem, za neoptimálního počasí a s různými nástrahami běžného provozu nebylo zdaleka s to replikovat udávaný dojezd. Poprvé tak bylo nutné zastavit už po 176 mílích, tedy 283 km klidné jízdy, což je u vozu s neobvykle velkými (129 kWh) akumulátory mizerné. Kdyby je šlo snadno a rychle dobít, asi by to nebyl takový problém, ale to též možné není.

Během cesty se tak tým Car and Driveru musel stavě nejen u nabíjecích stanic Rivianu, ale také firem EVgo, Electrify America, EV Connect a ChargePoint. A jako obvykle nešlo vždy vše podle plánu. Rozbité či jinak nefunkční stanice jsou bohužel spíše pravidlo, ne výjimka, což při omezeném dojezdu ještě více kladlo důraz na brzké zastávky, a tedy větší počet zastavení po cestě. Ve výsledku kolegové strávili 5,5 hodiny, což je na necelých 1 800 km dlouhou cestu naprosto tragická bilance.

Kolik času budete potřebovat na dotankování paliva v průměrném dieselu při takové cestě? 5,5 minuty na jedno zastavení? Tak nějak to bude. A možná se při něm stihnete i vymočit, pokud netrpíte problémy s prostatou. Příznivce elektromobilů pak předem prosím, aby si odpustili argumenty toho typu, že na delší cestě stejně máte každých pár set km zastavit, dát si kafíčko, papání... Nevím, kde tito lidé žijí, ale když jezdíte za prací, na takové věci nemáte čas ani chuť. Chcete být co nejdéle doma a co nejdříve v cíli. Sám pravidelně otáčím cestu ČR-Nizozemsko, je to kolem 1 000 km a zvládám to podle typu auta, stavu nádrže a odhodlání močového měchýře s 0 až 1 zastávkou na jednotky minut. Představa, že bych musel po cestě opakovaně stavět a ztratil tak několik hodin, mě děsí. Ale zpět za oceán.

To nejhorší je totiž nakonec to, kolik tahle „antilegrace„” stála. C&D zaplatil 317 dolarů jen za dobíjení, což je šílené číslo i na poměry evropských cen paliva, natož pak na ty americké. 7 341 Kč na 1 770 km znamená přes 4,1 Kč nákladů na jeden ujetý km jen na energii, za to můžete v Evropě jezdit s autem se spotřebou 10 litrů nafty na 100 km, to už bude jízda. A v USA je to při tamních cenách tak moc, že byste to levněji zvládli i s Ramem TRX, tedy těžkým výkonný pick-upem s mizernou aerodynamikou, přeplňovaným V8, velkým terénními pneumatikami a zvýšeným podvozkem. Normální benzinový pick-up by byl snadno ještě dvakrát efektivnější, o dieselu ani nemluvě.

I tato zkušenost jen připomíná, jak vzdálené si světy elektrických a spalovacích aut jsou. Není to ani něco podobného, jsou to dvě jiné galaxie. A když si za tu horší musíte ještě připlatit? Elektromobily nepředstavují efektivní ani uživatelsky výhodné řešení, takhle prosté to je. A to je také hlavní důvod, proč vám musí být nuceny. Přišel na to „můj” instalatér-topenář, přišli na to kolegové z Car and Driveru, dříve nebo později na to musí přijít každý soudný člověk. To neznamená, že elektromobily nemohou existovat, nemohou být nabízeny, prodávány, v tom není žádný problém. Ale aby byly vnucovány všem jako to nejlepší možné řešení? „No way Jose,” chce se říci slovníkem kolegů z C&D.

Zdroj: Car and Driver

Petr Miler