Autoforum

/

Foto: Audi

Když nějaké auto platí za velmi trvanlivé, obvykle jako ojeté na ceně moc neklesá. U Audi A6 a odvozené A7 ale platí jiné pořádky, jistě i kvůli obavám z cen jakkoli složitějších oprav. Nemístné nejsou, zejména u některých verzí jsou ale větší problémy opravdu výjimečné.

Po vozech prestižních značek touží kdekdo, při jejich cenách si je však jako nové může dovolit jen omezené spektrum lidí. Většina si tedy musí počkat na chvíli, kdy od jejich opuštění showroomů uběhlo pár let a přes garáže prvních či druhých majitelů zamířily do autobazarů. Tam se dají koupit za peníze, které dokáže dát dohromady i obyčejný člověk. Zároveň se však musí obejít bez továrních záruk. A čím intenzivněji byla daná ojetina používána předchozím vlastníkem či vlastníky, tím víc problémů vám může způsobit. A v případě náhradních dílů či servisu se již nikdo neptá, kolikátý majitel v pořadí jste.

Právě v tomto tkví hlavní problém ojetin prestižních značek. Mnozí lidé totiž své úspory vydají už za jejich pořízení. Jakmile však přijde první problém, nemají na jeho opravu. Daný vůz je tak mnohdy i na několik týdnů či dokonce měsíců vyřazen z provozu. Protože během té doby logicky netrůní v klimatizované garáži, mohou potíže jen narůstat. Pomalu jediným následným řešením je tak prodej „skoro-vraku“, přičemž peníze, které za něj dostanete, stačí maximálně tak na otřískanou ojetinu mainstreamové značky.

Audi A6 čtvrté a páté generace, stejně jako spřízněný liftback A7 první a druhé generace, rozhodně patří mezi ojetiny, které lákají řadu lidí. Na pořízení exemplářů z let 2011 až 2018 vám dnes stačí i 140 tisíc korun, na novější exempláře vyrobené od roku 2018 pak nejméně asi 540 tisíc korun. Vedle toho jako drahé zboží vypadá i zcela nová Škoda Octavia, za mladoboleslavský liftback po faceliftu totiž musíte dát minimálně 609 900 Kč. Pod kapotou přitom v té chvíli máte přeplňovanou jedna-pětku se 116 koňmi.

V případě A6/A7 je u novějších aut základem 163 koní, které produkuje dvoulitrový diesel. U těch starších pak na startovní čáře stálo dokonce 190 kobyl. Možností, kam se odrazit, je přitom bezpočet, neboť v obou případech verze RS nabídly více než 600koňové stádo. S tím pochopitelně již žádná láce spojena není, na druhou stranu vás však ceny okolo milionu korun taktéž nepřivedou k bankrotu. Ostatně pokud zůstaneme u Škody, za tutéž sumu u ní máte Octavii RS, jen méně výkonnější.

Nač si dávat pozor? Bez ohledu na stáří a typ hnacího ústrojí vždy v prvé řadě zkontrolujte motorový prostor, a to hlavně kvůli možným únikům oleje. Dále by se váš zrak měl soustředit na nápravy, hlavně pak na zavěšení, a to kvůli vyšší hmotnosti, která si již mohla vyžádat svou daň. To může platit i u brzd, jakkoli problémy jsou spojené hlavně s kotouči postarších aut. U nich pak pro jistotu zkontrolujte také výfukové potrubí, ideálně od svodů až po koncovky.

K vozu byste si měli vyžádat i veškerou dokumentaci, hlavně kvůli svolávacím akcím, na které došlo jak u postarších aut (třeba posilovač brzd či protékající palivové potrubí), tak u těch novějších (palivoměr, airbagy, praskající panoramatická střecha). Ujít vaší pozornosti by pak ještě neměla potkávací světla u čtvrté generace A6 a první generace A7.

To je z typických problémů vše, kritických míst tedy opravdu není mnoho - A6 a A7 patří k největším držákům mezi moderními auty, zvlášť při jejich nájezdu. Koupě tedy nemusí být tak riziková, jak se na první pohled zdá, zejména verze 2,0 TDI a 3,0 TDI jsou osvědčené schopností ujet klidně vysoké statisíce kilometrů bez zásadních problém. Stále však platí, že chtějí pečlivý servis. A když se něco pokazí, oprava není levná. Chce to tedy pečlivé vybírat, pak můžete mít za cenu obyčejné Octavie odolný vůz docela jiné úrovně.

Zdroje: TÜV, Auto Bild

Petr Prokopec