Autoforum

/

Foto: Opel

I když situace na trhu s auty zůstává složitá a ceny většiny nabízených vozů vysoké, není to tak, že by nebylo možné udělat dobrý obchod. Stačí se zaměřit na fakticky dobré auto, o které lidé z nějakého důvodu nestojí, třeba na Opel Zafira.

Před pár dny jsme se při našich tradičních toulkách autobazary narazili na Opel Meriva. Tedy malé MPV, které kdysi bývalo velmi populární u prakticky zaměřených kupců, s rozmachem SUV ale o téměř všechny zákazníky rychle přišlo. Dnes je tak v bazarech zajímavou nabídkou, neboť skoro nulový zájem o něj dalece nekoresponduje s jeho faktickými přednostmi, vysokou spolehlivost nevyjímaje. V reakci na to se nám ozvali někteří z vás, že prakticky totéž lze říci o jeho větším a starším sourozenci. A není to přehnané tvrzení.

Už v roce 1999 totiž Opel způsobil malou revoluci na poli rodinných vozů, když představil MPV Zafira. To se chlubilo systémem Flex 7, tedy systémem uspořádání tří řad sedadel, kdy ta poslední se sklápěla či vyklápěla z podlahy. Pokud jste tedy měli obsazených pouze pět míst, nemuseli jste poslední lavici náročně vyndávat z vozu v touze po objemnějším zavazadelníku. Z této technologie se postupem času stala norma, před 23 lety však působila jako zjevení.

Opel nicméně neohromil pouze tímto prvkem, překvapil rovněž spolehlivostí. Zafira byla totiž jeho zdaleka nejodolnějším vozem, přičemž v německém TÜV Reportu dokonce takřka vystoupala na příčku nejvyšší. Lépe na tom byl toho času už jen Ford Focus, což jsou ale dnes již loňské sněhy. Stávající provedení modrého oválu totiž ve stejném žebříčku zastává 101. příčku, pročež je nejen v těžkém podprůměru, ale i mezi nejhůře hodnocenými vozy. Poslední hodnocená Zafira třetí generace je na tom přece jen lépe, se 42. místem patří mezi špičku rodinných vozů.

Pokud tedy máte početnou rodinu a chystáte se ke koupi německého MPV, měli byste vědět, že byť i nástupci původního provedení jsou spolehliví, v TÜV Reportu už tak vysoko přece jen nevystoupali. Druhou i třetí generaci trápí hlavně zejména úbytky oleje u motoru i převodovky, ať již v důsledku nadměrné spotřeby či nežádoucích úniků. Zafira B (tedy druhá generace) k tomu navíc přidává také vyšší riziko prasklých pružin a sjetých brzdových kotoučů, stejně jako možnost výskytu koroze. Ovšem pouze na výfuku a lemech dveří.

Kritika se dále stáčí ke klimatizaci, z níž může unikat chladící kapalina, stejně jako k vadným šestistupňovým převodovkám. A uchráněna jí nebyla ani ruční brzda, která se u Opelu Zafira C stala nožní. Ani ta však u prvních exemplářů nebyla moc spolehlivá, ve stejném duchu se nesl i příchod pozdější elektronické. Mimo to novější model selhává také v případě světel, a rozhodně není od věci, když při výběru zkontrolujete podvozek, ať se již jedná o pružiny nebo zavěšení.

Výtky tím vesměs končí, nelze tedy říci, že Zafira měla častěji vídat servisní techniky než majitele. Nicméně je třeba dodat, že ony úniky maziv a kapalin jsou ve srovnání se zbytkem branže třikrát četnější. Ony zrezivělé výfuky u druhé generace jsou pak pravidlem než výjimkou, na druhou stranu to ale u vozu, jehož výroba odstartovala v roce 2005, není až tak šokující. Stejně jako nezaskočí častěji opotřebované brzdy jedné nadmíru neobvyklé verze.

Opel totiž již v případě první generace přišel se sportovní variantou OPC, která dostala pod kapotu přeplňovaný dvoulitr a 192 koní. Se stejným motorem pak byla spojena i Zafira B, u níž se výkon navýšil dokonce na 240 koní. Stovku jste tak mohli pokořit již za 7,4 sekundy, což je na sedmimístné MPV docela působivé. Se třetí generací se však již OPC nevrátilo, vrcholem nabídky se tak stalo 1,6litrové turbo s „jen“ 200 koňmi.

Dá se ale předpokládat, že po těchto specifikacích mnoho lidí nesáhne, většina zamíří dieselovým směrem. V tomto ohledu druhá generace počítá jen s motory 1,7 CDTI a 1,9 CDTI, jenž pokrývají pásmo od 110 do 150 koní, zatímco u nástupce lze volit mezi jedna-šestkou a dvoulitrem. Ty produkují od 120 do 195 koní, na něž byste si měli připravit zhruba 150 tisíc korun na nejlevnější rozumné kusy, kolem 200 tisíc na první pěkné. Na hezkou Zafiru B dnes stačí i méně než 50 tisíc Kč, generace A je cenově ještě níž.

Při její odolnosti Zafiry obecně je to dobrý tip na levné a velmi praktické rodinné auto - nic praktičtějšího Opel v posledních dekádách nevyrobil, současná Zafira jen žije ze jména svého předchůdce, je to upravená dodávka. Původní MPV je tak v bazarech přehlíženým vozem, čemuž odpovídají i jeho ceny, které jsou zvlášť za aktuální situace na trhu atraktivní.

Opel Zafira druhé generace dorazil i ve verzi OPC s 240 koňmi. Výkonem tak sice předchůdce překonal, kvalitou již nikoli. Foto: Opel

Třetí generace byla zpočátku k mání s kontroverzně stylizovanými čelními světlomety... Foto: Opel

...ty nicméně po příchodu faceliftu v roce 2016 vzaly za své. O tři léta později pak automobilka kvůli publiku směřujícímu k SUV výrobu tohoto modelu coby MPV ukončila. I tato verze ale zůstává z hlediska spolehlivosti v nadprůměru a mezi rodinnými vozy je špičkou. Foto: Opel

Zdroje: TÜV

Petr Prokopec