Autoforum

/

Foto: Suzuki

A opravdu láká k pořízení. Není drahé, i když naprostá většina kusů v nabídce není ani moc stará a už vůbec ne ojetá. Kombinace podtunové hmotnosti a 90 koní dokáže pobavit, při 180 mm světlé výšky navíc nemusíte zůstat jen na asfaltu. To všechno je Suzuki Ignis.

Japonské automobilky, jejichž jména začínají na „Su“, nemají v Evropě zrovna na růžích ustláno. Za tím nestojí nezájem publika, to jim naopak zůstává věrné, k dispozici má ale stále menší výběr. Ať už jde o Subaru nebo Suzuki, oba výrobci naráží na stále nesmyslnější pravidla Evropské unie, kterým se jim nevyplatí vycházet vstříc. Jejich prodeje nejsou až tak vysoké, a tak k drahým úpravám ani nepřistupují. V důsledku toho ovšem fanoušci roní stále více slz, neboť si u nás již nekoupí ani BRZ, ani Jimny. A smůlu mají i zájemci o malý Ignis.

Znovu se můžeme jen ptát, jak asi může čemukoli nebo komukoli ubližovat 3,7litrový prcek, který neváží ani tunu a který šlo dokonce objednat s mild-hybridním pohonem. V Bruselu ale nepřemýšlí, a tak Suzuki muselo kvůli nevyhovění novým pravidlům pro letošek výrazně zredukovat svou nabídku. V té aktuálně najdete už jen Swift, Vitaru, S Cross a Across. Všechny modely pak mají nějakým způsobem elektrifikovaný pohon, přičemž záda jim kryje čistě bateriová e Vitara.

Pokud tedy chcete Ignis, můžete zkusit, zda některému z dealerů dosud nedošly skladové zásoby. Jinak je vaší jedinou možností návštěva autobazarů, kde vám ale může tak trochu klesnout čelist. Nabídka totiž není zrovna velká, neboť majitelé se tohoto prcka obvykle neradi zbavují. Počítat je tedy třeba s vyššími cenami - pod 200 tisíc korun se dostanete jen při koupi raných exemplářů druhé (občas také označované jako třetí) generace, která přišla na trh v roce 2016.

Dobrou zprávou pro vás může být fakt, že Ignis díky svým rozměrům sloužil povětšinou jako druhé auto v rodině zaměřené na jízdu po městě. Nájezd tak jen zřídkakdy přesahuje 150 tisíc kilometrů a jasná většina nabízených kousků nemá na kontě ani třetinu z této porce. Svým způsobem si tak vlastně kupujete zánovní vůz. I v takové chvíli vám stačí zhruba čtvrt milionu korun na pořízení. Platí to pak i v případě, kdy zvolíte verze po faceliftu z roku 2020.

Jakkoli je pravdou, že Ignis je malý vůz, ony ceny jsou při nízkém nájezdu a stáří v podstatě směšné. Znamená to tedy, že jsou vykoupeny nízkou kvalitou? To ani v nejmenším, naopak zde máme opravdu robustní vůz, který je ještě pod zárukou, co se týče prorezavění. Koroze je u něj přitom nadmíru vzácná, stejně jako třeba únik oleje benzinové jedna-dvojky, která byla jedinou volbou. Stejně tak si nebudete stěžovat ani na brzdy či řízení.

Asi jediná oblast, kde je tak třeba zpozornět, jsou pružiny. Jak dodávají kolegové z Auto Bildu, kteří otestovali exemplář z roku 2019 s 24 350 najetými kilometry, pozor je třeba dát hlavně na verze s pohonem všech kol. Ten mohl totiž majitele svádět k výletu do terénu, kde mohlo dojít na poškození podvozku. Ač Ignis disponuje velkorysou světlou výškou 180 milimetrů, nikdy nebyl zamýšlen zrovna jako off-road.

Přednost byste pak měli dávat manuálním verzím před automatickými, u kterých může být problém s řazením zpátečky. Problémy mohou nastat také s multimediálním systémem, některé tvrdé plasty pak mají sklon praskat a pokud sedadla dříve okupoval těžší řidič, nemusely jeho nápor vydržet švy čalounění. Co se pak týče laku karoserie, ten je poměrně tenký, pročež může být viditelná řada škrábanců. To je ale v rámci možných problémů vše.

Ojetý Ignis se tak jeví jako velmi dobrá koupě, zvlášť pokud s ním počítáte hlavně na ježdění po městě, kde v úzkých uličkách bude excelovat nejen kvůli svým rozměrům, ale i průměru otáčení pouhých 9,4 metru. Motor pak produkuje 90 koní, které při zmíněné hmotnosti stačí na velmi svižnou jízdu, která je ale zároveň mimořádně úsporná. Počítejte však s tím, že se nejedná o komfortní limuzínu s kůží a dřevem uvnitř, je to jednoduché utilitární auto.

Zdroj: Auto Bild

Petr Prokopec