Autoforum

/

Foto: HZS Praha, CC0 Public Domain

Počet incidentů zatím není bůhvíjak vysoký, jenže roste podstatně rychleji než počet takových aut v provozu, což potvrzuje očekávání, že se situace s jejich rostoucím stářím bude zhoršovat. Tomu je ale třeba přizpůsobit řadu věcí, což se víc neděje než děje.

Jak často hoří bateriová auta? Dlouho se hovořilo o tom, že jde o jeden případ na desítky tisíc registrovaných vozů za rok, což nezní jako mnoho. Pokud nad tím ale mávneme rukou, můžeme za banalitu považovat i nehody v jaderných elektrárnách. Však na kolik vážných incidentů za posledních sto let došlo? Přesto před nimi máme respekt pro jejich potenciální vážnost, ostatně Němci kvůli dekádu starému neštěstí v japonské Fukušime raději zavřeli všechny své „jaderky”.

Požár elektromobilu jistě není atomový výbuch nebo něco na ten způsob, také v jeho případě jsou ale potenciální škody s ním spojené nesrovnatelně vyšší než u jiných druhů podobných incidentů - požáry jsou náhlé, velmi intenzivní a standardními prostředky prakticky neuhasitelné. Elektromobilita je nicméně protežována na všech úrovních takovým způsobem, že se z dohledu ztrácí jindy nepřehlížená varování hasičů či pojišťoven, které už delší čas opakují, že průměrné stáří elektromobilů je velmi malé a očekávají, že s jejich stárnutím bude požárů podstatně přibývat.

A zdá se, že se nemýlí, jak uvádí ve své analýze nizozemský NOS s odvoláním na data tamního NIPV (Nederlands Instituut Publieke Veiligheid, Nizozemský institut pro veřejnou bezpečnost)). Ten poukazuje na to, že zatímco v roce 2021 museli hasiči zlikvidovat požár 58 bateriových aut, loni už šlo o 201 incidentů. To je skoro čtyřnásobný vzestup ve velmi krátké době, během níž se dle dat RVO podíl aut tohoto ražení na celkové flotile přibližně zdvojnásobil.

Jinými slovy, počet požárů elektrifikovaných aut všeho druhu (NIPV hází do jednoho pytle vše bateriové, tedy i hybridy) s přibývajícím věkem relativně rychle roste. A loni jich bylo už 201 na 930 tisíc aut v provozu, jeden na asi 4 600 aut a rok. To už najednou není jeden na desítky tisíc vozů ročně, nemluvě o tom, že jeden požár za necelé dva dny v tak malé zemi též není zanedbatelné. Pokud navíc už stávající počet bateriových aut v provozu (9,89 procenta flotily) vede k notnému množství vrásek na čele, co se asi stane ve chvíli, kdy elektromobily již budou stejně běžnými dopravními prostředky jako spalovací auta?

Je to dnes jen teorie, ale kdyby se další vývoj ubíral po současné trajektorii, pak při 50procentním zastoupení takových vozů na celé flotile budeme bavit o řádově tisících požárů bateriových aut za rok. I kdyby šlo „jen” o 2 000 požárů, jsme někde na šesti takových incidentech za den, to se se současnými možnostmi hasičů dá zvládnout snad jen tehdy, kdy je nebude trápit nic jiného.

Není tedy divu, že to NIPV vnímá jako problém, neboť uhašení požáru elektrického auta vyžaduje snadno i stonásobně větší množství vody, ochranné obleky kvůli toxickým plynům či vodní nádrž zabraňující opětovnému samovznícení. Pokud k požáru dojde někde na silnici, je jeho uhašení sice náročné, ovšem zvládnout se dá. Problémem jsou ovšem patrové či podzemní garáže a parkovací domy. Likvidaci takových incidentů Nils Rosmuller z NIPV považuje za „velmi komplikovanou a riskantní“.

I proto se NIPV obává toho, co by teprve mohlo přijít. „Pokud do deseti let bude polovina naší flotily elektrická, pak způsob, jakým jsou garáže navrhovány, již nebude udržitelný,“ říká dále Rosmuller v očekávání popsaného vývoje. Vysoký žár totiž může způsobit jejich narušení, které následně může vést ke kolapsu celého budovy. Jedině uzpůsobení celé stavby elektromobilům je dle NIPV zcela bezpečným řešením, to je ale u stávajících budov prakticky nemožné.

U těch existujících se zdá být jen zákaz vjezdu aut s bateriovým pohonem, což nelze označit za konstruktivní řešení. Ale přibývá jich a přistoupila k němu mimo jiné Technická univerzita v Delftu. Tu těžko může někdo obviňovat z neuvážených a technicky nepodložených rozhodnutí, přesto to udělala. „Pokud takové auto vzplane, nejde ho uhasit a už vůbec ne v garáži,” říká k věci Rob Nijsse, profesor stavebního inženýrství na TU Delft. Požární bezpečnost v parkovacích domech označuje za „zásadní problém”. „A to to stále říkám mírně,” uvádí Nijsse s tím, že stávající opatření v podobě vyhrazených míst ba krajích parkovacích domů apod. označuje za „kapku v moři a nesmyslný nápad”.

Jsme tedy pořád na tom samém bodě, vidíme jen další a další dopady stejného omylu - nařizovat elektrické vozy všem hlava nehlava. Vyrobit je jisté není problém, stejně jako je koupit. Horší je už je provozovat, ještě horší je snášet jejich ztrátu hodnoty, cenu pojištění, oprav apod. A k tomu se přidává dnes popsané riziko, které by za jiných okolností též nebylo zanedbáváno a okolí by se postupně přizpůsobovalo rozmachu nového typu aut. Moc tlačit na pilu se nikdy nevyplácelo...

Zdroje: NOS, NIPV, dat RVO

Petr Prokopec