Autoforum

/

Foto: Archiv Autoforum.cz

Stále více aut dnes nabízí možnost přepnout jízdní režim a mít tak vůz sportovnější, komfortnější nebo různý jiný, podle potřeby. Je to ale k něčemu?

Není tomu tak dávno, co si člověk koupil sporťák, sportovní sedan anebo komfortní vůz. Chcete řezat zatáčky? Tady je BMW Z4 M Coupe. Chcete polykat stovky kilometrů jako nic v pohodlí, ale ve slušné rychlosti? Prosím, Audi S6 C5 je k vám dispozici. Raději byste jezdili v co nejlepším komfortu a jízdní zážitky jsou druhořadé? Zvolte Mercedes E 320 CDI W211. Od takových možností jsme skutečně vzdáleni jen 10 až 20 let. Dnes to je jinak.

Až překvapivě velké množství aut se dnes snaží mít dvě nebo i více osobností, podle volby. Na jednu stranu to to má logiku, používat více aut stojí peníze, navíc je nepraktické je střídat. A kdo by nechtěl se stejným vozem ráno do práce, odpoledne na okruh a večer do divadla, to je přece ideál. Potíž je v tom, že i když existují rozličná univerzální auta dělající „leccos dobře”, tyto módy dostávají i vozy, k jejichž pojetí to vůbec nesedí. Všechny ty „sportovní” a „komfortní režimy” se objevují i v autech, kde jsou spíše zdrojem frustrace.

Vezměte takový Fiat 500X s dieselovou šestnáctistovkou. Pozastavovat se nad ideou sportovního SUV nemá smysl, ne ve světě, kde existuje BMW X5 M, ovšem proč se někdo snaží navodit dojem sportovnosti v předokolce, která má 120 naftových koní a ještě k tomu je to crossover?

Jízdní režimy v 500X jsou navíc příkladem toho, jak to nemá vypadat. Jak si můžete přečíst i v testu, když poprvé zvolíte sportovní mód, dočkáte se výborné odezvy na plyn. Pořád v mezích toho, co dokáže diesel, ale oproti „normálu” je to znatelně lepší. Stejně výrazně se ale zhorší odpor řízení. Je tu elektrický posilovač a v „normálu” je jeho odpor adekvátní autu dané kategorie. Ve sportovním módu ale uměle ztěžkne a řízení působí nepříjemně gumově.

Podobně se musí kritika snést na sportovní režim v Peugeotu 308 GT. Jak se také dočtete v testu, tlačítko Sport v podstatě jen změní podsvícení budíků na červené a zapne do reproduktorů umělý zvuk motoru. Dobře, ještě o chloupek vylepší odezvu na plyn, ale toho si leckdo ani nevšimne. Problém je tu ten, že budíky jsou dost špatně čitelné, už když je podsvícení bílé, a červená barva to jen zhorší. Navíc nevidíte, kde začínají červená pole otáčkoměru a teploměru chladicí kapaliny, změna bílého podsvícení na červené ony body smaže. A umělý zvuk motoru je nepříjemný, takže tenhle režim rychle vypnete, i kdyby se vám zbytek líbil.

Takových aut je dnes spousta. Dostanete základ, pro který si těžko dokážete představit záplavu uživatelů, jimž by dané nastavení sedělo. A pak ještě několik dalších režimů, u nichž máte stejný problém. Základní režim má mdlý plyn a přeposilované řízení, komfortní rozbředlý podvozek za hranicí přijatelnosti, sportovní je nesmyslně tvrdý a motor uměle hlučný. Hledáte dobrý vůz, ale nenacházíte ho, ať už si režimy nastavíte jakkoli.

Ačkoli základní idea za podobným přístupem je dobrá, máme pocit, že ve výsledku má často přesně opačný než kýžený dopad - místo toho, aby dokázalo rozšířit zásah vozu tím, že přinese „několik dobrých aut”, uměle ho sníží tím, že nepřinese dobré ani jedno. A máme pocit, že je do značné míry tím, že konstruktéři ani nemají šanci vyvíjet jedno opravdu ideální auto pro určitý typ zákazníka. Ladí jich hned několik, pořádně ale nemohou udělat jediné.

Nechceme tuto myšlenku šmahem odsuzovat, ostatně existují auta, ve kterých jsou různé jízdní režimy přínosné. Takové Porsche 911 generace 997 mělo režimy dva - v jednom bylo opravdu dobré na silnici a v druhém opravdu dobré na okruhu. Jenže tady šlo o trochu jiné zadání - cílem nebyla jedna 911 na pole a druhá na Ecce Homo, cílem byl sporťák a ostrý sporťák. A toho lze docílit snáz. Nemluvě o tom, že do ceny mnohonásobně vyšší než u zmíněného Fiatu nebo Peugeotu se snáze vejdou náklady na náročnější vývoj opravdu dobré dvojí osobnosti.

U mnoha jiných aut ale opravdu máme pocit, že jízdní režimy přinesly pravý opak toho, čím měly být. Automobilky říkají, že jinak bezcharakternímu autu dodají hned několik charakterů, jenže ony nakonec spíše podporují onu bezcharakterní rozbředlost a způsobují, že mnohá auta už nejsou laděna pro vůbec žádný konkrétní účel a bez volby jízdních režimů by snad byla i lepší. Tak trochu tedy chceme zakřičet směrem k automobilkám - buď to udělejte pořádně, anebo to nedělejte vůbec. A to druhé by sedlo odhadem tak ke dvěma třetinám implementací.

Cílem tohoto článku ale vážně není říci: „Jízdní režimy jsou k ničemu, zrušte je.” Opravdu záleží na provedení v tom kterém autě, však stále více vozů nakonec nabízí i režimy jako Individual, které umožní kupříkladu zapnout větší odpor posilovače řízení a dál nic, to nemusí být od věci. Chceme se tedy hlavně zeptat vás, našich čtenářů: Máte ve svém autě možnost volby mezi komfortním, normálním a sportovním profilem jízdy? Nebo třeba můžete „jen” nastavovat tuhost tlumičů či odpor řízení? A hlavně - vyhovuje vám to, používáte to, jezdíte podle nálady s touhle nebo touhle osobností auta? Anebo to pokládáte za zbytečnost, kterou jste použili jednou, nebo také vůbec? Těšíme se na vaše postřehy v diskuzi, sami na to nemáme úplně jednoznačný pohled...

V Peugeotu 308 GT tlačítko Sport v podstatě jen zhorší čitelnost budíků. Vlevo před, vpravo po zmáčknutí tlačítka na fotce uprostřed

Ve Škoda Octavia nejsou jízdní režimy k zlosti, třeba i proto, že si můžete zvolit ostřejší odezvu motoru bez umělého zvukového podkresu. Tato možnost ale nebyla k dispozici vždy...

Marek Bednář