Autoforum

/

Foto: Archiv Autoforum.cz

Nová auta jsou obvykle prodávána za ceny daleko nižší, než které uvádí jejich oficiální ceníky. Tak proč se lze u ojetin domoci zlomku podobných slev?

Internet zcela změnil svět, o tom nemá smysl diskutovat. Vliv měl a má na kde co a mezi tím vším i na způsob nákupu a prodeje automobilů. Týká se to už těch nových, neboť osobní kontakt zákazníka s prodejcem je stále výjimečnější. Mnozí už dnes kupují auto tak, že se o něj ani „fyzicky” nezajímají - buď se spokojí s informacemi, které se objevují na automobilových webech a fórech, nebo znovu kupují auto, které už dobře znají. Pokud si po třech letech vlastnictví Octavie někdo kupuje nanejvýš faceliftovanou Octavii, co na ní bude zkoumat? Chce přece jen novější totéž.

Není tedy neobvyklé, že si zájemce v internetovém konfigurátoru „složí” auto dle vlastních představ, e-mailem osloví pár prodejců v blízkosti a hledá v podstatě jen dobrou cenu či obecně dobré podmínky prodeje. Kdo mu dá ty nejlepší, vítězí. A slevy tady bývají velké - liší se značku od značky, někde je obvyklých 10, někdy i přes 20 procent oproti ceníkovými částkám. Pokud tedy kupujete i docela obyčejné auto za řekněme půl milionu korun, bavíme o 50 až 100 tisících Kč slevy. To už pozná rozpočet i dobře situovaného člověka.

Ještě více ale internet změnil prodej ojetých aut. Časy, kdy jste si vzali k ruce inzerci a obvolali pár soukromých prodávajících, nebo objeli několik místních autobazarů, jsou dávno pryč. Snad všichni dnes hledají nabídky ojetin online, podobně jako při koupi nového vozu. Někteří pak očekávají, že při snaze ten či onen vůz koupit dostanou znovu zajímavou slevu oproti inzerované ceně a jsou pak frustrovaní, když jejich požadavek narazí na odpor prodávajícího. Dříve to přitom šlo, nyní je větší sleva spíše výjimkou. Proč?

Tradičnějším faktorem je už šíře nabídky ojetých aut, která jsou okamžitě k dispozici a která znamená mnohem větší konkurenční boj. Když má někdo zájem například o Škodu Octavia TDI z roku 2013 s 50 až 100 tisíci najetými kilometry, zajímá se o zboží, které je nabízeno v bezpočtu exemplářů. A protože boj mezi prodávajícími probíhá už na úrovni ceny, minimálně ve stejné oblasti (řekněme například okolí Prahy) si nikdo nedovolí se cenou srovnatelného auta příliš lišit od konkurence. A protože bazarů je spousta a touha některých prodat skoro nekonečná, marže to šroubuje neustále dolů.

To by ale samo o sobě nestačilo, klíčem je onen rozmach internetu. Srovnat si nabídky deseti nebo dvaceti bazarů v okolí by ještě před pár dekádami bylo velmi pracné, dnes je to otázka několika sekund. Většina lidí hledajících na internetových stránkách zadá určité omezující parametry, třeba ty výše zmíněné, a seznam nabízených vozů si nechá seřadit od nejlevnějšího. Pokud se nějaká nabídka bude mezi stovkami existujících krčit na konci s byť o 10 procent vyšší cenou, téměř jistě zůstane zcela nepovšimnuta. To vše dále působí tlak na co nejnižší nabídkovou cenu.

Říkáte si, že u nových aut je to v principu stejné? Do jisté míry ano, jeden zásadní rozdíl tu ale je - na chování dealerů nových aut dohlíží automobilky, které velmi bazírují na tom, aby vozy byly nabízeny za stejné ceníkové ceny a také veřejně deklarované slevy nepřekročily určitou mez. Dalším faktorem jsou rozličné pobídky, které prodejci ojetin z podstaty věci nemají - automobilky mohou nabízet obratové bonusy, tovární slevy na určité verze a další záležitosti, které manévrovací prostor pro vyjednávání o konečné cenovce zvětšují. Nic takového u ojetin není a být nemůže.

Prodejce použitých vozů auto za nějakou cenu koupí a za jinou prodá. Jeho marží je rozdíl mezi oběma cenami a zvýšit jej může snad leda bonusy od bank a podobných institucí, které se s ním podělí o vlastní zisk při nákupu na úvěr či leasing. A pokud takto dostanete slevu, zaplatíte si ji postupem času sami na úrocích. Pokud jde o nákup v hotovosti, je tu jen onen rozdíl mezi nákupní a prodejní cenou a ten obvykle bývá z výše zmíněných důvodů velmi malý.

Samozřejmě, za určitých okolností může být prodejce rád, že nějaké auto prodá alespoň ze ztrátou, než aby mu další rok zabíralo místo „na place”, podobně zoufalé činy ale bývají spíše výjimkou u aut, která se dlouho nedaří prodat - což mívá svůj důvod. Když tedy kupujete ojetinu, nečekejte, že inzerované ceny mohou dojít podstatné změny, nejde-li o soukromou inzerci majitele či komisní prodej, pak se dá jednat o kde čem.

V případě koupě ojetého auta u většího prodejce, který vůz vlastní, běžně nelze očekávat změnu ceny o více jak 10 tisíc Kč, i když půjde o docela drahé auto, které by jako nové mohlo být vaše třeba za částku rovnou 80 procent ceníkové ceny. Je třeba s tím počítat předem a s tímto vědomím chápat třeba i nabídky tzv. ročních aut, které nebývají tak výhodné, jak se tváří.

Kolikrát jsou u nich slevy jako 20-30 procent oproti novému vozu prezentovány jako něco mimořádného, ničím zvláštním ale reálně nejsou. Kolikrát jde jen o slevu blízkou té, kterou byste při troše vyjednávání dostali i na úplně nový vůz bez 12 měsíců a několika tisíc kilometrů na krku. U ojetých aut prostě větší marže mizí a inzerovány jsou rovnou reálnější ceny. Rozdíl mezi cenou nového a lehce jetého auta tak nemusí být reálnou úsporou - může jít jen o rozdíl mezi ceníkovou cenou nového vozu, které citelně snížena být může, a cenou ojetého vozu, s níž už se moc hýbat nedá...

Inspirace: Jalopnik

Mirek Mazal