Autoforum

/

Foto: Lexus

Přijde vám jízda stodesítkou po dálnici s puštěnou „klimou” jako cokoli ambiciózního? Navíc v ekonomickém módu a ve snaze předvést vůz spíše v lepším světle? Asi ne, přesto je výsledek tristní a jiný vlastně ani být nemohl.

Auta prakticky nikdy nejezdí s takovou spotřebou, a tedy ani s takovým dojezdem, který jim automobilky přisuzují. Není to žádná velká věda, důvody jsou v zásadě tři resp. čtyři.

Jednak platí, že spotřeba jakéhokoli typu musí být měřena podle nějaké normy, před kterou lze obstát různými způsoby. A pokud norma nestanoví třeba to, že auto se při testu nesmí pohybovat se sklopenými zrcátky, automobilky toho mohou využít a měřit ji způsobem, který je legálně možný, ale v praxi je jednoduše neuskutečnitelný. Už to otevírá pomyslné nůžky.

Jednak platí, že charakter každého normovaného testu reflektuje pochopitelně jen jeden jízdní styl a jednu „sadu okolností”, což se málokdy potká s realitou. Museli byste jezdit „přesně podle síťového grafu” za určité teploty, tlaku apod., abyste normované spotřeby v praxi dosáhli, což technicky možné je, ale fakticky se to téměř nikdy nestane.

A jednak platí, že skoro nikdo nejezdí tak pomalu a rozvážně, jak normované testy očekávají. Tady se najde výjimek víc, pro některé je spotřeba extrémně důležitá a snaží se jezdit maximálně efektivně, stačí ale jednou ostřeji předjet nebo jet chvíli 140 místo 130 km/h a celá teoretická hodnota letí komínem.

V případě dojezdu pak platí ještě čtvrtý aspekt - test počítá s využitím kompletního úložiště energie. Ale kdy naposledy jste vzali do 60litrové nádrže 60 litrů a u další pumpy znovu 60? Neděje se to, znovu to skoro nejde, stane se vám to možná jednou za život, prostě nekupujete plnou a nevyjíždíte ji až do poslední kapky. V případě baterií je to úplně to samé.

Testy spotřeby zkrátka malují jistou virtuální realitu v řadě ohledů a zlobit se na to, že nejezdíte za tolik, za kolik výrobce avizoval, je trochu hloupé. Tato čísla nenaznačují „vaši spotřebu”, informují o „nějaké spotřebě”, která za přesně daných podmínek platí a je obvykle srovnatelná se stejně změřenou spotřebou jiného vozu. Něco to naznačuje, ale nutně ne vše - že je nějaké auto efektivnější při jízdě třeba 100 km/h ještě neznamená, že je obdobně efektivnější v 200 km/h.

Naučili jsme se s tím žít a nedělat si s tím velkou hlavu, ale pak přišly elektromobily. Pro ty platí vše výše zmíněné zcela obdobně, jeden podstatný rozdíl tu ale je - úložiště energie. Problém jsou znovu baterie, které při dnes - řekněme - obvyklé kapacitě akumulátorů okolo 80 kWh představují ekvivalent asi 20 litrů nafty. A to je tak málo, že to spolu s velmi pomalým doplňováním této energie činí rozdíly ve skutečné a udávané spotřebě mnohem hmatatelnějšími.

Chápejte, když máte 60litrovou nádrž na naftu, kterou doplníte za 2 minuty, rozdíl ve spotřebě mezi třeba 5 a 8 litry nafty (což je už docela dost) trápí vaši peněženku, ale ne použitelnost auta. Jednou ujedete 1 200 km na nádrž, jednou 750 km, to je rozdíl, ale obojí je hodně a vyřešené je to stejně za dvě minuty. Můžete si tak dovolit s takovým autem jet v podstatě, jak chcete, pokud to dokážete zaplatit. Ale elektromobil s třetinovým ekvivalentem? To je jiná liga.

Když pojedete za ekvivalent 5 litrů spotřeby dieselu, jste s onou 80kWh baterií asi na 400 km dojezdu, to ještě jde. Pravděpodobně nevezmete víc jak 80 % kapacity (protože pak už to drhne a škodí) a pravděpodobně nevyjdete víc jak 70 procentních bodů z této porce. Ale jste pořád na 270 km, to ještě nějak jde. Ale párkrát přidáte a zvýšíte spotřebu zmíněným způsobem a hopla, jste na 175 km. To už je sakra málo, zvláště když u dobíjecího stojanu strávíte ne 2 minuty, ale nejméně desítky minut, znovu za ideálních podmínek. S 11kW domácí nabíječkou se připravte spíše na 8 hodin...

Prostě baterie jsou malé, když je nevyužijete celé, jsou fakticky ještě menší a u spalovacího auta snesitelný rozdíl ve spotřebě energie se stane nesnesitelným. Proto jsou udávané dojezdy elektrických aut tak daleko od reality a níže přiložený test to jen připomíná. V něm byl podroben zkoušce Lexus RZ 450e se 71,4kWh baterií který by měl podle normy WLTP dojet až 440 km na dobití. To nezní špatně, ne? Nezní, ale s praxí to nemá nic společného.

S autem stačilo jet po dálnici rychlostí 75 mph, tedy asi 110 km/h, žádná „pila”, pustit si klimatizaci a zapnout Eco Mode. To je vlastně pomalá a úsporná jízda, přesto auto na celou baterii zvládlo ujet jen 172 mil, tedy necelých 277 km. A to ji bylo nutné využít úplně celou od 100 do 0 procent. Kdybyste použili oněch 70 procent, jste na 194 km. To je opravdu bída s nouzí, označit to za fiasko není přehnané. A zas je to jednou praxe potvrzující, že námi používané teoretické výpočty za použití ekvivalentů spotřeby paliva jsou velmi přesné, pakliže jde o opakování toho, co zažíváme v praxi dnes se spalovacími auty. Už to bývá pro někoho tíživé, ve světě elektrických aut se to zjevně snadno stane nesnesitelným.

Zdroj: Out of Spec Reviews@Youtube

Petr Miler