Autoforum

/

Foto: Volvo

V bazarech se pořád dají najít zajímavá, levná a přesto přehlížená auta. Důvody jsou různé a někdy i hrůzné, v tomto případě ale nejde o nic většího než fakt, že tento model vznikl bez předchůdce i nástupce mimo obvyklé struktury nabídky Volva. A tak se na něj zapomíná.

Automobilismus zažil stejně jako jiné obory lidské činnosti své lepší i horší éry, pokud bychom ale měli jmenovat tu nejlepší, kterou jsme zažili (a už jsme toho zažili docela hodně...), šlo by o roky následující krátce po přelomu milénia. Tehdy dosáhly nabídky většiny automobilek svých vrcholů, neboť kvalitu vývoje a výroby aut už značně diktovala digitalizace, minimální roli hrály všemožné regulace, které nové vozy vzdalovaly představám zákazníků, a struktury řady firem byly ještě prolezlé lidmi odkojenými érou managementu totální kvality.

Může to znít banálně, ale jejich měřítka byla nastavena tak vysoko, že prostě nepřipustili později obvyklé kompromisy na poli funkčnosti, kvality, odolnosti a trvanlivosti. Auta se nedělala podle zákazníka typického, ale podle zákazníka nejnáročnějšího - ostatním už vyhověla tak nějak přirozeně. Též v té době průmysl tolik nesvíral tlak na minimalizaci nákladů skoro za každou cenu, aby se do koncové ceny tolik nepromítly nároky na ten či onen nesmysl diktovaný EU, nikoli trhem. A tak nebyl takový problém vysokým nárokům části zákazníků vyhovět.

V těch časech přišly na trh vozy vyvinuté obvykle ještě v 90. letech, které byly nové vypouštěny na trh či cizelovány k dokonalosti facelifty. Vzpomeňme modernizované BMW řady 3 E46 (2001), podobně doladěný VW Passat B5.5 (2001), Mercedes třídy E W211 (2002), druhou generaci Volva V70 (2000) a řadu dalších aut, která dnes platí za opravdu kvalitně postavená, často dodnes milovaná auta, která pod kapotou mohla mít skoro cokoli, na co zákazník pomyslel. Krátce poté přišel i vůz, o kterém si povíme dnes, za legendu ale neplatí. Spíše už mnozí ani neví, že existoval.

Šlo o Volvo V50, tedy kombík odvozený od modelu S40, který se představil v roce 2003. Nebylo to tak úplně ryzí Volvo, auto stanulo na základech Fordu Focus druhé generace, který ale byl velmi povedeným autem, jen... vypadal tak, jak vypadal. U Volva si z něj vzali to lepší, tedy skvělé základy, přidali velmi elegantní, nadčasový design, jednoduše a čisté pojatý interiér, doplnili své legendární motory a na světě byl nikdy nedoceněný noblesní pracant.

Tohle auto jsem poznal ve verzi T5 s 220 koňmi a zanechalo ve mně velmi dobrý pocit. Bylo rychlé i komfortní, působilo dojem o půl třídy kvalitnějšího vozu a přitom dokázalo posloužit i čtyřem lidem s bagáží. Pokud byste navíc nechtěli živit stovky kobyl benzinového pětiválce, k dispozici byla skoro nekonečná plejáda motorů od benzinové jedna-šestky se 100 koňmi po dieselovou 2,4 D5 se 180 koňmi. Manuální převodovky i automaty, pohony předních i všech kol, z výbavy na co si vzpomenete... Tohle skutečně bylo auto, které se snažilo poptávce vyjít vstříc na všech frontách.

Dnes je v bazarech za Popelku a jeho ceny jsou až směšné. I když se vyrábělo do roku 2012, koupit jej můžete od 30 až 40 tisíc korun jako nic. To ale definuje obvykle hodně jeté, třebaže funkční exempláře klidně se 300 až 400 tisíci km na tachometru. I pokud ale budete chtít zachovalý kousek s nájezdem do 150 tisíc km, bude vám stačit méně než 100 tisíc korun. A za nějakých 150 tisíc už si můžete vybírat ze široké plejády lepších kousků v prodej. To nezní jako špatný obchod.

Je nicméně třeba pamatovat na fakt, že Volvo je prémiová značka, takže provozní náklady mohou být o něco vyšší. Současně ale platí, že pokud sáhnete po verzi, která je primárně Ford, třeba po překvapivě agilním dvoulitrovém dieselu ze spolupráce Fordu a PSA, o auto se postará i řada nezávislých servisů za přijatelné ceny.

Při výběru toho správného kusu je třeba dát si pozor hlavně na vozy, na kterých předchozí majitel šetřil - například pneumatiky, které nejsou na všech kolech stejné, bývají dobrým ukazatelem. I při správné péči je ale dobré prověřit problematickou klimatizaci a spodní ramena předního zavěšení. Technici TÜV rovněž doporučují spíše benzinové jednotky, neboť u těch dieselových dochází k blokaci DPF, tedy filtru pevných částic, ne všechny V50 je ale mají. Zkontrolovat se vyplatí střešní okno, zda dovnitř nezatéká. A pozornost si zaslouží také převodovka - pokud jde o automatický Powershift, je lepší se mu vyhnout úplně.

Závěrem se sluší dodat, že Volvo V50 není tím nejpraktičtější kombíkem, je to spíše praktická stylovka. Standardně tak pobere 417 litrů nákladu, po sklopení zadní lavice pak 1 307 litrů. To není mnoho, na druhou stranu ale můžete zcela sklopit přední sedadlo spolujezdce, a tak se vám dovnitř vejde cokoliv od horských kol až po kajak. I v tomto ohledu tedy má čím zaujmout.

Zdroje dat: TÜV, Mobile.de

Petr Miler