Autoforum

/

Foto: Archiv Autoforum.cz

Španělská vláda se rozhodla vedle vysokých cen paliv potrápit motoristy ještě vlastní šikanou. Od pondělí omezí rychlost na dálnicích na 110 km/h.

Očekávané se stalo skutkem. Španělská vláda včera s platností od ponděĺí 7. března rozhodla o snížení nejvyšší povolené rychlosti na dálnicích ze současných 120 na 110 km/h. Důvod? Žádný rozumný není. Alibi? Vysoká cena benzinu daná rostoucími cenami ropy.

Je to smutné, ale podobný krok může překvapit jen někoho, kdo posledních pár let strávil v jeskyni. Bohužel žijeme v době, kdy je sebemenší záminky, která dokáže na vhodnou notu naladit veřejné mínění, využíváno k utažení šroubů, tedy zavádění nových omezení nebo zpřísňování existujících postihů. Nechci odvádět pozornost jinam a jmenovat zde případy, které k podobným krokům vedly v poslední době u nás, jistě si jich každý z vás vybaví dost. Jenže zatímco třeba zpřísnění trestů za určité jednání v případě, kdy mediáním prostorem ostřesou jeho šokující následky má alespoň nějakou racionalitu (říkejme tomu spíše příčinná souvislost), krok španělské vlády je naprosto absurdní.

Vláda argumentuje tím, že spotřebu benzinu je třeba kvůli vysoké ceně snížit, ale proč? Platí snad španělská vláda palivo za své občany, aby si tím mohla snížit náklady? Neplatí, každý si svůj benzin platí sám a každý může jezdit (popř. nejezdit vůbec) tak, aby to pro jeho rozpočet bylo přijatelné. I když se bude benzin prodávat za 100 Kč za litr, najde se dostatek těch, které spotřeba paliva nebude zajímat a nepotřebují, aby jim někdo jiný říkal, jak rychle mají jezdit.

Podstatou problému totiž není to, že by benzinu nebo nafty byl nedostatek, sami španělé dokonce ve svém prohlášení k zavedení tohoto limitu uvádějí, že paliva je dostatek a potíží je pouze cena. Tak k čemu tedy podobná regulace, komu z motoristů pomůže? Nikdo přece dnes není nucen jezdit na dálnici rychleji, pokud je pro něj spotřeba při takové jízdě nepřijatelná, stanovena není rychlost minimální, ale maximální.

Jde zkrátka jen o laciné využití příležitosti k zavedení omezení, které by jinak Španělé odmítali. Takto mnozí z nich pseudoracionální argumentaci akceptují, ačkoli je nad slunce jasné, že španělský rozpočet a cena paliv nemají spojitost, kterou by mohli motoristé ovlivnit rychlostí své jízdy. Ta ovlivňuje jen jejich rozpočty a každý si i v rámci současných limitů může říci, co jeho rozpočet snese.

Vláda pochopitelně říká, že jde o dočasné opatření, které pomine, až cena benzinu opět klesne. Ale takové dočasné opatření už jednou zavedeno bylo. Snad už notoricky známý je fakt, že současné rychlostní limity jako takové byly zavedeny v sedmdesátých letech minulého století v době ropné krize. Tehdy ovšem svou racionalitu měly, ropa prostě nebyla a globální spotřebu v rámci té které země bylo nutné snížit, aby se nestala nedostatkovým zbožím a nemělo to zásadní negativní důsledky na ekonomický vývoj. Ropná krize pominula, ale rychlostní limity zde máme dodnes. A dokonce je někteří drze označují za základ bezpečnosti na našich silnicích, s níž mají mnohem menší spojitost, než se nám dotyční snaží tvrdit.

Dnes žádný podobný problém neexistuje, pouze benzin je dražší, a to není potíž, která by vládnoucí garnituru musela trápit v tom smyslu, aby se celkovou spotřebu paliva musela snažit snížit. Přesto jsou nová omezení zaváděna. Myslí si snad někdo, že v budoucnu opravdu dojde k návratu do současného stavu? Ostatně, kdo si může být jist tím, že benzin bude jednou zase levnější? Vsadím se, že španělská vláda za pár týdnů či měsíců řekne, jak se daný krok osvědčil a že mimo jiné přispěl ke snížení nehodovosti o tolik a tolik procent. A to se jistě stane, neboť velká část motoristů sníží svou spotřebu tak, že prostě dočasně přestanou jezdit. A když se méně jezdí, méně se bourá.

Pokud by Španělé opravdu chtěli svým občanům pomoci, sníží spotřební daň z benzinu a nafty, která v Evropě tvoří obvykle přes polovinu cen těchto paliv. To by snadno dovolilo, třebaže opravdu dočasně, skutečně eliminovat důsledky zvýšení cen výchozí suroviny pro koncové spotřebitele. Jenže o pomoc občanům zde v žádném případě nejde. Doufám jen, že podobný nesmysl nenapadne nikoho z českých politiků...

Pavel Janda