Autoforum

/

Foto: Mazda

Naprostá většina automobilek tento segment dávno opustila, něco jako lidové kupé či roadster těšící řidiče se prostě v mainstreamu nenosí. Mazda MX-5 zůstává výjimkou, pozor ale na korozi, která auta japonské značky trápí bez výjimky.

Představovat Mazdu MX-5 může být považováno za nošení dříví do lesa. Od debutu první generace v roce 1989 japonský roadster oslovil již více než milion zákazníků, jedná se tak o nejlépe prodávaný dvoumístný otevřený vůz historie. Originálu značka nadělila delší životní cyklus, na střídání stráží totiž došlo až v roce 1997. Podobné to bylo také u nástupce, úplně nejdále však Japonci zašli v případě třetí generace s interním označením NC - ta z montážních linek v Hirošimě sjížděla v letech 2005 až 2015.

Právě na toto provedení se dnes zaměříme, v bazarech totiž narazíte na opravdu velmi slušný výběr. Na pořízení nejstarších kousků vám bude stačit zhruba 100 tisíc korun, před rozbitím prasátka ale pamatujte na mnohé skutečnosti, které by vám následně mohly znepříjemnit život. Na počátku milénia totiž Mazda ani v nejmenším nepatřila mezi automobilky, jejichž odolnost vůči korozi by jiným byla dávána za příklad. Realitou je pravý opak, jak vám ostatně potvrdí asi každý majitel rotační RX-8.

MX-5 třetí generace je postavena na stejné platformě, jen upravené. Oba vozy byly navíc montovány v téže továrně, shod v rámci komponentů tak bylo daleko víc. Zatímco ale kupé s Wankelem vyžaduje specifickou péči, v případě roadsteru opravdu není třeba po startu čekat, než se olej zahřeje, stejně jako u něj můžete po jízdě bez problémů otočit klíčkem a pohonnou jednotku vypnout. Jak jedna-osma, tak dvoulitr jsou totiž velmi spolehlivými motory. Stěžejní je tak vlastně původní majitel a jeho péče.

Roadster je totiž relativně háklivý na výměnu oleje (doporučuje se po každých zhruba 15 tisících kilometrů), po najetí zhruba 95 000 km byste navíc měli sáhnout po nových rozvodech. Jakmile tak ovšem učiníte, není problém, aby MX-5 pomyslně zvládla obkroužit celou planetu hned několikrát. I když je otázkou, v jakém vizuálním stavu bude a zda si takovou projížďku užijete. Při výběru totiž vždy zkontrolujte skládací střechu, zda dobře těsní či zda se nezasekne během operace.

Protože navíc mnozí lidé byli schopni jezdit „nahoře bez“ za jakéhokoli počasí, vyplatí se také prověrka kabiny kvůli možným skvrnám či zatékání vody do palubky, jenž mohla způsobit zkrat elektroniky. S ohledem na pohon zadních kol se pak vyplatí i kontrola nápravy a stavu pneumatik. Pokud totiž bývalý majitel preferoval jízdu bokem napřed, budete nejen kupovat nové obutí, ale můžete čelit i účtu za seřízení geometrie či dokonce výměnu zavěšení.

Pokud tedy pomineme korozi, je MX-5, kterou si někdejší vlastník hýčkal jako oko v hlavě, pomalu sázkou na jistotu. To potvrzují i kolegové z Německa, kteří projeli vůz se 100 683 najetými kilometry. Během nich zřejmě došlo na drobné incidenty, neboť hned dva blatníky zdobí nový lak. Dále je třeba zmínit tři poškrábané ráfky, stejně jako oděrky od odlétnuvších kamínků na delší čelní kapotě. V interiéru je pak třeba počítat s již ošoupanou kůží na volantu.

Jelikož jde nicméně jen o kosmetické vady, které vozu nijak zásadně neublížily, dalo by se nad vším mávnout rukou. Náročnější rozhodování je nicméně spojeno s motorovým prostorem, jde totiž o onu slabší jedna-osmu jen s 126 koňmi. Ty v kombinaci s cenou 13 490 Eur (cca 329 tisíc korun) nepůsobí zase vábně, silnější model ze závěru výroby ale takhle levně zkrátka neseženete. Je tedy na vás, zda je vám milejší nižší výkon či nižší útrata.

Zdroje: Auto Bild, TÜV

Petr Prokopec