Autoforum

/

Foto: Opel

Skutečně až v roce 2021 se dříve čistě německé SUV dočkalo nové generace postavené na základě komponentů francouzského PSA. S tím ale přišly dříve nevídané problémy, i proto možná Mokka II jako ojetá netáhne, statisticky ale „drží”.

SUV klamou tělem. V poslední době se o tom mohu přesvědčit každý den, jede z mých sousedů si totiž koupil novou Toyotu Yaris Cross. Ta působí velmi mohutně, a tak nemáte problém ji vnímat jako rodinné auto. Když se nicméně podíváte na její technické parametry, rázem o ní přestanete uvažovat jako o parťákovi, který by vás a vaše blízké měl dovézt na pár dní k moři či na hory. S délkou 4 180 milimetrů totiž jen o chlup překonává Škodu Fabia. A jakkoli do obou aut napěchujete klidně i pět lidí a nějakou tu jejich bagáž, po pár stech kilometrech nebude nadšením překypovat nikdo.

Yaris Cross tak lze vnímat spíše jako městský vůz nebi jako druhé auto v rodině. A podobně je na tom i takový Opel Mokka. Jeho druhá generace se ostatně oproti předchůdci zmenšila a na délku tak měří jen 4 151 mm. Je tedy dokonce ještě kratší než zástupce Toyoty, za kterým zaostává také v případě rozvoru (2 557 mm versus 2 560 mm). Oproti japonskému vozu je sice německé SUV o chlup širší, v případě výšky ale již tahá za kratší kus provazu. Ani v tomto případě tedy dovolená u moře asi nebude úplným ideálem, Opel však cenou startující na 569 990 Kč naznačuje, že Mokka je cosi více než „prcek“. A to je třeba dodat, že na slušnější technické i výbavové specifikace to chce aspoň 640 tisíc.

Tohle SUV lze dnes už pochopitelně pořídit také v autobazarech, kde je překvapivě levné. I když jde nanejvýš o dva roky staré auto, ceny startují na zhruba 350 tisících korunách, tedy o statisíce levněji než srovnatelné nové exempláře. Kupodivu to ani není vykoupeno extrémními nájezdy, místo toho lze u většiny exemplářů počítat s méně než 100 000 km na tachometru. A podle dat TÜV také se slušnou spolehlivostí, se kterou byla spojována již předchozí iterace. Její hlavní slabinou se stal únik oleje u dieselové jedna-sedmy, stejně jako zanesený filtr pevných částic u téhož motoru.

K této jednotce se Mokka druhé generace již nevrátila, místo toho sází na přeplňovanou jedna-dvojku a 1,5 BlueHDi z produkce francouzského PSA. To se nicméně neukázalo být dobrou volbou, neboť prostor pod kapotou kritizuje hned třetina majitelů. Průměrná výše oprav činí 20 tisíc korun, což není zrovna málo. Ještě horší je to ovšem v případě převodovek, neboť jakkoli problémy s nimi jsou spíše ojedinělého rázu, servis vám povětšinou vystaví fakturu na více než 42 000 Kč.

V případě zájmu byste tedy raději měli volit ty exempláře, jejichž původní majitelé si připlatili za prodlouženou záruku. Kolegové z německého Auto Bildu pak dále ještě varují před jistými porodními bolístkami v interiéru. Patří mezi ně chybné hlášky asistenčních systémů či zamrzající obrazovka multimédií. Ta rovněž pochází od francouzské části koncernu Stellantis.

Ani kolegům přitom neunikl menší zavazadelník, díky čemuž stejně jako my Mokku pasovali spíše na městský vůz. Z toho důvodu nedoporučují jen 1,5litrové ústrojí, ale ani to elektrické. Baterie o kapacitě 50 kWh sice na každodenní městské popojíždění postačí, na víc ale ne. Ceny jsou pak vysoké, startují okolo půl milionu korun, přičemž výhledově mohou razantně klesnout, zejména s pozvolna s blížícím se koncem osmileté záruky na baterie.

Zdroj: Auto Bild, TÜV

Petr Prokopec