Autoforum

/

Foto: Renault

Auta od Renaultu jako ojetiny výhrou opravdu nebývají, tedy určitě ne pro majitele, to leda pro servisní techniky. Ale výjimky existují a v případě Capturu druhé generace můžete vlastnictvím tohoto auta dokonce i vydělávat peníze.

Když Renault v roce 2013 uváděl na trh Captur první generace, nejspíš ani sám nedoufal, že stojí u zrodu globálního hitu. Zakrátko ovšem SUV mělo na kontě čtvrtmilionové roční prodeje. Nebylo tak překvapivé, že Francouzi odmávli vývoj druhé generace. Ta dorazila před šesti lety, přičemž loni došlo na facelift, který se tváří jako generace třetí. Z trhu tedy toto provedení hned tak nezmizí, spíše se dá předpokládat, že v showroomech na něj narazíte i za několik let. Stejně tak ale klientela může už nějaký ten pátek lovit v bazarech.

Ještě než se začneme plně věnovat ojetinám, na chvíli uděláme zastávku u zela nových aut. U nás totiž Captur momentálně po využití všech možných bonusů startuje na 465 tisících korun, což není vyloženě málo na 4 228 milimetrů dlouhé SUV osazené litrovým tříválcem. Je pak sice hezké, že manuální klimatizace či multimédia s 10,4palcovým displejem jsou součástí standardní výbavy, ovšem v případě kol musíte počítat s „plecháči“. Navíc 17palcovými, pročež levné nebude ani obutí.

V bazarech nicméně Captur II startuje zhruba na 250 tisících korunách, přičemž v té chvíli jde o tři čtyři roky staré vozy, které nemusí mít najeto ani 100 tisíc kilometrů. Pod kapotou se jim nicméně bude rovněž otáčet zmiňovaný tříválec produkující 90 koní. Pokud ovšem budete chtít vyšší výkon, je třeba sáhnout do kapsy pro dalších zhruba 70 tisíc, i tak ale můžete čelit vyššímu nájezdu. Ten je pak skoro automaticky spojen s diesely, které jsou velkou vzácností - i proto, že u nových aut již skončily.

Ať se již rozhodnete pro jakýkoli motor, dobrou zprávou je, že Captur druhé generace je mnohem kvalitnější než jeho předchůdce. Spíš než co jiného je kritika spojená s automatickou převodovkou EDC, jejíž řazení má do hladkého daleko. Navíc se již po velmi krátké době může na palubní desce objevit chybová hláška. S tou sice kolegové z Auto Bildu neměli tu čest, jejich jedna-trojka vyladěná na 155 koní však vykazovala nemalou žíznivost, průměr se v testu ustálil na 7,5 l/100 km.

S dieselem je oproti tomu možné jezdit za méně než pět litrů, při 48litrové nádrži s ním tak opravdu budete stavět jen občas. Tomu nemůže konkurovat ani plug-in hybridní verze, která má zvládat až 50 km čistě na elektřinu a disponuje 158 koňmi. Spojeny s ní tak jsou opravdu hrozivé propady hodnoty, i přes nájezd do 50 tisíc kilometrů a maximálně tříleté stáří se totiž první takové vozy prodávají již za méně než 350 000 Kč. Případné výměny baterie se tak majitelé bojí jako čert kříže.

Veškeré další problémy jsou již spojené hlavně s elektronikou, ať již jde o multimediální systém nebo kamery a parkovací senzory. Zkontrolovat byste rovněž měli posuvný systém zadních sedadel, který se časem může zasekávat či rachotit. Plasty jsou pak spíše podprůměrné kvality, a od podvozku navzdory vzhledu vozu neočekávejte, že byste s ním mohli do náročného terénu. Jako stylovka však Captur zabodovat může.

Lze už jen zmínit, že kolegy testovaný vůz je po najetí 98 116 kilometrů nabízen za 16 980 Eur, tedy za 424 tisíc korun. To na kombinaci vyššího výkonu a vyšší úrovně výbavy není vyloženě špatné, ovšem protože nabízených exemplářů opravdu není málo, je jasné, že o ceně si s prodejci ještě můžete promluvit. U dieselů ale na vyjednávání zapomeňte, v jejich případě zůstávají ceny stabilní a v případě málo jetých exemplářů dokonce i rostou. Kdo „sedí” na tomto provedení, tak trochu vyhrál v loterii - má solidní auto, na kterém stěží prodělá.

Zdroj: Auto Bild

Petr Prokopec