Autoforum

/

Foto: Alfa Romeo

Je to pořád Alfa, která má svůj šmrnc, navíc pověsti nespolehlivého vozu v praxi nedostává. Přidejte si k tomu nízké ceny máte před sebou docela zajímavý tip na nevšední ojetinu s širokou využitelností.

Spoustě italských vozů nelze upřít nadčasovou krásu a eleganci. Díky tomu dokážou okouzlit i po letech, zatímco o konkurenci tou dobou již málokdo zavadí pohledem. Ostatně si vzpomeňte třeba šestou generaci Volkswagenu Golf, která přišla na trh v roce 2008. Hezké auto to nebylo nikdy, ve své době ale aspoň neurazilo, dnes už svůj věk nezapře. Ano, zvládne pobrat zavazadla celé rodiny a v případě verzí GTI či R může zaujmout i dynamikou, emoce ale stejně nejitří - tehdejší R dokonce ani za jízdy.

Alfa Romeo Giuletta je v tomto ohledu pravým opakem německého hatchbacku, i když jde o generačně prakticky stejně starý automobil. A je to také pořád praktické, pětidvéřové rodinné auto. Není v tomto směru tak daleko jako Golf, na oltář stylu zamířila část prostoru pro cestující vzadu, a tak si vzrostlejší dospělí vzadu libovat nebudou. Zavazadelník o objemu 350 až 1 045 litrů svou kapacitou také neoslní, nicméně ani nezklame.

Vůz byl představen v roce 2010 a ve výrobě vydržel dlouhých deset let. Něco takového si italská automobilka mohla dovolit hlavně díky onomu designu, který dokázal oslovit tehdy, stejně jako umí zaujmout nyní. Ostatně i při pohledu na rané exempláře nebudete mít pocit, že před vámi stojí již takřka poloviční veterán. A díky oválným tvarům skutečné stáří neprozrazují dokonce ani světla. Práci Lorenza Ramaciottiho tak lze pouze zatleskat, k úspěchu ale Alfě nestačila - s téměř půlmilionem prodaných kusů je to jediná dobře prodávaná moderní Alfa Romeo, i tak se od ní ale čekalo víc.

Je vlastně zvláštní, že zklamala, neboť na vzhled je zvlášť dnes při koupi nového vozu lidmi kladen velký důraz. Na poměry své třídy ale Giulietta prodejním hitem opravdu nebyla. Evropským vrcholem se stal rok 2011, kdy automobilka prodala 78 911 kusů, což na zástupce tehdy jasně nejžádanější třídy aut nebylo mnoho. Kdyby tomu tak bylo po mnoho dalších let, proč ne, prodeje ale od té doby mířily jen nezadržitelně dolů. V roce 2020 činily už pouhých 10 817 exemplářů, načež byla výroba raději ukončena.

Hvězdou showroomů se tak Giulietta nikdy nestala a není jí ani v případě autobazarů, což při relativně velkém množství nabízených exemplářů vede k jedinému - nízkým cenám. Má ale smysl o ní uvažovat? Zvláště když italská auta nejsou spojovaná pouze s pohledným zevnějškem, ale také s mizernou kvalitou a spolehlivostí? Kupodivu ano, neboť předsudky o italských autech se Giulietty příliš netýkají. Ve statistikách TÜV tento vůz vůbec nenajdete, neboť se jej nikdy neprodalo dost na to, aby naplnil minimální počet testovaných aut pro zveřejnění celkové bilance. To ale neznamená, že německé stanice technických kontrol nemají k dispozici data o tom, jak si vede.

Při výběru je alfou a omegou analýza servisní historie. O největší problém Giulietty se totiž paradoxně postarala sama automobilka, která nesmyslně natáhla servisní intervaly až na 35 tisíc kilometrů. V té době to nebylo až tak neobvyklé, jenže benzinové motory vozu používají jen necelé čtyři litry oleje. Jeho degradace je tak mnohem rychlejší než u konkurence, a pokud byl tedy měněn právě až po oněch 35 000 km, motory to dlouho nevydrží. U dieselů pak závisí hlavně na používání, v obou případech je ale lepší volit vozy, u kterých majitel 35tisícové intervaly ignoroval a jezdil do servisu častěji. Mezi fandy jich není zase tak málo.

Když takové auto najdete, lze ve zbytku techniky mluvit spíše o drobnostech, které se často pojí jen s konkrétními exempláři, nikoli k celé produkci. Suma sumárum je tak Giulietta spolehlivější, než byste čekali - být testovaných exemplářů u TÜV dost, objevila by se v nadprůměru. Stejně jako většina moderních modelů značky je tedy Giulietta vozem, který umí rozjitřit emoce, cizí ovšem nebude ani lidem s racionálním přístupem k věci.

Vypadá to na zajímavou nabídku, kterou ceny ani trochu nehatí. Vzhledem k obecnému nezájmu startují velmi nízko, zhruba na 70 tisících Kč za použitelné kusy. A za 100 až 110 tisíc Kč si už můžete vybírat, jakkoli je třeba akceptovat vyšší nájezd. Na auta s preferovanými asi 100 tisíci km je třeba okolo 150 tisíc Kč. A pokud chcete mít větší jistotu, volte vozy vyrobené po roce 2014, kdy přišla modernizace, ty ve slušném stavu koupíte okolo 190 tisíc Kč. To je ale vzhledem ke stáří, značce, technice a v neposlední řadě perspektivě takových vozů velmi atraktivní cena. Na dnešním trhu je to skutečně zajímavý tip, stačí odhodit předsudky.

V případě zájmu nicméně sahejte po vozech vyrobených po roce 2014, kdy přišel facelift. Ten napravil řadu drobných problémů, servisní intervaly ale nezměnil neupravil. Servisní historii je tedy třeba vždy pečlivě sledovat. Foto: Alfa Romeo

Zdroje: Auto Bild, TÜV

Petr Prokopec