Autoforum

/

Foto: Volvo

Takové hodnocení nevypadá jako velké pozitivum, z racionálního hlediska jím ale může být. Dává totiž šanci koupit velké, bezpečné a spolehlivé auto staré klidně jen 8 let levněji, než by vás napadlo.

Není tomu ani měsíc, kdy jsme probírali budoucnost Volva XC90. Jeho třetí generace má dorazit v příštím roce a oproti dvěma předchůdcům má změnit styl. Už nemá jít o čistokrevné SUV, ale spíše jakýsi zvýšený, mohutnější kombík. Švédové tím prý chtějí odkázat na svou minulost, kdy byli bráni jako výrobci obrovitých a praktických hranatých krabic, ve skutečnosti ale spíše hrají na strunu minimalizace spotřeby - protože má jít o elektromobil.

Dnes se ale nebudeme znovu dívat do budoucnosti, odhlédneme se spíše za minulostí. Konkrétně pak za úplně první generací tohoto vozu, která přišla na svět již v roce 2002. Jako letitá ojetina by tak mohla oprávněně vzbuzovat obavy, nicméně je třeba vzpomenout, že švédská automobilka životní cyklus svého prvního SUV pořádně natáhla. Poslední exemplář totiž sjel z montážních linek až v roce 2016. V ten moment se nicméně jednalo už jen o čínskou záležitost, kde byl vůz nabízen jako XC Classic. Výroba v Evropě skončila v roce 2014.

XC90 si tedy můžete pořídit i jako osmiletou ojetinu, což spoustě lidí nedochází. A je to dobře pro ty, kterým ano - v roce 2014 už XC90 designově nepůsobila úplně aktuálně, což ceny posouvá níže, než by si tento vůz jinak zasloužil. Je to tedy docela žádoucí zboží, zvláště když si uvědomíme, že Švédové v té chvíli měli už dávno vychytané veškeré porodní bolístky. Svědčí o tom i data od TÜV, třebaže v jeho Reportu XC90 aktuálně nenajdete kvůli příliš malému množství zkoumaných vozů. Z historických údajů je patrné, že nejstarší ročníky nezářily, kusy po první modernizaci v roce 2006 a zejména po druhé v roce 2009 ale platí za odolné stroje, které hned tak něco nerozhází.

Pokud byste přece jen zamířili pro ještě starší kousky, zkontroluje hlavně na řízení, které špatně odolávalo větší zátěži. Tento problém mohla a nemusela vyřešit svolávací akce z roku 2006. U všech X90 se pak vyplatí zkontrolovat brzdy, které nemají bůhvíjakou životnost. Je to svým způsobem spotřební materiál, kompletní sada kotoučů i desek je ale drahá a u levných exemplářů vám první oprava může navýšit rozpočet o podstatnou část celého vozu. Prověřit je třeba i oblíbené dieselové motory D5, jenž mají při nižších teplotách problémy se startováním, za nimiž stojí vadné vstřiky, bohužel znovu hodně drahé na opravu.

Ještě dražší je nicméně oprava pohonu všech kol, který patří mezi další často zmiňované závady. Poruchu systému 4x4 obvykle nehlásí žádná ikonka na palubní desce, pročež je dobré jej prověřit při testovací jízdě. Tím ale nekončíme, zmínit je třeba ještě korozi u víka zavazadelníku, jenž může zabránit i jeho správnému zavření. Opravit si ale vše můžete svépomocí, na diskuzních fórech najdete návodů dost.

Negativa tak máme probraná, začít můžeme s pozitivy. Těch není málo, přičemž na jedno podstatné upozornil již Jeremy Clarkson, který svého času vlastnil hned tři exempláře. Dle něj totiž XC90 „navrhl někdo, kdo musel mít děti, neboť vůz je neskutečně praktický“. Mimo to se slavný moderátor rozplýval při testu osmiválcové verze, jejíž 4,4litrová pohonná jednotka vyvinutá Yamahou produkovala 315 koní. Toto provedení však Jezza pouze testoval, pro rodinné využití se více hodí některá z dieselových variant.

Zbývá už jen dodat, že ceny prvních použitelných aut startují okolo 70 tisíc Kč, ty vám ale nedoporučíme, půjde snadno i o 19 let staré vozy s vysokými nájezdy. Relativně výhodnější je sáhnout po exemplářích z minulé dekády, které koupíte s rozumným nájezdem od nějakých 250 tisíc Kč. To nezní špatně na velké luxusní SUV v pěkném stavu. A jít lze i dál, exempláře ze samotného konce výroby lze mít od 500 tisíc Kč, klidně i s motory V6 nebo zmíněným V8, něco takového do nového Volva nedostanete nejspíše už nikdy.

Zdroj: TÜV

Petr Prokopec