Autoforum

/

Foto: Ford

Máte pocit, že jste si s prodejci aut všeho druhu užili své? Tušíme, že něco takového jste ještě nezažili. Dealer tady majitelce prodal auto pod nosem a ještě jej nechal registrované na ni, takže za něj dál musí platit povinné pojištění. Geniální.

Najít jakéhokoli prodejce aut či jakýkoli servis, který se o vás v podstatě jen korektně postará v momentě, kdy chcete koupit nebo opravit svůj vůz, je podobné snaze objevit jehlu v kupce sena. Neříkám, že takové neexistují, i za všechny členy redakce a jejich dekády trvající automobilové životy ale mohu s klidným svědomím prohlásit, že půjde jen o jednotky firem v celé Evropě. A to s hvězdičkou na konci upřesňující, že to zítra už nemusí platit, neboť firmy i jejich osazenstva se mění.

Je to fascinující stav věcí, uvážíme-li, jak důležité je toto poslední pojítko se zákazníkem pro další prodej nových i ojetých aut určité značky. Můžete jako automobilka nabídnout mimořádně skvělý produkt, ale co je komu platný, když ho následně málokdo zvládá kloudně prodávat i servisovat? A je celkem jedno, o jakou značku jde, kolik stojí její služby, zda jde o oficiální zastoupení nebo o samostatně stojící firmu - hrůzostrašné, nepochopitelné příběhy bychom mohli vyprávět v jakýchkoli souvislostech.

Třeba prodat auto se zdá snadné, snadno to ale reálně jde jen do chvíle, kdy nechcete nic jiného než si převzít vůz a tak či onak za něj zaplatit. Už obyčejný protiúčet z vás u většiny prodejců udělá blbce, když si naprostá většina z nich neuvědomuje, že protiúčet není výkup a smyslem obchodu pro dotyčnou společnost je zajistit prodej toho, co má, ne vydělat na prodávaném autě a ještě vás podojit na tom, které jste jí přivezli. Potenciálních servisních patálií je pak snad nekonečné množství, servisy se obvykle buď neumí chovat, neumí auta opravovat nebo neumí ani jedno. To jste pak rádi, když s vámi aspoň někdo slušně zachází...

Dalo by vážně na knihu sepsat, co všechno jsme si prožili, nikdo z nás ale nepamatuje nic podobného tomu, co se přihodilo Lindsey Thompson a jejímu partnerovi Larrymu Colovi, páru z Knoxville v americkém Tennessee. Ten si u dealera ojetin koupil Ford Taurus z roku 2005 s tím, že si vedle 5 900 dolarů za samotné auto připlatil ještě 995 dolarů za komerční záruku pokrývající mj. motor, převodovku, klimatizaci a další klíčové prvky. Auto bylo napsané na Lindsey, která s ním spokojeně jezdila od loňského června až do konce roku, kdy na voze podle všeho odešla převodovka.

Nepříjemnost, s ohledem na popsané ale žádný velký problém - tohle kryla záruka (mělo by se tomu říkat spíš pojištění, ale málokde se takové názvosloví uchytilo, jako pojištění si lidé představují spíš to havarijní apod.). Dealer tedy v listopadu dostal auto zpátky, aby zajistil jeho opravu. Deset dnů o prodejci neslyšela, když pak navštívila jeho provozovnu, zjistila, že auto prodal někomu jinému.

Z příběhu, který popisuje 6 ABC WATE, není zřejmé, zda se tak stalo záměrně nebo nedopatřením, na výsledku to ale nic nemění. Auto stálo u dealera, dealer prodává, někdo jiný přijel, takové auto chtěl, tak ho dostal, no ne? U větších firem bychom snad i pochopili, že se taková věc v jistém chaosu může stát, v takovém případě by ale bylo na místě zjednat nápravu - není problém zákazníkovi vrátit peníze nebo sehnat jiné auto, když už byste nechtěli vlastním pochybením zatěžovat dalšího klienta, který s tím podruhé prodaným spokojeně jezdí. Nic takového se ale nestalo.

O půl roku později žena nemá ani auto, ani peníze a protože vůz zůstal registrovaný na ni, stát ji uhání kvůli neuhrazenému povinnému pojištění, které pochopitelně přestala platit. Dealer se s nikým nebaví a na novináře, kteří chtějí věc vyjasnit, volá policii. Nechceme nyní zacházet do právních detailů celé věci, které nám ostatně v celém rozsahu nejsou známé, ale protože vůz nebyl nahlášen jako odcizený nebo cokoli podobného, státní orgány berou celou věc jako soukromoprávní spor. A domoci se v USA v tomto ohledu spravedlnosti v případě věci za takové peníze je složité, rozumějte nákladné, rozumějte pravděpodobně neefektivní.

Buď jak buď bychom to označili za nové dno interakce s dealery a servisními centry aut jakéhokoli typu, neboť tohle jsme ani my nezažili. Pamatujeme všechno možné od fiktivních (a přesto placených) výměn olejů až po neustálé slibování dodání nového auta, které mělo být na cestě, ač nebylo ani vyrobeno. Ale aby někdo vzal vůz, který má svěřený kvůli opravě, a prodal ho jako auto z bazaru? Wow, chce se říci po americku.

Zdroj: 6 ABC WATE

Petr Miler