Autoforum

/

Foto: Archiv Autoforum.cz

Už pohled na tuto stavbu vyvolává značnou nedůvěru, dva skalní masivy spojuje na důležité dopravní tepně jen ručně spřádaná tráva. Přesto má lepší bilanci než řada českých železobetonových konstrukcí.

Most nesoucí jméno Q'eswachaka byl poprvé ručně spleten téměř před 600 léty jako součást hlavní dopravní tepny. Andami spojovala nejdůležitější města Incké říše, a tvořila tak klíčovou obchodní stezku. I když je s Inckou říší dávno konec, vratká spojnice stále existuje, v roce 2013 vstoupila do seznamu světového kulturního dědictví UNESCO a je jediným dochovaným mostem tohoto typu.

Visutý most přes kaňon nestojí na místě ve své původní podobě, ani nemůže. Je každoročně cíleně shozen do řeky Apurimac a následně znovu vyroben pomocí tradičních technik Inků. Zvyklost přetrvává po generace, a to přesto, že nedaleko už stojí pevné přemostění modernější konstrukce. Domorodí obyvatelé chápou opakovanou stavbu tradičním způsobem i jako připomenutí předků či spojení člověka s přírodou a historií.

Na pravidelné stavbě nového provazového mostu se aktivně podílí stovky místních. Ženy splétají ze stébel trávy krátké šňůry, které se spojují do delších provazů, samy se na stavbě jinak nesmí podílet. Muži je poté motají a sukují jako silná lana s nosností dosahující 1,8 tuny.

Není to snadná práce i proto, že potřeba je přemostit břehy vzdálené od sebe skoro 46 metrů. Základ mostu tvoří čtyři silná lana, po jejich natažení se staré dílo strhne a řeka jej postupně odnese pryč - však jde jen o starou trávu. Stavba probíhá zásadně v červnu, protože vlákna trávy dosahují nejlepší kvality. Čtyři tlustá lana tvoří základ mostovky, jako zábradlí slouží další dvě. Mostovku pak dotvoří obyčejné větve.

V celém procesu stavby se nepoužívají žádné moderní materiály, nástroje ani mechanismy, vše pochází z přírody. Kolonizátoři byli kdysi tímto mostem okouzleni a dali mu název „Ďáblovo dílo“. Pohled na něj vyděsí, dodnes ale slouží chodcům a hospodářským zvířatům táhnoucím náklad (jinak jej přes Andy nelze dostat), proto musí mít most tak vysokou nosnost.

Za celých téměř 600 let, po která je rok co rok znovu staven, nedošlo k jediné nehodě způsobené jeho konstrukcí, navzdory tomu, jak vypadá a jak je postaven. Obdivuhodné - u nás máme potíže s chatrností sotva pár dekád starých mostů postavených s pomocí odolných moderních materiálů, jako jsou železo a beton...

Foto: Jordi Busqué

Mirek Mazal