Autoforum

/

Foto: Archiv Autoforum.cz

Umíte si představit zácpu, v níž by se auta nehýbala tak dlouho, že by lidé nechávali vozy na silnici a šli dál pěšky? Stalo se to, v létě roku 1969.

Hudební festivaly jsou pro organizátory výzvou. Vedle zajištění účinkujících musí ukočírovat návštěvníky jak v době konání, tak při jejich příjezdu a odjezdu. Čím více účastníků, tím nejen více vydělaných peněz, ale také více starostí, jak všechny ukáznit.

Místa konání takových akcí bývají za městem, proto se tam musí všichni nějak dopravit. Existují dvě možnosti - hromadná doprava nebo vlastní automobil. Největší současný evropský hudební festival Tomorrowland vítá v Belgii návštěvníky z celého světa, dopravu na místo samé ale zajišťují autobusy. Jinak by auta desetitisíců návštěvníků zahltila městečko Boom a okolí. Jenže organizátoři Tomorrowlandu už mají zkušenosti, které zoufale chyběly lidem stojícím za snad nejslavnějším hudebním festivalem dějin - Woodstockem.

První ročník Woodstock Music & Art Fair se konal skoro přesně před 50 léty, v druhé polovině srpna roku 1969. Kultura hippies byla tehdy na vrcholu, a tak byl o festival velký zájem. Jen v předprodeji si lidé koupili více než 180 000 vstupenek, což dalece překonalo původně očekávanou 50tisícovou účast. Akce tak byla z dříve plánovaného místa přesunuta na větší farmu v katastru města Bethel, nedaleko Woodstocku. Jenže ani to nebylo nic platné - na místo samé se nakonec vydalo okolo 1 milionu lidí, což byl v danou chvíli naprosto nezvládnutelný příval.

Pořadatelé nejprve vzdali kontrolu vstupenek a nechali volný vstup pro všechny, čímž vyřešili problém u vstupu, ty ostatní ale jen prohloubili. Zdroje se neshodnou v konečném počtu návštěvníků, hovoří se ale čísle okolo 500 000 lidí, kteří nakonec festival navštívili. A zbylý půlmilion? Ten na místo konání vyrazil, vůbec se na něj ale nedostal.

Důvodem byl fakt, že dopravní infrastruktura takový nápor nebyla schopna zvládnout. Jsme v 60. letech v USA, takže autem vyrazili prakticky všichni a pokud dali přednost autobusu, byl to mikrobus od Volkswagenu. Silnice v okruhu 20 kilometrů od místa konání se tak rychle začaly měnit v nekonečná parkoviště. Policie začala dopravu dirigovat a ještě včas radit návštěvníkům, aby se ještě před zapadnutím do kolony otočili a odjeli domů. Někteří poslechli, většina ale ne.

Nic tak nemohlo zabránit tvorbě kolon, které jsou dodnes hodnoceny jako největší zácpa dějin, které se nevyrovnají ani moderní čínské kolapsy. Auta tu totiž pomalu nepopojížděla a nešlo o hodiny - statisíce automobilů zůstaly na silnicích ležících na ploše přes 100 km čtverečných stát a nehnula se o píď po celé čtyři dny konání festivalu.

Těm, kteří na festival mířili, to nemuselo až tak vadit - takoví lidé nechávali svá auta na silnicích, kde uvízla a pěšky vyrazili směr Woodstock. Všechny myslitelné příjezdové cesty a jejich okolí se staly prostě parkovištěm a pochopitelně v nich zůstala i spousta lidí, kteří s Woodstockem neměli nic společného. Ti mohli jen čtyři dny čekat nebo zvolit cestu do cíle po vlastní ose.

Problém ale neměli pouze návštěvníci a místní, potíž měli i vystupující umělci. Ti museli být na místo konání dopraveni vrtulníkem, jiná cesta do Woodstocku nevedla. A ten půlmilion lidí, který se na akci nedostal? Někteří prostě nedojeli, jiní ale skončili v zácpě příliš daleko od cíle na to, aby vyrazili po svých. Tak si udělali vlastní festival přímo mezi auty - hráli, zpívali a oddávali se neřestem, které k této době neodmyslitelně patřily.

Je to jistě pozoruhodný historický moment, který věrně dokumentují přiložené snímky. Těžko se kdy bude opakovat v jakémkoli ohledu - z cizích chyb jsme si zvykli se poučit a organizátoři moderních festivalů zřejmě stěží kdy dopustí, aby v jejich blízkosti stály statisíce aut neschopných se pohnout jakýmkoli směrem. I tímto byl legendární Woodstock zcela jedinečný.

Mirek Mazal