Autoforum

/

Foto: MG Motor

Tohle je to poslední, co místní automobilový průmysl potřebuje. Cestou ke zlepšení přece nemůže být stavění vyšších a vyšších zdí před okolním světem za současného tváření se, že hospodaření místních výrobců neovlivňuje bez ohledu na jejich zdejší úspěchy.

Evropská unie se zjevně definitivně vzdala jakékoli snahy o návrat ke konkurenceschopnému fungování. A místo toho se rozhodla zabetonovat ve skanzenu odtrženém od globální reality až do sebezničení.

Když místním automobilkám nepomohla drakonická cla na čínské elektromobily, na která výrobci z říše středu hbitě zareagovali a zaplavili Evropu ještě snáz prodejným zbožím - tedy racionálnějšími hybridy a plug-in hybridy - přichází Brusel s dalším umělým omezením. Zavádí striktní dovozní kvóty, které stanoví dovozní stop takových vozů z Číny na starý kontinent. Podle informací agentury Bloomberg má omezení začít na 350 000 vozech ročně po prvních 12 měsíců počínaje už 1. prosincem 2026.

Abychom lépe pochopili význam tohoto kroku, stačí se podívat na čísla. Jen za letošní rok se do EU z Číny doveze zhruba 800 000 hybridů. Bruselské plánované hospodářství tak z trhu lusknutím prstu odstraní víc než polovinu těchto aut. Oficiální rétorika nepřekvapivě mluví o „ochraně místních značek” a „snižování obchodního deficitu”. Realita je ale mnohem temnější a pro evropského zákazníka i místní automobilový průmysl nepochybně zkázonosná.

Brusel si zjevně myslí, že když kolem Evropy postaví novou čínskou zeď, zachrání tím skomírající koncerny typu Volkswagen, které už dnes mluví o propouštění stovek tisíc lidí. Jenže tím jen současně odkládají a umocňují nevyhnutelné. Evropský autoprůmysl pod bičem z prstu vycucaných limitů CO2 a přerozdělování kolem nich postavenému zlenivěl, ztratil technologický náskok, zvykl si na dotační polštáře a stále zřetelněji ztrácí i elementární soudnost.

Zatímco doma v EU si evropské automobilky budou za asistence politických omezení dál plácat své bábovičky, zbytek světa jim červené koberce rozbalovat nebude. V Americe, Asii, Africe nebo na Blízkém východě žádný Brusel evropské značky před levnou a pokrokovou čínskou konkurencí neochrání. Každé další podobné maskování reality jen dovoluje výrobcům setrvávat na scestí a až mimo EU poznávat, že evropská auta jsou kvůli místním, zdaleka ne jen automobilovým regulacím nepřijatelně drahá. Takhle si vychováváme průmyslového mrzáka, který bez státní berličky nepřežije ani den.

Tento krok ale smrdí ještě jednou, poněkud rafinovanější manipulací. Proč EU tak hystericky reaguje zrovna na čínské hybridy? Odpověď je nasnadě: je potřeba zamést stopu po fiasku elektrických plánů místních politických špiček, které se nikdy ani zdaleka nepřiblížily naplnění.

Pokud byste trhu nechali byť jen tento zbyteček svobodné volby, lidé by dál ve velkém kupovali levné čínské hybridy a spalovací modely, které netrpí neduhy bateriových aut - dnes jim dávají přednost asi ze dvou třetin. Tím by se v plné nahotě ukázalo, že čistě elektrická auta vnucovaná Bruselem běžný spotřebitel prostě nechce. Když ale zavedete umělý strop na dovoz toho, co se reálně prodává?

Takto vytvoříte na trhu umělý nedostatek. Hybridy nebudou k dostání nebo adekvátně podraží a jejich odbyt klesne. A nikoli proto, že by je najednou lidé nechtěli, bude to dílo oněch kvót. Jako bychom pak viděli palcové titulky hlásající, že prodeje elektrických aut zase rostou a lidé je konečně chtějí... Nechtějí, seberte jim umělé výhody a jsou skoro na nule. Tady zas jen zákazník, kterému bude odepřeno preferované auto, bude tisícím způsobem tlačen k tomu, aby v zoufalství sáhl po elektrickém Číňanovi (na kterého se kvóty nevztahují, „jen” cla), nebo po evropské elektrické alternativě. Jde o další nehoráznou deformaci trhu s jediným cílem: udržet při životě ideologickou lež o zářné elektrické budoucnosti.

Pokud se ptáte, jak se tato nová omezení dotknou čistě spalovacích aut, odpověď zní, že nevíme. Dosavadní informace naznačují, že nijak, že omezení zasáhnou jen hybridy, protože Čína do Evropy čistě benzinová auta v masovém měřítku nevozí. To se ale může tímto krokem změnit, neboť rozmach zažije v prvé řadě to, co se potká s překryvem reálného zájmu a „nedostatkem” umělých omezení. Něco nám ale říká, že pokud tu Brusel nechal tuhle skulinku, za rok vše zase „napraví”.

Ani to ale nebude řešením, neboť takto skutečný svět nefunguje. Logickým vyústěním dalších takových kroků logicky bude, že pokud lidé odmítnou elektrický diktát a hybridy i spalovací vozy budou uměle nedostatkovým zbožím, poletí poptávka - a s ní bohužel i ceny - u zbývajících klasických spalovacích aut strmě nahoru. Velká část Evropanů se raději budou držet starých ojetin nebo přeplácet poslední dostupné spalováky, dokud i ty někdo definitivně nezakáže.

Brusel zkrátka přidal pod rozsudek smrti pro evropský automobilový průmysl další hrdý podpis modrou tužkou se zlatým inkoustem. Místo abychom odstranili omezení, která činí místní produkci problematickou a drahou a stavěli lepší a levnější auta, raději sem zakážeme vozit vše, co ukazuje místní nekonkurenceschopnost a ideologickou pomýlenost. To není politika silného hráče, to je agónie poraženého, který se v koutě schovává za paragrafy. Příšerné, absurdní, ale pro současnou EU bohužel naprosto typické.

Zdroj: Bloomberg

Petr Miler