Autoforum

/

Foto: Archiv Autoforum.cz

(+ video) Skromný Rapid 1,2 TSI mě loni zaujal natolik, že jsem o něm chtěl zjistit více. Obstojí i z dlouhodobého hlediska?

Původně jsem v úvodu tohoto článku chtěl zmínit cosi o zkoušce ohněm, tou u nás ale Rapid 1,2 TSI prošel už loni. Jen ten oheň jaksi nepřišel, tedy alespoň ne z míst, u nichž bych to očekával. Zdánlivě ošizené, laciné auto poskládané ze skladových přebytků se v jakékoli klíčové disciplíně předvedlo tak dobře, že jsem tomu sám až odmítal věřit. Bylo tak rychlé, že jsem pochyboval o udávaném výkonu, jelo tak skvěle i na mimořádné náročné trati, že jsem pochyboval o sériových komponentech a bylo tak úsporné, že jsem mu div nezačal říkat diesel.

Nic z toho tedy neřeší některé dílčí neduhy. Ty najdete zejména v interiéru, který sice po mém soudu není ostudný, tu a tam ale narazíte na známky zjevného šetření, třebaže už ne na všechny, s nimiž se kdysi Rapid objevil na první prezentaci. Ale dělá tohle auto autem? Dokonalý vůz neexistuje a pokud se mám spokojit s některými ústupky, raději snesu příliš viditelnou kolejničku posunu sedadel či nepříliš trvanlivý plast ve výplni dveří než líný a neefektivní motor, nekomfortní jízdní projev, špatné jízdní vlastnosti nebo nefunkční brzdy.

Žádný z podobných neduhů ale Rapid TSI ve svém arzenálu neměl, a to zdaleka. Nešlo jen o to, že se s ním dalo jezdit až nesmyslně rychle, to byla jen ukázka extrému možného, byl i uživatelsky velmi přívětivý a komfortní. Podvozek navzdory použití relativně primitivní konstrukce velmi dobře fungoval na rozbitých českých cestách a přitom neměl problém ani s tím, když se vůz rozjel až k rychlostem za hranici 200 km/h. A ovládal se též velmi dobře, snadno i přesně, rozhodně na rok 2012, rozhodně na použití malého turba pod kapotou.

Když test, tak pořádný

Svého času jsem sliboval komplexní test a nějaký jsem i napsal, na webu jsem jej ale nakonec nepublikoval. Oproti dříve řečenému konstatoval nového jen velmi málo a hlavně nikam posouval naznačené. Stále totiž pracoval se stejným základem - předsériovým vozem, který prostě nemusel být totožný s tím, který si nakonec můžete koupit. Nechtěl jsem riskovat vaši důvěru, a tak jsem se zařekl, že nejlepší bude představit vám už zaručeně sériové auto, a to nejlépe z poněkud dlouhodobějšího hlediska. Trvalo nakonec déle, než k tomu došlo, ale dobrá věc se podařila - máme nyní k dispozici vůz ze sériové výroby a úmysl najet s ním pár desítek tisíc kilometrů. Cíl je jasný - nasimulovat jeho dlouhodobé užívání i velmi náročným uživatelem a okusit s ním pokud možno vše, co u jakéhokoli myslitelného zákazníka vůbec přichází v úvahu.

Může vám připadat zvláštní, že jsem se zrovna já vzhlédl v tomto autě, ale berte to jako důkaz toho, že loni řečené jsem myslel vážně. Auto s výkonem pod 200 koní jsem za své nepřijal už skoro 10 let, tohle má koní pod kapotou skoro polovinu, přesto mě v žádném případě neuráží. Naopak - od začátku mě vcelku uspokojovalo, řidičsky, uživatelsky i komfortně. Dozajista nebude tím jediným, kterým budu v následující době jezdit, zase tak skromný nejsem, nemám ale v úmyslu se mu vyhýbat - nefascinují mě jen absolutně nejlepší řešení, fascinují mě i ta jednoduchá, ale fungující a v tuto chvíli jsem přesvědčen, že Rapid mezi ně patří. Možná se mýlím, ale právě proto s tím chci podstoupit tohle testování a nechat jej dokázat, zda je hasnoucí supernovou, nebo v rámci své mini-třídy hvězdou, která dokáže trvale zářiterá dokáže trvale zářit. Odpověď pochopitelně neznám, ale nabízím vám možnost hledat ji postupně se mnou.

Začínat tuto ságu standardním podrobným testem nemá valný smysl. Už po zajetí vozu mohu jasně říci jedno prosté, ale docela zásadní zjištění - rozdíl mezi oním předsériovým a nynějším sériovým kusem je prakticky nulový. Dynamicky je na tom trochu jinak, stále ale překvapuje tím, jak jede. Výkonnější verze 1,2 TSI s 1 100 kilogramy tohoto liftbacko-sedanu nadále cvičí, podvozek je vynikající kompromis mezi jistotou a komfortem, na kolech stále slouží čtyři prakticky neúnavné kotoučové brzdy. Ovladatelnost motoru je velmi slušná, elektrohydraulický posilovač řízení v dnešní době k zulíbání, spojka jemná, ale rychlá a vcelku přesná převodovka zarmoutí jen větším odsazením třetí řady převodových stupňů (5 a 6) ve své kulise.

Musím říci, že jsem i nyní překvapován tím, s jakým nadhledem auto dokáže na jednu stranu fungovat v 70 km/h na rozbořené okresce při pohodové jízdě, jak ochotně vám dovolí nechat se trápit v rychlých šikanách i jak komfortně (aerodynamický hluk je snad nižší než u nové Octavie) zvládá třeba udržování vysokých dálničních rychlostí blížících se dvoustovce. Tohle všechno ale už víme, teď je čas podívat se na vše trochu jinak.

Jen spotřebu oleje měřit nehodláme

Vím, že chvalozpěvy ke mně moc nesedí, ale Rapid TSI mi zkrátka padl do oka (ta písmena TSI jsou důležitá, z provedení s motorem 1,6 TDI už jsem tak unešen nebyl) a chci vidět, jak dlouho mu to vydrží. Proto tento dlouhodobý test, z jehož dlouhodobých aspektů ale u auta s dosud šesti tisíci najetými kilometry zatím pochopitelně nic kloudného zmínit nemohu. Do budoucna od něj ale rozhodně neočekávejte nic běžného, řekl bych běžně nudného a neobjevného. Nehodlám vás okrádat o čas články, v nichž jedenkrát měsíčně zmíním, že jsem dolil deci oleje a jezdím za 6,2 litru benzinu. Za život jsem „utahal” už pěkných pár aut a mohu říci, že s většinou se za 100 tisíc kilometrů nestalo vůbec nic zvláštního, pokud vůbec něco. Rapid může být výjimkou, ale jen pro vyloučení této možnosti s ním čas trávit nehodlám.

Chci vám ukázat, jaký je život s ním, a to v pokud možno co nejvýmluvnějších situacích. Řeknu vám o něm něco pokaždé, když si to zjištěné bude vyžadovat a věřím, že to bude zajímavé. Sám jsem na to zvědavý. Chtěl jsem zkrátka zjistit, zda může být takhle zajímavé auto za něco málo přes 300 tisíc korun dobrou investicí. Nikdo mi za to nic nezaplatil, nikdo mi nic nenutil, tenhle osud jsem si zvolil jen já sám a přesně podle toho bude vypadat i veškerý výstup.

Berte tento článek jen jako poněkud nudnější startovní linii, vysvětlení motivace a nastínění budoucnosti. Bylo by ale poněkud plytké hovořit jen o tom, a tak přidám první důležitý fakt.