Autoforum

zvětšit fotografii /

Korejci postavili vůz na pomezí dvou segmentů. Zvlášť v provedení Exclusive ukazuje, jak je možné držet v šachu třeba Polo i Golf jedním tahem.

Ačkoli koncern Hyundai-Kia nepostavil svůj globální úspěch na žádném revolučním nápadu, posledních pár let zná zbytek automobilového světa ostrost korejských loktů více než důvěrně. Obě značky vsadily na jednoduchá auta za relativně rozumně ceny a klientele nadělují podle přání, i kdyby to nakrásně měl být sedan s pětilitrovým osmiválcem, kupé s pohonem zadních kol, dieselové SUV nebo malý a úsporný hatchback. Jsou flexibilní, neexperimentují s neprověřenými technologiemi a nově takticky investovali do výrazného designu.

Kia Rio třetí generace již patří k těm modernou políbeným a toho času má vypalovat rybníčky Volkswagenu Polo, Škodě Fabia a spol. Jaké zbraně k tomu dostala? Tak především nevypadá špatně. Aniž bych chtěl někým manipulovat podsouváním osobního vkusu, Rio se mi docela líbí z jednoho prostého důvodu a tím je diskrétnost. Možná má příliš velká přední světla, ale jinak zde jen stěží natrefíte na zbytečnou linku či bezúčelně zdeformovaný panel. Většina detailů i proporce se vzájemně vyvažují a také jindy zamlklý fotograf poznamenal, že ještě neměl před objektivem fotogeničtější Kiu. Zkrátka jednoduchý hatchback, který má co do vzhledu asi jen dvě vážnější chyby.

Jak se boří mantinely

Na záběrech to téměř nepostřehnete, ale odstín laku na náraznících a všech plastových dílech byl jiný, poněkud tmavší než zbytek karoserie. Možná za to můžou vodou ředitelné barvy, jiná struktura povrchu, přilnavost, nevím, ale vsadil bych na úspory, což podporuje třeba pohled na růžové plechy podlahy zavazadelníku pod dojezdovou rezervou. Příště to chce více vrstev laku alespoň na viditelných místech - vypadá to šlendriánsky a vzbuzuje též podezření, že jde o bouračku. Druhý problém poznáte až po usednutí za volant. Výhled přes tlustší přední sloupky není nejhorší, i když se občas stane, že vám za nimi auto na okamžik zmizí. Postavte ale šikmo vzad náklaďák a za širokými C-sloupky zůstane očím řidiče utajen lépe než příjmy poslanců. Zadní okno je tu opravdu spíše jen pro parádu.

Nicméně kabina Ria umí ukázat i přívětivější tvář, hlavně když dojde na prostor pro posádku v libovolném směru. V tomto segmentu není podobný luxus (zejména na zadních sedadlech) obvyklý a platí to nadále. Především proto, že Rio v hierarchii Kie a cenou představuje konkurenci pro Polo či Corsu, jenže ve výsledku svými rozměry zasahuje do nižší střední třídy. Při plánování delší cesty budete muset balit úsporně, objem kufru má o téměř třicet litrů menší než Fabia, nicméně svým rozvorem 2 570 mm Rio zaostává za Octavii o zanedbatelných osm milimetrů. V absolutních číslech to vpředu ani vzadu neznamená komfort business class, ale pokud nepotřebujete stěhovák, víc místa v interiéru malých automobilů nehledejte. Kia zde menším podfukem zřetelně dominuje.

Téměř funkční komplex

Ani nadbytek centimetrů pro cestující ovšem neznamená, že byste měli dovolit návrhářům přistupovat k zadání povrchně. Jinak se stanete jejich obětí jako Rio. Když se podíváte na nadmíru čisté a přehledné pracoviště řidiče, právem můžete tento koncept považovat za zdařilou konkurenci Volkswagenu a opak Fordu. Už po pár minutách se tu budete cítit jako doma s dálkovým ovladačem od televize a intuitivně sahat na správná tlačítka. Obzvláště pak velmi často na knoflík intenzivního ofukování čelního skla, který v průměru asi každých patnáct minut zmáčknete pravým kolenem. Pokud máte jen trochu delší nohy, manuální klimatizace bude lepší volbou. Prostřední nejširší tlačítko s nápisem "mode" bude pryč, ušetříte prostředky a hlavně nervy, takže přinejhorším budete o zbytečně vystouplý plast trénovat patelární reflex.

V rámci povrchového průzkumu lze natlouct svým kloubům kdekoli na palubní desce. Každý normální majitel ale ocení spíše to, že nikde nic nevrže, nepraská, neupadává a lícování panelů (pokud se tedy najde někdo, kdo tohle u aut začínajících na částce 200 tisíc sleduje) je v pořádku. Bez připomínek je rovněž pozice za volantem s výškovým a podélným nastavováním, slušná pozice pedálů a poněkud měkčí čalounění sedadel. Může se hodit ve svižněji projížděných zatáčkách, kdy pozadí zapadne trochu hlouběji do sedáku a tak vás nemusí tolik trápit slabší boční vedení. To ale ani z několika dalších důvodů souvisejících pro změnu s podvozkem a motorem, takže nejvyšší čas nastartovat.