Autoforum

/

Foto: Archiv Autoforum.cz

(+ video) Nová Mazda 6 urazí jen málokoho, slova Sky a Active vás ale při jízdě s ní napadat určitě nebudou.

Každé nové auto přicházející na trh s jakkoli citelným snížením hmotnosti proti své původní generaci vyvolává v poslední době velké nadšení. Tomu na jednu stranu stranu velice dobře rozumím, na tu druhou ale vnímám, že jsou takové novince jen kvůli této změně rázem přisuzovány vlastnosti, které nutně mít nemusí.

Snad kvůli pojítku s Colinem Chapmanem bývá takový vůz rázem považován za „sportovnější”, což nakonec může být i pravdou. Po zkušenostech se stovkami aut všeho mohu s klidným svědomím potvrdit, že lehčí auta kolikrát jen díky své hmotnosti disponují vlastnostmi, které se jim jejich konstruktéři ani nesnažili vtisknout. Bývají mrštná, i když to zákazníci neočekávají, mívají neutahatelné brzdy, i když je zákazníci nepotřebují, mívají velmi solidní dynamiku, i když ji samotný výkon nenaznačuje. To všechno je pěkné, svádí to ale k jakémusi „hmotnostnímu marketingu”, který vznikl vzhledem k výše zmíněnému buď zcela samovolně, nebo se o něj alespoň trochu přičiňují sami výrobci. A skutečné vlastnosti podobného typu se za ním skrývat zkrátka nemusejí.

Změnu hmotnosti je třeba vnímat v poněkud širším kontextu. Předně je otázkou, jestli jde hovořit o podstatném hubnutí, když 150kilový člověk ztratí 10 kg na váze poté, co 50 kg nabral. A pak je nutné dodat, že automobilky k tomuto kroku obvykle nesahají po modlitbě pod Chapmanovým obrazem, ale po prosté racionální úvaze ve světě plném iracionálních regulací - někteří vozu v honbě za eliminací pokut za nadlimitní emise CO2 přidají hybridní pohon a 100 kg, jiní mu 100 kg uberou a vsadí na konvenční řešení, s podobným výsledkem. Nic více se zatím skrývat nemusí.

Proč o tom mluvím zrovna na tomto místě, jste si už patrně domysleli. S novou Mazdou 6 jsem zatím neměl žádnou zkušenost, vnímal jsem ale, že je nezřídka označována za cosi neobyčejně řidičského, hlavně právě kvůli snížení hmotnosti a vůbec novým technologiím schovaným pod jménem SkyActiv. Mohu vám předem říci, že minimálně testovaná verze podobný charakter nenaznačovala ani pod rentgenem, tohle auto je z úplně jiného těsta. Jakého? Uvidíte sami.

Kodō? To spíš shōji

Na ingredience, z nichž bylo japonské těsto smícháno, se podíváme později, začít ale musíme u toho, co se z hotové hroudy u Mazdy pokusili uplácat. A tomuto slovu prosím nepřikládejte peiorativní nádech, neboť plácali docela úspěšně.

Říkám docela, neboť osobně nepovažuji vzhled nové šestky za takovou ránu, jak se něm často hovoří. Pochopitelně respektuji jiné pohledy a nemohu říci, že bych vozem jakkoli opovrhoval, jen zkrátka nemám pocit, že by Japonci přišli s něčím převratným. Vůz mi svým celkovým pojetím značně připomíná předchozí generaci šestky, jejíž linie byly na jednu stranu zjemněny (menší světla apod.), na druhou umocněny (řekněme vytaženy do prostoru). Výsledkem je pak prostě něco, co bych od první chvíle jasně identifikoval jako novou Mazdu 6, tedy evoluci, nikoli revoluci.

Takový přístup nekritizuji, ostatně u Mazdy jistě budou rádi, když budou zákazníci jejich auta poznávat už podle tvarů, nejsem si ale jistý, jak moc dlouho vydrží tohle auto v očích potenciálních zájemců krásné a svěží. Výrazné tvary mají tu nevýhodu, že rychle zastarávají a upřímně řečeno už teď, jen měsíce poté, co jsem novou šestku spatřil prve, mi přijde být o poznání méně zajímavá než kdysi. Co teprve za pár let?

Příď přesto stále dokáže zaujmout výrazným a přitom nevtíravým pohledem. Co mi ale k designu vozu nesedí, je vůbec karoserie kombi, která navzdory očividné snaze designérů zkrátka nedokáže být tak štíhlá a atraktivní jako přední partie a nudná se mi zdá už teď. Auto mi připomíná krásnou dívku, které dáte na záda krosnu - vepředu zařezávající se popruhy sice zvýrazňují jisté sympatické linie, zezadu ale už vidíte jen tu krosnu. A to už moc zajímavé není.

Mohl bych dlouze hovořit i detailech, které mi občas přijdou být až příliš křiklavé, za všechny zmíním ale jen pro mě příliš výrazné tvarování předních blatníků a okolních partií. Mazda tomu všemu říká kodō, mně ale už při prvním kontaktu s vozem napadlo úplné jiné slovo - shōji. To je jméno pro, minimálně z filmů dobře známou architekturu interiérů japonských staveb, kdy předěly mezi jednotlivými částmi objektu tvoří jakési papírové, průsvitné dveře. A přesně ty mi připomněla Mazda 6 v momentě, kdy jsem do ní poprvé nastoupil.

Řešení některých částí karoserie jako by postrádalo fortel a není to jen pocit - zavřete dveře a uvnitř slyšíte hlasy lidí z dáli, které v autě normálně neslyšíte. Pochopitelně se to projevuje i za jízdy, k čemuž se ještě dostaneme, já si ale tyto pocity spojuji hlavně s karoserií. Je to prostě shōji, takové papírové auto (ne ve všem, třeba kapota motoru je hodně těžká, tady asi vyhrála pasivní bezpečnost) a neříkám to nutně hanlivě. Patrně jde o jednu z daní za nižší hmotnost.

Interiér se snaží nebýt příliš japonský

Přes dveře vede cesta rovnou do interiéru, který si také zaslouží trochu pozornosti. Zaujal mě přitom přesně opačným způsobem než karoserie - na japonskou strunu příliš nehraje, snaží se o opak. A kupodivu se mu to i celkem daří, třebaže ne dokonale.

Nejsem žádný „japanofob”, ale vnitřky aut z východu se mi až na pár výjimek zpravidla příliš nezamlouvají. Zdá se mi, jako by japonští konstruktéři vrhali veškerou energii do techniky motorů, převodovek nebo podvozků (tedy někdy ani to ne) a uvnitř jako by jim došel dech. Nějak to slepíme a ono se to prodá - kvalita i ergonomie pak bývají na štíru a s nimi i celkový pocit z místa, odkud své auto znáte nejlépe. Výjimky pochopitelně existují, mnoho jich ale není, a tak jsem docela rád, že Mazda 6 patří mezi ně.

Nechci říci, že bych se do vnitřku šestky zamiloval a měl tendenci pasovat jej mezi nejlepší nové interiéry na světě, na to podle mě nemá. Odpouští si ale minimálně typické chyby vnitřků japonských aut a prostor ke kritice dává vesměs skrze ryze subjektivní vnímání, zjevné přešlapy si obvykle odpouští.

Architekturou tedy interiér zůstává, zvláště ve srovnání s exteriérem, hodně při zemi, ale to mně osobně vůbec nevadí. Kvitovat musím i kvalitu použitých materiálů, většinu palubní desky tvoří velejemný plast (kdo chce píchat do palubky, tady si užije), piánový dekor a imitace nějakého kovu, asi hliníku. Dobře to vypadá, dobře se na to sahá a to platí i o koženém obšití volantu a dalších, již tvrdších plastech ovladačů. Autorům se podařilo docela vkusně vyřešit i ovládání ventilace a displejů se zobrazením aktuálních hodnot teploty, jakkoli displeje stále voní po starých mikrovlnkách.

Co bych kritizoval je nevhodné použití onoho piánového dekoru na některých exponovaných místech jako je okolí řadící páky. Snadno se nejen ohmatá, ale i odře, po roce užívání už to pěkně vypadat nebude. Naopak pochválit musím ergonomii, další bolístku mnoha Japonců - je v pořádku a většinu věcí lze ovládat pár tlačítky z volantu, popř. těmi na středové konzole. Trochu horší je to s jakýmsi, znovu trochu doroubovaným palubním systémem. Pominu tedy jeho nepřesvědčivou navigaci TomTom, která by udělala radost mladému cyklistovi, do auta za tři čtvrtě milionu mi ale moc nesedí. Ovládání celého systému částečně přes dotykový displej, částečně přes tlačítka na něm a částečně přes další tlačítka na středovém tunelu ale není úplně nejštastnější.

Co vnitřní prostor? Řekl bych v průměru třídy - nic opulentního, nic nesnesitelného. Do auta se čtyři dospělí tak nějak vejdou, pokud ale budou mít každý dva metry, ti vzadu už budou trochu skučet. Do zavazadelníku s objemem 522 litrů nahlédněte sami, ani pro něj bych nenašel podstatně jiné hodnocení. Vypadá použitelně a nechybí mu pár chytrých řešení, zahrádkářští guru by ale jistě budou volat po širším otvoru pro vstup, zcela bezschodovém nakládání a dalších podobných výstřelcích. Ty v Mazdě nenajdete.