Autoforum

zvětšit fotografii /

Třída C i Audi A4 v předstihu zareagovaly na novou generaci BMW 3 faceliftem. Není ale toto vzájemné následování trochu kontraproduktivní?

Nemusíte měřit, testovat nebo analyzovat, abyste přišli na to, že navzdory různým pokusům Alfy, Volva, Lancie, Jaguaru, Lexusu nebo Saabu zůstávají v souboji o absolutní špičku střední třídy a ve hře o nejlepší univerzální auto na světě jen tři značky - Audi, BMW a Mercedes. Vybrat nejlepší z nich je dnes o to těžší, že žádná automobilka neváhala použít ve snaze strhnout přízeň publika na svou stranu zbraně těch zbývajících. BMW naučilo své rivaly lépe jezdit, Audi přesvědčilo ostatní, že nutně potřebují pohon všech kol a kvalitnější kabinu a Mercedes soupeře donutil nepodceňovat starou dobrou kombinaci komfortu jízdy a výkonů.

Zásadní rozdíly mezi řadou 3, třídou C a modelem A4 se proto v současnosti značně stírají, což je z pohledu přirozené diverzity a hlavně konzervativnějších zákazníků značná škoda. Jistě, minimálně na úrovni charakteru a pochopitelně designu zůstávají tato auto pořád svébytná. Jenže krátký test kombi verze letos modernizovaného Mercedesu C 250 CDI 4Matic se neobešel ani bez přemýšlení, jaký by byl bez soupeřů a jejich vlivu.

Řidičsky zajímavá, ale podle motoru

Že je současná třída C zásadně jiná než dosud všechny předešlé Mercedesy této velikosti, víme už od roku 2007, kdy byla generace s interním kódem 204 představena. Od počátku byla vnímána jako velmi povedená alternativa k etalonu jízdních vlastností od bavorské automobilky a o tuto lichotivou pověst se postaral nejen vyspělý a nadmíru dobře fungující podvozek, ale hlavně překvapivě skvělé řízení, které bylo svým celkovým vyvážením nezřídka vnímáno i při přímém srovnání jako lepší než to v BMW.

S tím opravdu nelze nesouhlasit, ale je nutné dodat, že hodně záleželo od motorizace a koncepce pohonu. Například ovladatelnost a nastavení posilovače řízení benzínového sedanu C 350 bylo na dnešní dobu vynikající, což se ale třeba o kombíku C 320 CDI 4Matic rozhodně říci nedalo. Pro vysvětlení stačilo srovnat jejich hmotnosti. Praktičtější karoserie, naftový šestiválec a mezinápravový i přední diferenciál vyhnaly hmotnost vozu na 1,8 tuny, tedy o dvě stě kilogramů výš než u zážehové V6 a skoro o tři a půl metráku oproti základnímu čtyřválci. Vím, je to trochu míchání jablek s hruškami, ale ve výsledku to nic nezměnilo na zjištění, že se na podobný rozptyl hmotnosti univerzální šasi nestaví snadno a Mercedes se o tom bolestivě přesvědčil.

Lepší než V6 CDI

Tím se dostáváme k testované C 250 CDI 4Matic reprezentující nový pohled Mercedesu na výkonný diesel, který ne náhodou na to jde mnichovskou metodou dvojitého přeplňování. Nerad to říkám, protože mám projevy a kultivovanost šestiválců opravdu rád, ale čtyřválec 2,1 l je svými reakcemi, ochotou sbírat se od volnoběhu do nejvyšších otáček někde úplně jinde a navzdory nepatrně nižším výkonům je pro céčko tou lepší naftovou pohonnou jednotkou. Verze 4Matic s permanentním pohonem všech kol je ale zároveň připomínkou, že v Mercedesu příliš často myslí i na quattro, které nejen střední třídě prokázalo medvědí službu, protože jistou skupinu řidičů přesvědčilo, že pohon všech kol je nevyhnutný a co je horší, tak i všemocný. Beztak si myslím, že 204 koní a 500 newtonmetrů nejsou hodnoty zadní nápravou nezvladatelné, i když vám budou někteří lidé, hlavně ti žijící v neustálých obavách, zaručeně tvrdit něco jiného.

Než ale usednu za volant, abych se pokusil popsat spojení čtyřválcového dieselu s automatem a čtyřkolkou, musíme se předtím na chvíli zastavit u faceliftu z letošního roku. Exteriéru se nedotkl zásadně, ale vliv na změnu vizáže má značnou. Mercedes vyměnil světla, kapotu i nárazníky a ve stylu viditelně ustoupil od ostrých hran, aby dal přednost měkčím křivkám. Nevypadá to špatně, lépe, ani hůře, jen prostě jinak, což mi ale připadá jako vstřícný krok spíše vůči těm, kteří vyžadují patrný důkaz modernizace, než aby to bylo skutečně nutné.