Autoforum

/

Foto: Archiv Autoforum.cz

(+ video) Tak přece jen existuje. Peugeot 301 je vážně skvělou příležitostí, jak se vrátit asi o 15 let zpátky do historie. Se vším dobrým i zlým.

Pro automobilismus to byly dobré časy, osobně je považuji za jeden z vrcholů evoluce. Psala se druhá polovina devadesátých let a auta měla vše, co mít mohla a neměla skoro nic, co mít nemusela. Bylo to naposledy, co se technika a elektronika snoubily primárně za účelem uspokojení zákazníka - technický vývoj byl na vrcholu a elementární elektronika odladěná do té míry, abyste po šesté návštěvě servisu v jediném měsíci netoužili po návratu karburátoru.

Braly se ohledy na okolní prostředí, když emise škodlivých plynů byly sníženy na minimum, auta byla už velmi bezpečná a přesto nebylo těžké koupit si kompakt s hmotností okolo jedné tuny a slušným výkonem. Motory stižené normou Euro 2 ještě vesele dýchaly a s limity normované spotřeby v nedohlednu vám nikdo necpal turba, start/stopy, superdlouhé převodovky ani jiné zbytečnosti. Mohli jste si koupit úplně normální auto nižší střední třídy se stokoňovou šestnáctistovkou a jako řidič měli rázem všechno, i když ani pasažéři nestrádali.

Byly to časy, kdy na trh přišla auta jako BMW 3 E46, Ford Focus první generace, kdy škodovka udělala obrovský pokrok s Octavií první generace. Byly to chvíle, kdy bylo vůbec možné vyrobit a prodávat něco jako BMW Z3 M Coupe, přetáčivou zadokolku se samosvorem, šesti škrtícími klapkami na lanku a žádným ESP. A dařilo se i obchodně - v evropské patnáctce se na vrcholu této éry prodalo 14,6 milionu aut, výsledek, který už se nikdy později neopakoval.

Měl jsem ve zvyku si tyto doby idealizovat, pak jsem na ně raději začal zapomínat. Peugeot 301 mi je připomněl - je to sice na kost oholená silniční koza, která třeba první generaci Focusu nesahá ani po kotníky, přesto dává některými svými vlastnostmi vzpomenout na to, co všechno bylo ještě nedávno u aut samozřejmostí a co jsme zadupali do země výměnou za papírové sliby a falešné dojmy. K dokonalosti má sice sakra daleko, věcí, které v něm fungují, je ale obzvláště vzhledem k ceně až překvapivě hodně.

Lehké, polozávodní auto

Tento test pojmu trochu nestandardně, neboť i když jde o velmi sledovanou novinku, řadou hodnocení bych jen opakoval už vyřčené. Peugeot 301 je totiž pokrevním bratrem, no spíše odříznutým siamským dvojčetem Citroënu C-Elysée, kterému se nedávno podrobně věnoval náš agent dvojité M ze severního pobřeží Balatonu. Nebudu se tedy zaobírat vším, co by si jinak zasloužilo pozornost, neboť kolega auto vystihl velmi dobře. Dám raději přednost některým svým odlišným pocitům a také odlišným vlastnostem 301, která mohou být dány buď jiným naladěním Peugeotu, nebo zkrátka více nebo méně zdařilým provedením konkrétního kusu. Buď jak buď, o úplně stejná auta v případě našich testů nešlo.

První věc, kterou mohu odbýt velmi stručně, je design. Ačkoli zdaleka není totožný jako u Élyšky (ačkoli francouzštinu ovládám, doufám, že za název C-Elysée už si někdo dobrovolně prohnal kulku hlavou, pro většinu světa bude oříškem), obě auta zdálky sotva rozeznáte. Na přídi je nakonec jiné úplně všechno včetně hlavních světel (ačkoli ta vypadají velmi podobně), celkový dojem je ale skoro stejný. Hlavní odlišností je jiné pojetí masky chladiče - někomu byla bližší ta od Peugeotu, jinému ta náležící dvojitému šípu. Rozsuzovat tyto dvě skupiny nehodlám, každý ať si udělá názor sám.

Pokud mám říci nějaký vlastní, pak mohu konstatovat, že zepředu vypadají obě auta sympaticky, i přes poněkud vyšší stavbu. To samé ale nemohu říci o zádi, kde nad snahou o rozumný design zvítězila snaha přilepit autu monstrózní maxikufr. To se povedlo, vzhled tím ale trpí. A není to zdaleka naposledy, kdy vítězí jeden faktor směřující za snahou dodat autu tu či onu izolovanou vlastnost, nad všemi ostatními zájmy.

Zajímavější než okukování zevnějšku je ale prohlídka interiéru. A nejde tu teď o to, jestli je ošklivý, nebo hezký - vnitřek je pojatý střízlivě, účelně a to mi není úplně cizí. Zajímavý je z jiného pohledu. U aut podobného typu, snažících se zaujmout hlavně cenou, se totiž jakožto zdeformovaný novinář začnete přirozeně pídit po známkách ořezávání nákladů, po tom co chybí, co je očividně levné. Je to podvědomé a vlastně i přirozené - chcete říci, co všechno bude muset laskavý čtenář při koupi pominout, pokud bude chtít ušetřit. U 301 vás ale podobné hledání brzy omrzí, laciné provedení nebo úplná absence provází prakticky všechno, co uvidíte, na co si sáhnete.

Auto záhy připomene bicykl Fanouše Součka po tuningovém zásahu jeho nezbedného syna. „Uděláme mu z toho lehký polozávodní kolo, bude jedině rád...” Vzpomínáte? Tak asi takhle vznikala 301, sundavalo se a sundavalo a pokud něco přibylo, pak leda úplný nesmysl na úrovni onoho kusu plastového kelímku hlomozícího o výplet kola.

A nakonec tam dali volant z Lamba

Takže co tu nemáme... Chtěli byste třeba stropní madla pozvolna se vracející do své původní polohy? Tady chybí úplně. Chtěli byste osvětlení kosmetického zrcátka ve sluneční cloně? A k čemu? Ani na zrcátko nedošlo. Uzavirání vnitřního okruhu ventilace? To by bylo, ale pěkně táhlem jak v sedmaosmdesátém. Připravte se na plasty nezakryté části konstrukce, odhlučňovací filc koukající z pod pedálů nebo všechny ovladače soustředěné někam do palubní desky a jejího okolí - táhnout dráty do dveří by bylo moc drahé. Je tu i kolegou už probíraný zavazadlový prostor, ve kterém už nezbylo vůbec na nic - plechový vnitřek víka je jen ten nejviditelnější začátek, vše vrcholí až „podlahou” o tvrdosti malířské čtvrtky, která se začne bortit už pod krabičkou tatranek (naštěstí ne moc hluboko, rezerva ji zastaví) a asi ještě 347 dalších míst, kde se šetřilo.

Perličkou je pak otáčkoměr s červeným polem nesměle začínajícími na hodnotě 5 000 ot./min - na diesel trochu moc, na benzín trochu málo, ale co, přece nebudeme dělat dva typy, to by zvedlo náklady na jeden vyrobený vůz o 10 eurocentů. Vtipné přitom je, že autoři po shlédnutí všeho toho zmaru zřejmě přemýšleli nad tím, jak to celé trochu vylepšit a měli skvělý nápad - volant se zploštělým spodkem.

Nesmysl to byl u všech silničních aut, která jsem poznal, tady je to věc mimořádně bizarní. Nakonec to zřejmě konstruktérům připadalo jako vtipné spojení příjemného s užitečným - vypadá to „sportovně” (však je to v Lamborghini, ne?) a ještě se trochu ušetří, protože dotáhnout celý kruh by stálo dalších 10 eurocentů. Točit s tímhle „nekolem” je ve výsledku každopádně pro zlost.

Když už jsme u volantu, který svým tvarem skutečně nikterak nepomáhá nalezení vhodnější pozice „na můstku”, musím říci, že poskládat se dovnitř pro mě (2 metry na výšku) nebylo vůbec snadné. Ne, že by místa bylo málo, ale sloupek řízení jde štelovat pouze výškově, a to ještě ne moc, sedadlu se nechce příliš nízko a je celé takové trochu gumové... No, poradil jsem si, nebo jsem si si spíše zvykl, nejpřirozenější poloha to ve výsledku nebyla.

Abyste mě neměli za blázna - já 301 výše zmíněné nevyčítám, čekat od levného auta něco jiného než laciný interiér by bylo stejně naivní jako doufat, že ta fotka Angeliny Jolie v teplické erotické seznamce je skutečná. Pouze konstatuji, že nízká cena se nevzala z ničeho a jestli francouzským bratrům budete muset výměnou za ni něco odpustit, pak je to tohle. Na nějaké lacinosti budete uvnitř narážet neustále, nedělají nakonec dobrý dojem ani vizuálně, ani pocitově. Směle ale mohu říci, že to je nejen první, ale také poslední velký ústupek, v ostatních ohledech je na tom 301 více než dobře.