Autoforum

/

Foto: Archiv Autoforum.cz

(+ videa) Zkušenost s Peugeotem RCZ R dokazuje především to, že recept na skvělý sporťák byl dávno vymyšlen. Stačí podle něj „vařit”.

Žijeme ve zvláštní době, v níž až pozoruhodně velké množství lidí věří tomu, že před realitou lze utéci. Že je možné ji oblafnout, přechytračit, ignorovat ji tak dlouho, až upadne v zapomnění, schovat ji za zdánlivě smysluplné fikce. Vyhnu se nyní tématům politickým, ekonomickým či ekologickým a zůstanu pouze u aut. Právě v jejich případě se dnes - nezřídka kvůli tlaku ze všech tří výše zmíněných sfér - hra na „novou pravdu” rozehrává v až obludné míře a intenzitě.

Někteří kupříkladu došli k závěru, že vynikající, ne nutně jen sportovní automobil postavíte tak, že ke spalovacímu motoru přidáte jeden čí více elektrických a vůz dovybavíte kopou akumulátorů. Na papíře vše funguje skvěle - auto může mít díky elektrickému dopingu ohromující výkon, který jej vystřelí ke stovce v okouzlujícím čase. Může mít i neuvěřitelně nízkou spotřebu paliva, neboť na každou cestu vyjede s akumulátory naplněnými elektřinou až po okraj a z nádrže si spalovací motor bude ucucávat jen po troškách. Fungovat to tak nakonec může i ve skutečnosti, ovšem jen do chvíle, kdy s ním začnete zacházet jiným způsobem, než jaký předpokládají propočty jeho tvůrců.

Nutně o hodně těžší auto bude papírově rychlé pouze do chvíle, než jeho akumulátorům dojde šťáva. To se dříve nebo později stane při rychlejší jízdě pokaždé, pak už může s kily navíc spoléhat jen na spalovací jednotku, s níž bude ještě o poznání pomalejší, než kdyby celé to elektrické harampádí ve voze nebylo. To samé platí spotřebě - když vyčerpáte předem nabitou elektrickou energii (kterou jste beztak museli zaplatit), máte k dispozici zase jen spalovací motor, který táhne těžší auto, než by jinak musel. Rekuperace části kinetické energie pomoci může, ale při většině jízdních stylů bude jen obtížně vyrovnávat ztráty způsobené nadměrnou hmotností. Máte zkrátka rychlé auto, ale jen někdy. Můžete mít i úsporné auto, ale jen někdy. Co máte vždy, je auto těžší, méně agilní a hůře ovladatelné. Mně osobně na tom všem trápí už jen dočasnost, proměnlivost a nevyzpytatelnost výstupu, které vám takové dílo nabízí, a to pouštím z hlavy zbytečnou složitost celého řešení i z ní pramenící potenciální nespolehlivost a omezenou životnost.

Jistě, není to zdaleka jediný blud, který je dnešnímu automobilismu vlastní. Tento je ale jedním z nejhmatatelnějších a je nám dnes servírován ze všech stran pod rouškou rčení, že stokrát opakovaná lež se stává pravdou. Možná to těm, kteří si takový výsledek přejí, jednou vyjde. Možná. Dozajista se to ale nestane do doby, dokud se budou vyrábět auta jako Peugeot RCZ R. Je totiž živoucím důkazem, že Chapmanovské ideály jednoduchosti překonány nebyly, jen jaksi nezapadají do ideálů doby, v níž se realitě kdosi snaží přiřknout roli druhých houslí. Pojďme si o tom říci více.

Klenot maloměst zaboduje i v Praze

Než se ovšem dostaneme k podstatě věci, musíme se poněkud statičtěji podívat, s čím máme tu čest. Zdánlivě přitom není o čem mluvit - tohle je přece faceliftované RCZ, které se ve velmi podobném barevném provedení objevilo v našem testu loni. Původně jsem se tak o vzhledových záležitostech vůbec zmiňovat nechtěl, znovu mě ale překvapilo, jak mnoho lidí si tohoto auta všímá. Není to přece nic nového, vzhledem ke značce a ceně ani nic mimořádně prestižního a s ohledem na solidní komerční úspěch tohoto modelu ani nic až tak exotického. Přesto se i jinak téměř neutuchajícím defilé výjimečných aut znudění Pražané v nemalé míře o RCZ R zajímali a v menších městech byl magnetem téměř pro kohokoli bez ohledu na věk a pohlaví.

Že by za to mohlo ono písmeno R v názvu? To si nemyslím, vizuální specifika eRka jsou velmi omezená a za významnější lze označit snad jen větší přítlačné křídlo na víku zavazadelníku a trochu jinak střižený zadní nárazník s dvojicí oddělených koncovek výfuku nemalých rozměrů. Nechci tedy vzhledové zvláštnosti RCZ R zcela shodit ze stolu, mnoho menších jednotlivostí včetně třeba zvláštních litých kol, brzd nebo masky chladiče se stará o to, že vzezření vozu je výraznější, svalnatější, agresivnější. Není to ale zkrátka tak, že by si lidé ukazovali „To je ten výjimečný nový Peugeot,” to si jen spíše všímali zajímavého auta, které příliš neznají. I když některé zvídavé pohledy lze přičíst na účet slaboduchosti přihlížejících (otázka: „To je Peugeot, nebo Porsche?” bere slova z úst dříve, než stihnete odpovědět na pozdrav...), nakonec to musí být přetrvávající neokoukanost RCZ, která se stará o dlouholetou životnost atraktivity pro okolí.

Jestli pro vás tohle něco znamená v pozitivním, nebo negativním smyslu slova, budete vědět sami, do kabiny už ale můžeme nahlédnout s méně ambivalentním přístupem. Ani ta se přitom „zeRkovatěním” příliš nezměnila - je tu znovu zvláštní, hodně vzdálená a dopředu nakloněná palubní deska, vzhledem k pozici v autě ne vždy snadný výhled ven, některé trochu kýčovité prvky jako analogové hodiny viditelné jen ve dne (hodiny tedy vidíte i v noci, čas jaksi nikoli, rafičky nejsou osvětlené), poněkud komplikované ovládání palubního systému, (i zde) nesmyslně zploštělý volant... Vlastně krom pár znáčků, plaketek a podobných drobností nejde skoro o nic, až na dvě dvě věci - sedadla a hlavici řadící páky.

To druhé mohu přejít téměř mlčky, i když kovové provedení tohoto prvku asi nepotěší ty, kteří nepoužívají řidičské rukavice - v zimě zebe, v létě pálí. Sedadla ale ignorovat nelze, a to nejen kvůli jejich výraznému tvarování, které skýtá výbornou oporu v ostře projížděných zatáčkách a přitom nevytrestá ani při méně náročném cestování. Jsou totiž také o něco „tučněji” polstrovaná či možná zcela jinak koncipovaná. A to jen dobrotu nedělá.

Možná víte, že nejsem zrovna drobného vzrůstu, měřím na výšku přibližně dva metry. V takovém případě jste v podobných autech nutně citliví na každou drobnou změnu vnitřních dispozic, a ta u RCZ po cestě k RCZ R nastala. Sedadlo buď nejde dát tak nízko jako u 200koňové verze, nebo je zkrátka i v nejnižší poloze posazeno výše. A tak zatímco standard mi rozměrově ještě vyhovuje, R už se nacházelo na hranici snesitelnosti či mírně za ní - i při snaze vyjít možnostem vnitřku polohou těla maximálně vstříc, jsem stejně nacházel místo pod stropem obtížně, na rozhoupaných silnicích také vůbec. Podobně v podélném směru místa zřejmě ubylo. Není to žádná tragédie, ostatně třeba nemáte dva metry a může vám to být ukradené. Pouze varuji, že pokud po R toužíte, jste velcí a do RCZ se vejdete dobře, do R také nemusíte. Za sebe říkám, že mi delší pobyt v tomto autě už příliš příjemný nebyl, těch pár ubyvších centimetrů prostě chybělo...

Krom „sedadlové pitvy” k vnitřku RCZ asi nemám mnoho co dodat. Řeknu snad jen tolik, že jsem byl shodou okolností nucen převézt ve voze zavazadla pro týdenní pobyt dvou osob mimo domov (muž - jedna aktovka, žena - tři šatní skříně) a šlo to, kupé s 384 litry v zavazadelníku je docela praktické auto, i když plnohodnotná rezerva musela skončit na zadních sedadlech. Alespoň k tomu jsou dobrá, jinak se do nich pohodlně vejde leda malé děcko...