Autoforum

/

Foto: Archiv Autoforum.cz

Není to překlep, třicet tisíc. Majitel je měl rozesetá doslova všude a o míře své sběratelské vášně se nešířil. Co na tom, že byla malá, obrovskou hodnotu měla i tak.

Když člověk někde najde sbírku aut, většinou čítá jednotky, někdy desítky, výjimečně stovky kusů. Dennis Eriksson z Minnesoty ovšem za svůj život nashromáždil 30 000 aut. Čtete správně, třicet tisíc. Ovšem, nebyl to ztracený potomek Rotschlidů ani Rockefellerů - jeho sbírku tvoří modely aut všech možných velikostí.

Eriksson zemřel ve věku 69 let. Byl jedináček a neměl ženu ani děti, takže svůj dům odkázal církvi, jejíž členem byl celý život. O jeho sbírce ale nikdo nevěděl - občas hovořil o tom, že modely aut sbírá, ale to dělá kde kdo - nikoho při vyřčení těchto slov nenapadlo, o čem ve skutečnosti hovoří. Najevo to vyšlo až ve chvíli, kdy Lisa Lundstrom, která se starala o finance této církve, poprvé vstoupila do domu. Realitu přehlédnout nešlo, autíčka byla prostě všude - v obýváku, v ložnici, ve vstupní hale, v koupelně, v prádelně, dokonce i v garáži vedle dvou skutečných automobilů.

Kromě autíček samotných si ke všem vedl také záznamy. Každý kousek byl zapsaný v kartotéce, dohromady dal i hromadu originálních prospektů k různým modelům. Ve dvou garážích bylo také několik skutečných aut - původní Ford Model T, Edsel z roku 1959, Rambler z roku 1966 a Pontiac Bonneville z roku 1977, který ovšem neskončil v rukou církve - ten odkázal svému příteli, s nímž kdysi podnikl „roadtrip” právě v tomhle autě.

O skutečné automobily se pečlivě staral, stejně jako o modely. Většina z nich byla uložena ve vlastnoručně vyrobených vitrínách, které byly uzavřené, aby na autíčka sedalo co nejméně prachu. A všechna je pravidelně čistil. Byl to jeho největší koníček, sbírku odstartoval, když mu bylo devět. Podle výpočtů církve si koupil v průměru jedno autíčko denně po celý svůj život.

Pokud by vás napadlo udělat z této sbírky muzeum, jistě byste nebyli sami. Církev se ovšem rozhodla sbírku zpeněžit a finance použít na opravy a údržbu svých zařízení pro mládež. Nikdo by asi nekoupil takhle obrovskou sbírku jako celek a starosti s prodejem byly svěřeny aukčnímu domu Everything But The House, EBTH, který se specializuje právě na rozprodávání podobných sbírek a od kterého jsme se o všem dozvěděli.

Aukce už skončila, po několika várkách trvala skoro rok. Přihazování začínalo vždy od jednoho dolaru, tak levně se ale neprodalo snad nic. Ceny jednotlivých autíček se šplhaly do vyšších řádů, výjimkou nebyly ani stovky amerických dolarů. Církev nezveřejnila konkrétní částku, za kterou se celá sbírka prodala, hovoří pouze o sedmimístné sumě, pochopitelně v dolarech. Řeč je tedy o více jak 1 milionu USD.

Zdá se vám to neuvěřitelné? Lež to nebude. Nebylo v našich silách sečíst z výsledků dílčích aukcí sečíst celou utrženou sumu, ale z letmého pohledu není nemístné odhadovat průměrnou cenu jednoho autíčka na nějakých 60 USD, tedy přes 1 200 Kč. Vynásobte si to 30 tisíci a jste na 36 milionech Kč.

Berte to jako tip, jak spořit na důchod. Každý den si kupte jeden angličák a na sklonku života se budete topit v penězích. A nebo jako naději - když vám někdo odkáže „jen hračky”, nemusí to být tak bezcenné dědictví, jak se na první pohled zdá...

Zdroj: EBTH

Petr Miler