Autoforum

/

Foto: Archiv Autoforum.cz

Emisní limit ve výši 95 gramů CO2 na kilometr nakonec nezačne platit v roce 2020, ale o čtyři roky později. Proč se z toho jen neradujeme?

Kauza „Merkel-Gate“ je evidentně u konce, přičemž vítězství se nakonec přiklonilo na stranu znovuzvolené německé kancléřky. Nebyla by to ovšem Evropská unie, kdy by si alespoň trochu na stávajícím vývoji nepřisadila. Podle mnohých politiků totiž odklad nových emisních limitů jen přinese vyšší účty za benzín a zrychlení globálního oteplování. Stačí ale jen trocha selského rozumu a rázem je vám jasné, že nic se nejí tak horké, jak se v EU uvaří. Zvláště, když zprávy v poslední době informují spíše o příchodu nové Doby ledové.

Ale nepředbíhejme a pojďme se nejprve podívat na samotné rozuzlení sporu. V jeho srdci bylo zavedení emisních limitů CO2 ve výši 95 g/km v roce 2020. To by však podle Angely Merkelové výrazně poškodilo německé výrobce, kteří na rozdíl od těch francouzských nebo italských vyrábějí také velké limuzíny.

Německá kancléřka se tedy rozhodla prát za práva výrobců tím, že navrhla variantu „brod“. Tedy řešení, podle kterého unií navrhované limity začnou platit až v roce 2024. O čtyři roky dříve ovšem bude zahájeno jisté mezidobí, které počítá s jistými úlevami. Díky tomu by se faktická výše emisí měla zvednout na nějakých 104 g/km - i to ovšem ve srovnání se stávající úrovní (130 g/km) představuje razantní snížení.

Jak se dalo čekat, plán Angely M. okamžitě následovala kritika z Itálie a Francie. U země galského kohouta však šlo o pouhý populismus, neboť jak Renault, tak i Peugeot a Citroën velmi spolupracují právě s inkriminovanými německými výrobci v podobě Mercedesu či BMW. Na stranu „dobra“ se pak pro změnu přidala Velká Británie (i když výměnou za německou protislužbu) společně s Polskem.

Pondělní hlasování tedy nakonec dopadlo tak, jak dopadlo. Tedy rozhodnutím, že jednání o výši emisních limitů budou znovu otevřena. Uzavřena pak musí být v řádu týdnů, jinak totiž hrozí odklad rozhodnutí až někdy na rok 2015. V Evropském parlamentu se totiž chystá výměna stráží, a tak by hlasování o nepopulárním kroku mohlo v některých zemích vést ke ztrátě voličů.

Tím se přitom dostáváme k úvodu naznačenému hořekování. Podle eurokomisařky pro klima Connie Hedegaard je stávající verdikt opravdu velkým zklamáním, neboť daný limit (v přepočtu na spotřebu jde o 4 litry na 100 kilometrů) prý může být na automobily velmi snadno aplikován. My ovšem máme pocit, že tak jednoduché to nebude - je to stejné, jako kdybychom po 53leté Connie chtěli, aby vypadala na dvacet. Vždyť jsou tu přece šminky a plastická chirurgie...

Podle britské konzultantské společnosti Cambridge Econometrics by pak navrhovaný limit CO2 ve výši 95 g/km přispěl k úspoře paliva, která se dá v celoevropském měřítku vyčíslit na 70 mld. Eur (cca 1 820 miliard korun), přičemž na samotné Německo připadá 9 mld. Eur (234 mld. Kč). Toho se ihned chytil Greg Archer z britského odboru dopravy, podle něhož bude muset tyto účty i nadále platit každý řidič.

Jak ovšem všichni již dávno víme, spotřeba udávaná automobilkami a posvěcená Evropskou unií má s realitou jen pramálo skutečného. Dané úspory jsou tak pouze papírové, a tak řidiči platí spíše více za systémy jako start/stop, které vedou hlavně k lepším výsledkům měření spotřeby, nikoli reálným úsporám. Do budoucna propast mezi skutečností a virtuální realitou jistě jen naroste, neboť výrobci jistě budou muset sáhnout k amperovským přetvářkám. Reálný svět je však něco, co zejména europoslanci již dávno nevnímají.

Ve výsledku je tedy vlastně otázkou, co kdo vyhrál. Německo však svým způsobem do budoucna prohrálo, neboť kupříkladu podle švédské ministryně životního prostředí Leny Ek leží nyní na zemi „opravdu velká zodpovědnost“. Na druhou stranu, bez financí našich západních sousedů by celá Evropská unie byla nahraná. Proto si říkáme, že Angela Merkelová mohla prosadit trochu reálnější vizi, tvář by za to u nás dozajista neztratila...

Zdroj: Autonews

Petr Prokopec