Autoforum

/

Foto: Archiv Autoforum.cz

(+ videa) Artur Tussik je karosář. A umí, dokáže opravit prakticky cokoli. Jen si nejsme jisti, jestli někdy svůj um nevyužívá nevhodným způsobem.

Vážně havarovaná auta se obvykle neopravují. Nejde tu o to, že by to technicky nešlo - opravit jde prakticky všechno - brání tomu pojistná matematika. Každá pojišťovna bude s touto věcí pracovat trochu jinak, obvykle ale opravu zamítne, pakliže je její předpokládaná cena v součtu s hodnotou nabouraných zbytků auta příliš blízká ceně zdravého auta stejného věku a ujetých kilometrů.

Má to svoji logiku - pojišťovně se oprava prostě nevyplatí. Pokud v takovém případě vyplatí klientovi aktuální hodnotu celého auta a ony zbytky si sama prodá, vyjde ji to levněji než úhrada opravy. A jakýsi „bod zlomu” nastává pro každou pojišťovnu v trochu jiném momentě proto, že cenu opravy nikdy nelze dokonale určit předem - servis ji odhadne, ale když po demontáži poloviny nabouraných dílů zjistí, že je poškozené ještě něco dalšího, cena dále poroste.

Když si k tomu připočteme stále rostoucí ceny oprav, je výsledkem, že jsou za „totálku”, totální škodu označována stále menší poškození. Pojišťovna raději neriskuje a nevolí holuba na střeše v podobě potenciálně levnější opravy a jde spíše po vrabci v hrsti, který ji přináší jistotu možná horšího výsledku, ale pořád jistotu. Tato auta nicméně nekončí ve sběrných surovinách - jak už jsme řekli, pojišťovna je prodá a do šrotu to není. Prodá je prostě tomu, kdo nabídne nejvíce. Vozy jsou sice oficiálně prodávány resp. kupovány jako zdroj náhradních dílů, ale co když se někomu dostane do rukou třeba vůz, jaký vidíte níže? BMW řady 7 s pochroumanou zadní částí a tedy logicky téměř nedotčenou technikou? To je zkrátka škoda rozebrat...

Najdou se tedy experti, kteří z těchto zbytků umí postavit „nové” auto. Mají v rukou zbytky ze dvou nebo tří takových a pro ně pro změnu dává větší ekonomický smysl z nich udělat jedno celé, které takto prodají, než se měsíce zabývat rozprodejem náhradních dílů, které stejně nikdy neprodají všechny. Měli jsme tu takový případ u fialové Octavie z Ruska a vzbudil poměrně vášnivou debatu. Svařování auta ze dvou je totiž dost kontroverzní praktika a je velkou otázkou, jak se takové auto bude pak chovat na silnici či při další, podobně vážné nehodě. Bezpečné ale zcela jistě nebude.

Dnes vám můžeme představit Artura Tussika, (shodou okolností?) také Rusa, který se karosářskou prací zabývá a dokumentuje ji poměrně dobře na videích, které zveřejňuje na YouTube s ruským komentářem a anglickými popisky; chyby mu odpusťte. Také někdy provádí podobně kontroverzní práce - nevyhledává je, ale nebrání se jim. Jednou z nich je např. svaření BMW řady 7 ze dvou kusů, které si můžete prohlédnout na obrázcích a na prvním videu níže.

Poškození tu bylo poměrně vážné, zasaženy byly i nosné části karoserie. Proto auto bylo klasifikováno jako standardními způsoby neopravitelné, tedy ekonomicky ospravedlnitelným způsobem - autorizovaný servis by nejspíše musel vyměnit celou karoserii nebo její značnou část za novou. A při rychle klesajících cenách ojetých BMW 7, náročnosti takového zásahu a cenách v oficiálních servisech, by to stálo příliš.

U Artura to tak být nemuselo, zvoleno tedy bylo v podstatě odřezání zadní celé zadní části včetně nosníků a výměna těchto prvků za nové. Připomínáme, že tento vůz má náhon na zadní kola, což nutně znamená větší nároky na tuto část auta než u předokolky. Jak se můžete přesvědčit níže, provedení této operace je precizní a výsledek velmi přesvědčivý, ale přesto bychom měli z takového auta trochu obavy.

Není to jediná Artutova zajímavá práce, další si můžete prohlédnout na jeho blogu či na jeho kanálu YouTube. Všechno provádí precizně a pečlivě, proto se tím také chlubí. Používá kromě obyčejného metru, úhelníků a speciálního měřítka vlastní výroby také laser ke změření vodorovných os a svislic. A ve většině případů, které jsme procházeli, nebyla auta svařována z více „bouraček”, nýbrž byly důležité části opraveny.

Oprava tohoto BMW 7 je jednou z náročnějších oprav, které prováděl a stojí za pozornost už kvůli své (znovu pečlivé) dokumentaci srozumitelné i člověku, který neumí rusky. Na jednu stranu to lze obdivovat, toto neumí každý, na druhou to lze i odsoudit. Máme pocit, že vzít každou práci není tak profesionální, jak se může zdát. Pokud použijeme hodně přehnané přirovnání, někdo může chtít po Arturovi také instalaci brzd, které po pár kilometrech přestanou fungovat. A auto slepené ze dvou může za určitých okolností zafungovat pro posádku úplně stejně. Posuďte sami...

Zdroj: Autoblog-Artur přes AutoEvolution

Marek Bednář