Autoforum

/

Foto: Autohaus Piper, publikováno se souhlasem

Automobilový průmysl byl uregulován do až tak úzkých mantinelů, že do naprosté většiny aut koupíte typově jen jeden motor v několika málo provedeních. Bylo líp. Ani malý atmosféricky plněný šestiválec v normálním rodinném kompaktu nebýval jen sen.

Neustálé zužování nabídky pohonných jednotek aut a zmenšování motorů, které zbývají v nabídce, devastuje zejména evropskou automobilovou scénu už skoro dvě dekády. V podstatě nejde až tak o samotné malé motory, ty své zákazníky vždy měly a dál si je najdou. Vadí nám hlavně fakt, že takové pohonné jednotky větší motory nedoplňují, nýbrž nahrazují. Důvod přitom nikdy nebyl v preferencích zákazníků, nýbrž v pokutách za nadlimitní produkci CO2. Ty jsou tak vysoké, že automobilky nezřídka postupují i přímo proti přáním zákazníků, proto také dnes tolik tlačí elektrická auta. Nechce je sám od sebe téměř nikdo, bruselským normám spatřujícím jejich emise CO2 jako absolutně nulové bez ohledu na cokoli se ale líbí tuze.

Lepší časy přitom nejsou tak dalekou minulostí, jak se může zdát. Ještě před pár léty byla velkých a často i atmosférických motorů v nabídce automobilek dost. A ještě o něco dřív se i v Evropě dala jako nová koupit Mazda 323F generace BA. Byl to pětidveřový hatchback, ale měl bezrámová okna a leckdo si ho pletl s kupé, bylo to ve své době poměrně elegantní auto. Dnes je na něm věk samozřejmě vidět, přece jen vznikalo na začátku 90. let. Pro nádech sportovnosti je 323F často považována spíš za sporťák, ale to je nesmysl - Mazda 323 je rodinný vůz, nakonec si na některých trzích říkala Familia, snad netřeba překládat.

Pod kapotou se dají čekat čtyřválce - byla tu patnáctistovka, šestnáctistovka a osmnáctistovka. Auto ale hostilo také dvoulitrový vidlicový šestiválec. Čtete správně, ještě na konci 90. let se prodávalo jako nové auto nižší střední třídy auto s objemově tak malým motorem o šesti válcích, protože... byl prostě lepší než ten čtyřválcový a fajnšmekři ho chtěli. Měl označení KF-DE, který produkoval 146 koní a 179 Nm. Původně pocházel z modelů Xedos a montoval se do různých aut Mazdy v 90. letech, včetně např. MX-6, kde byl k mání také ve 2,5litrové variantě.

Šestiválce s objemem okolo dvou litrů nikdy nebyly úplně běžné, historicky ale nejsou ani zase tak unikátní. Člověk je ovšem zná spíš z o třídu větších aut - např. v BMW 320i E46 nebo v Lexusu IS 200 první generace -, kde byly obvykle řadové. Vidlicové šestiválce Mazdy K-series nejsou zajímavé jen svou základní konstrukcí, ale i sáním, které má systém VRIS - Variable Resonance Intake System. Je to v podstatě systém proměnlivé délky sání, ale funguje na principu Helmholtzovy rezonance - stejného principu, podle kterého vzniká zvuk, když fouknete do hrdla prázdné láhve.

V sání jsou tři komory, z nichž je každá naladěna na jinou rezonanční frekvenci. Nemá to ale nic společného se zvukem, počítač přepíná mezi jednotlivými komorami tak, aby bylo dosaženo co nejvyššího výkonu v celém spektru otáček. A to je u tohoto motoru poměrně široké - červené pole otáčkoměru začíná na 7 tisících, ale omezovač zasahuje až v 7 800 otáčkách.

Není to jediný motor, který používá v sání Helmholtzova principu, a sání ani není jediné místo v autě, kde se tenhle princip využívá. Také ho najdeme v sání např. u desetiválce Dodge Viper a běžně se používá u výfuků, kde se pomocí něj dosahuje žádoucího zvuku, a za stejným účelem je na něj myšleno i u ozvučnic reproduktorů a subwooferů.

Tenhle dvoulitr v Mazdě 323F je žádoucí i z jiných důvodů a přední je ten, že je jeho projev opravdu návykový. Výkon 146 koní a točivý moment 179 Nm dnes není žádné terno, ale motor má opravdu krásný zvuk a lační po otáčkách. Spousta lidí s ním tedy jezdila odpovídajícím způsobem, čemuž musela odpovídat i údržba - pokud tomu tak nebylo, motory trpí nadměrnou spotřebou oleje.

Narazit dnes na hezkou Mazdu 323F s šestiválcem je i proto (a také kvůli tomu, že vůz trápí koroze jako snad všechny Mazdy) obrovská rarita - na pěkný kousek, který se objeví v prodeji, si obvykle počkáte hezky dlouho. Teď se ale jeden takový najde. Není zrovna nejetý, na tachometru má už 127 tisíc kilometrů, za rovných 30 let provozu to ale není mnoho. A vypadá opravdu velmi dobře. Je to snad i exemplář hodný sbírky nadšeného „mazdisty”, od pohledu velmi pěkně udržovaný, korozí téměř téměř nedotčený vůz. A dosud byl provozován Německu jen třemi majiteli.

Jeho stav je na poměry 323F BA opravdu nadstandardní. Taková je ale bohužel i požadovaná cena 23 900 Eur, tedy asi 591 tisíc korun. Za takhle starou a jetou 323F je to rána, jenže tenhle kus prostě vyčnívá z řady. A představte si, až s ním budete stát vedle souseda s Octavií s motorem 1,0 TSI R3 - pod kapotou bude mít přesně polovinu toho, co vy. Přesně polovinu. Možná to už za ten pocit výjimečnosti bude stát...

Zdroj: Autohaus Piper@Mobile.de

Petr Miler