Autoforum

/

Foto: Archiv Autoforum.cz

Elektrická auta jsou považována za spásu planety, za jejich provozem ale stojí složitější matematika, než naznačují nulové přímé emise.

Ponechat vývoj jeho přirozenosti, těžko bychom se nyní nacházeli na prahu rozsáhlé elektrifikace automobilového světa. Není to žádný převratný vynález ani náhlé procitnutí techniků, které vede automobilky k mohutným investicím do vývoje elektrických aut, ale sílící regulace národních a nadnárodních autorit. Ty k jinému postupu dávají stále menší prostor.

Myšlenka za touto snahou je v kostce následující: „Ano, je to neefektivní, ale je to ohleduplnější k životnímu prostředí, a to za to trochu odříkání stojí.” Takovou myšlenku lze akceptovat a na první pohled vypadá skutečně ospravedlnitelně - elektrická auta mají přímo nulové emise a jejich motory pracují s vysokou efektivitou. Na ten druhý je ale složitější.

Ona elektřina se někde musí vzít a když se povětšinou nevyrábí jinak než z fosilních paliv, její pozdější přeměna, třebaže s vysokou efektivitou, na pohybovou energii žádné velké ohledy k přírodě ve výsledku neznamená. A to je pořád jen jeden aspekt, ekologické náklady na zahození více jak sto let vývoje spalovacích motorů a nucené nahrazení stamilionů aut novým též nejsou a nebudou nulové.

Když se všechny tyto aspekty vezmou v úvahu, můžeme docela snadno zjistit, že výsledek nuceného nástupu elektromobility může být docela jiný: „Ano, bylo to neefektivní a nebylo to ani neohleduplné k životnímu prostředí.” Že to tak dopadne, tvrdí poslední dobou stále více lidí, kterým bychom měli naslouchat. A dnes vám můžeme zprostředkovat pohledy dalších takových.

Jde o tým profesora Damiena Ernsta z univerzity v Lutychu, který spočítal, že při současném způsobu generování elektrické energie (na kterém se mávnutím kouzelného proutku nic nemění), se započítáním veškerých nákladů na vývoj a výrobu nového auta, které by vlastně jinak nikdo nechtěl a zohlednění všech skrytých nákladů této proměny se průměrný elektrický vůz nikdy nedožije momentu, kdy začne být skutečně elektrický.

Taková chvíle totiž podle Ernsta a jeho kolegů nastane až ve chvíli, kdy vůz najede téměř 700 tisíc kilometrů. Něco takového naprostá většina aut nezvládá dnes a nezvládne to ani v budoucnu, z provozu jsou a budou vyřazována mnohem dříve. Nakonec, vezmeme-li v potaz průměrný roční nájezd 15 tisíc kilometrů, musel by normální člověk jezdit s jedním autem 47 let, aby jeho auto začalo být ekologické. To je utopie.

Belgičtí vědci přišli s těmito závěry na základě vlastních šetření a prezentovali je na obrazovkách veřejnoprávní televize RTBF. Ernst mimo jiné prostudoval nároky výroby baterií pro elektrické automobily. Samozřejmě zjistil, že továrny produkcí akumulátorů neúměrně zatěžují životní prostředí. Například elektromobil s baterií o kapacitě 60 kWh použije 20 kWh na trase dlouhé 100 kilometrů. V tomto případě by elektrický vůz musel ujet 697 612 kilometrů, aby byl čistší než benzinový automobil, který spotřebuje šest litrů benzínu na stejně dlouhém úseku.

Ernst říká, že relativně rychlý ekologický provoz by nastal až v momentě širokého využití obnovitelných zdrojů s minimální produkcí emisí a jiného odpadu, což je ale zatím naprosto nereálná představa neinformovaných lidí, kteří bohužel určují vývoj automobilového trhu.

Zejména Evropská unie tlačí na minimalizaci přímých emisí a spotřeby paliva a nezajímá se o nic dalšího. Striktní opatření nutí výrobce vyvíjet svá auta tak, aby z výfuku vycházela ideálně vůně fialek a test WLTP ukázal co nejnižší číslo - ať to stojí, co to stojí. Výsledkem je pak ekologická jízda, která zdánlivě šetří přírodu, podle profesora Ernsta tak ale člověk bude muset jezdit desítky let, aby dílčími okamžitými úsporami zohlednil veškerou neefektivitu nuceného zavedení jiného způsobu pohonu aut.

Zdroj: RTBF

Mirek Mazal