Autoforum

/

Foto: Audi

Žádné soudné vedení prestižní automobilové značky by nikdy nenapadlo takto naložit se svým nejreprezentativnějším modelem. Audi se ale dostalo v posledních letech do takového stavu, že to udělalo. A až teď přemýšlí, jak to co nejrychleji napravit.

Letos na jaře se provalilo, jaký smutný konec potkal někdejší pýchu ingolstadtské automobilky. Audi A8, tradiční symbol německého luxusu a technologického náskoku, v tichosti opustilo německý trh a později i zbytek těch evropských. Stalo se tak bez přímého nástupce, bez jasného plánu, zkrátka kapitulace v přímém přenosu před Mercedesem třídy S a BMW řady 7.

Když už nic jiného, člověk by si myslel, že management značky se čtyřmi kruhy ve svých zelených vizích dojde k aspoň nějakému definitivnímu, byť bolestivému závěru. Ale to by byl omyl. V Ingolstadtu zjevně levá ruka neví, co dělá pravá, a výsledkem je strategický galimatyáš, nad kterým zůstává rozum stát. A nemluvíme teď o tom, že mimo Evropu auto někde pořád koupit jde.

Podle nejnovějších zpráv z Německa totiž Audi sice stoplo objednávky na současnou generaci A8, od dosavadní „strategie” ale vzápětí začalo couvat. Zdá se, že velký sedan čtyř kruhů nakonec mrtvý být nemusí. Místo jasné strategie tu ale máme chaotický pokus o vzkříšení, který má nastat nejdřív v roce 2030. A způsob, jakým to chce koncern VW provést, dokonale ilustruje současnou bezradnost celého koncernu VW

Tradiční baštou a domovem modelu A8 byl po celá desetiletí německý Neckarsulm. Právě tam se rodila hliníková karoserie Space Frame, tam se budovala prestiž značky. S tím je teď konec. Pokud nová A8 vůbec vznikne, čeká ji vyhnání z rodného hnízda - její produkce se má přestěhovat do Lipska. Znalejší teď jistě zbystřili: Do Lipska? Tam přece Audi žádnou fabriku nemá.

A máte pravdu, důvodem je samozřejmě úspora nákladů. Koncernoví účetní, kteří dostali za úkol do konce dekády zredukovat modelové portfolio na polovinu, vymysleli s manažery Audi spásný plán: nová A8 bude sdílet platformu s příští generací Porsche Panamera. Na papíře to možná zní jako hezké synergické cvičení, v realitě je to ale facka vlastním zaměstnancům a popření vlastní identity. V Neckarsulmu kvůli tomuto a dalším škrtům visí otazník nad osudem tisíců dělníků, přičemž automobilka už dříve avizovala, že do konce roku 2029 zruší 7 500 pracovních míst. Vyprázdnění tradiční továrny je jen logickým vyústěním tohoto úpadku.

Fascinující je především časový horizont celého projektu. Současná generace D5 je bez ohledu na to, kde se prodává, na pokraji klinické smrti. Prodejní čísla jsou naprosto tristní - za prvních osm měsíců letošního roku se v celé Evropě prodalo pouhých 966 kusů všech verzí A8 a S8 dohromady. V USA je situace podobně zoufalá, za první pololetí tam Audi udalo jen 513 kousků, což je meziroční propad o bezmála třetinu.

Reakce Audi? Necháme trh čtyři roky úplně vyklizený, zákazníky pošleme přímo do náruče Mercedesu a BMW, a v roce 2030 - tedy za dlouhé čtyři roky - se slavně vrátíme s autem z Lipska a lidé na něj budou stát fronty. To jako vážně? Kdo z někdejších věrných zákazníků bude čekat do roku 2030 na auto, které už v základu nebude čistokrevným Audi, ale převlečeným Porsche? V segmentu, kde hraje prim prestiž a technologická kontinuita, je čtyřletá pauza sebevraždou.

Tento myšlenkový ping-pong - nejdřív model zaříznout, pak ho potichu zkoušet oživit na cizí platformě a v jiné továrně - jen podtrhuje hlubokou krizi identity, kterou Audi momentálně prochází. Pod tlakem dravé čínské konkurence a klesajících marží se management uchyluje k naprosto nahodilým záplatám. Vrcholem bizarnosti jsou pak úvahy koncernového šéfa Olivera Blumeho, který pro jiné ohrožené německé fabriky (jako Emden nebo Zwickau) hledá využití v podobě zbrojních zakázek nebo partnerství s Číňany.

Pohled na dnešní Audi je zkrátka smutný. Značka, která kdysi diktovala tempo a mottem „Náskok díky technice” podtrhovala své reálné smýšlení, dnes jen chaoticky přešlapuje na místě a nikdo nedokáže říci, co udělá zítra. Opravdu smutné.

Zdroj: Auto News

Petr Miler