Autoforum

/

Foto: Archiv Autoforum.cz

Někteří budou Němce za tento krok chválit, neboť jím ve výsledku ulevili životnímu prostředí. Problém je ale v tom, že prodejem aut jinak určených ke zničení uvedli zákazníky v omyl.

Když automobilka chystá nějaký nový model, běžně postupuje tak, že než jej naservíruje zákazníkům v sériovém provedení, vyrobí řadu jeho vývojových verzí. Pokud pomineme Teslu a její snahy o inovace, výrobci běžně zhruba osmnáct měsíců před začátkem prodeje posílají na silnice prototypy, na kterých ladí vlastnosti výsledného produktu. Tamtéž pak o nějaký rok později míří i předprodukční série, která slouží k ověření a nastavení kvality výroby.

Ve chvíli, kdy jsou produkt i výroba prakticky bezchybné (tak tomu sice ve skutečnosti není, nicméně většina porodních bolístek je v této fázi již vychytána), se montážní linky rozjedou naplno. Teprve auta, která vznikla v rámci této fáze, by měli dostat zákazníci, dříve vyrobené vozy by měly být zničeny, i když jsou na první pohled k nerozeznání od těch, které automobilka vyrobí později.

Proč o tom ale mluvíme? Ne kvůli Tesle, třebaže zrovna tato automobilka měla kvůli vynechání částí tohoto obvyklého procesu neskutečnou spoustu potíží s rozjezdem nového Modelu 3. My se dnes přesuneme z kalifornského Fremontu do německého Wolfsburgu, kde musí Volkswagen řešit další průšvih související právě s výše zmíněným.

Z interních auditů provedených v roce 2016 vyplynulo, že během předchozích deseti let automobilka prodala zhruba 17 tisíc vozů, jež vznikly v rámci předprodukčních sérií. To zní na první pohled chvályhodně, neboť lidé nezřídka kritizují ono ničení aut, na kterých může být specifický třeba jen nesériový kus plastu v okolí zadních sedadel. Kdyby o tom věděli jak zákazníci, tak příslušné úřady, nikdo by si nemohl stěžovat, jenže VW o tom nikomu neřekl a auta prostě prodal jako ta sériová.

Současný šéf VW Group Herbert Diess se o problému dozvěděl v červenci 2016, nicméně trvalo dlouhé dva roky, než se pokusil o nápravu. Teprve před pár dny značka obeslala své zákazníky, omluvila se jim a v požádala je, aby z bezpečnostních důvodů své vozy vrátili zpátky. Samozřejmě za plnou cenu, byť možná je i výměna za nové auto.

Že nejde o záležitost, nad kterou lze mávnout rukou, svědčí skutečnost, že minimálně u 9 063 kusů nikdo neví, v jakém jsou vlastně stavu. Kvůli korekcím výroby mohlo u toho či onoho vozu dojít k instalaci nového prvku, či naopak mohl být někde některý odebrán. Auditoři tak naznačují, že zde existuje vážné bezpečnostní riziko. Automobilka tak musí přinejmenším 5 555 dotčených aut stáhnout ze silnic, jakkoliv mohou mít za sebou 10 let zcela bezproblémového provozu.

Na jedné straně lze celou záležitost pochopit - auta byla vyrobená a ukázala se být způsobilá k jízdě, pročež VW v podstatě již dále nezatěžoval životní prostředí jejich sešrotováním a výrobou náhrady, ale místo toho je jednoduše předal zákazníkům. A jak jsme již zmínili, pokud by ti byli o všem informováni, bylo by vše v pořádku. Jenže VW měl zfalšovat průvodní dokumenty, ač oficiálně tvrdí pravý opak. Kromě toho došlo i k odstranění originálních sériových čísel.

Nyní tedy spadla klec, v září Volkswagen po dlouhém váhání konečně o celé záležitosti informoval německou federální autoritu KBA, jež následně uvědomila Evropskou unii. Značka tedy musí řešit další škraloup, který může nahlodat důvěru v ní - její zákaznici si nyní nemohou být jisti, co si vlastně koupili a to samé rázem platí i pro zájemce o ojeté Volkswageny. Němci mohou jen doufat, aby se z dosavadních zjištění nevyklubal ještě větší škraloup, celá Dieselgate se také rozjížděla pomalu...

Stávající šéf koncernu Herbert Diess o všem ví již od roku 2016, ovšem teprve letos v prosinci automobilka konečně začala jednat

Zdroj: Handelsblatt

Petr Prokopec