Autoforum

/

Foto: Jaecoo

Tyto vozy dnes lákavým zbožím z řady relevantních důvodů, kupci si ale obvykle neuvědomují jednu věc - „Range Rover z Temu” není to samé Monteravy z Lidlu, není to věc rychlé spotřeby. A podle toho je třeba uvažovat o ekonomice jejího provozu, což spousta lidí pořád nechce chápat.

Mezi českými řidiči se v poslední době rozmohl takový nešvar. Nechávají se zlákat blyštivou novotou, nekonečnými seznamy výbavy a zdánlivě neodolatelnou pořizovací cenou modelů zpoza (no, spíš z okolí...) Velké čínské zdi. Jenže jak už jsme dřív podrobně rozebírali, tito lidé zcela ignorují elementární ekonomickou poučku: o skutečných nákladech na vlastnictví auta nerozhoduje to, kolik peněz necháte v autosalonu při koupi, ale kolik z nich už nikdy neuvidíte, až budete vůz prodávat jako ojetinu. Je to hlavně rozdíl mezi pořizovací a prodejní cenou, o co by se lidé měli zajímat, i náklady na palivo libovolného typu jsou vedle toho obvykle okrajovou položkou.

Že nejde o žádné strašení novinářů, ale o tvrdou realitu, nyní jasně potvrzují nová data z australského trhu, která rozebírají kolegové z tamního Car Sales. Proč by nás měl zajímat čísla právě odtud? Protože Austrálie je pro čínské automobilky zaslíbenou zemí, jakýmsi globálním lakmusovým papírkem. Tamní trh zaplavily dříve, agresivněji a bez celních bariér, kterými se je nyní snaží brzdit Evropa. To, co se tam děje dnes, je obrazem toho, co čeká evropské a české majitele těchto aut už za pár měsíců či let. A pohled je to varovný.

Trh ojetin zažívá šok, Číňané ztrácejí hodnotu raketovým tempem

Podle tržní analýzy provedené společností Carma, která zmapovala vývoj cen ojetých aut v Austrálii za uplynulý rok, zažívají majitelé čínských aut rychlé vystřízlivění. Zatímco celý trh ojetin klesá v průměru o 6,5 procenta, hodnota čínských vozů propadla o bezmála 10 procent. Za jediný rok je to obrovský rozdíl, čínská auta ztrácí na ceně o polovinu rychleji než všechna auta, jichž jsou součástí. Pokud by Carma z trhu vypreparovala jen „nečínské” modely, bude rozdíl ještě větší.

Pokud se podíváme na nejžádanější cenovou kategorii (v přepočtu zhruba mezi 300 a 500 tisíci Kč), klesla hodnota čínských aut dokonce o 11,1 procenta za jediný rok. A není to anomálie krátkého časového období - pokud se podíváme na i u nás populární konkrétní modely, jako je například SUV MG HS, realita je až krutá. Dvou- až tříleté exempláře se na trhu nabízejí za ceny v průměru o 45,9 procenta nižší, než kolik stál nový vůz. Během tří tak majitelé obvykle odepíšou polovinu hodnoty auta, to už nemá daleko k elektrickým propadákům. Kde je ta slibovaná úspora při nákupu? Rozplynula se jak pára nad hrncem.

Zoufalí majitelé se aut zbavují, nikdo je ale nechce

Propad hodnoty je hnaný tradičním faktorem - obrovským přetlakem nabídky. Prvotní nadšení vyprchalo a trh ojetin začaly čínské vozy zaplavovat po tisících. Počet soukromých inzerátů nabízejících ojeté „Číňany” meziročně vystřelil o masivních 58 procent. Pro srovnání, zbytek trhu zaznamenal nárůst soukromých nabídek jen o 13 procent.

Lidé, kteří před dvěma lety jásali, jak levně nakoupili, se dnes houfně snaží těchto aut zbavit. Zjišťují ovšem, že sekundární trh o ně nemá zájem, dokud nejsou opravdu levná. Prodat ojeté čínské auto začíná být pro soukromníka nadlidský úkol, pokud nechce jít s cenou na naprosté dno. Ani autobazary se do nich nehrnou a plných 64 procent prodejců muselo u těchto vozů v posledních měsících přistoupit k okamžitému zlevnění, aby vůbec našli kupce.

Takhle může být „levnější” i Ferrari

Ukazuje se tak přesně to, před čím dlouhodobě varujeme. Celkové náklady na vlastnictví vozu jsou u čínských značek kvůli mizerné zůstatkové hodnotě vyšší, než člověka při pohledu na cenovky v reklamách. Číňané sice dokážou vyrobit auto levně, ale nedokážou mu zajistit prestiž a důvěru v dlouhodobou spolehlivost a servisní zázemí, které by držely jeho cenu nahoře. Tedy aspoň zatím.

S trochou nadsázky se dá říct, že touto optikou může být „levné” i Ferrari. Pokud si koupíte exkluzivní supersport za 6 milionů a po třech letech ho za 5,6 milionu prodáte, což se u některých modelů snadno může stát, ztratili jste půl milionu korun. Pokud si koupíte čínské SUV za 1 milion a po necelých třech letech bude mít hodnotu 550 tisíc, prodělali jste kalhoty nejen procentuálně, ale i nominálně. Navíc s tím rozdílem, že jste celou dobu jezdili v unifikovaném spotřebním zboží bez charakteru, a ne ve špičkovém stroji z Maranella. Jasně, jsou tu i další náklady, které v tomto případě nebudou vždy zanedbatelné (jako pojištění), ale jako extrémní příklad pro pochopení situace to snad postačí.

Čínská auta zkrátka zatím úsporu nepřinášejí. Kdo chce ušetřit při nákupu, ten spláče nad výdělkem při prodeji. Úsloví „lehce nabyl, lehce pozbyl” zde platí do posledního písmene,

Zdroj: Carma přes Car Sales

Petr Miler