Autoforum

/

Foto: Badennova, tiskové materiály

„Ležící policajt” se jim neříká náhodou, mlátí všechny hlava nehlava, ať už si to zaslouží nebo ne. Produkt společnosti Badennova je chytřejší, na silnicích ho ale nenajdete, i když první verze byla hotová už v roce 2008.

Mé vzpomínky na hodiny fyziky ve škole jsou spíš mlhavé. Nešlo totiž o předmět, který by mě vyloženě bavil, a to mimo jiné i proto, že při něm nedocházelo tak často na reálné pokusy, jako tomu bylo v hodinách chemie. Dost věcí z fyziky si ale i tak pamatuji, přičemž nejde pouze o výpočet zrychlení aut nebo zákon akce a reakce. Jednou z kapitol, které mi zůstaly v hlavě, jsou nenewtonovské kapaliny.

Jde o tekutiny, u kterých neplatí Newtonův zákon viskozity. V klidu a při pomalých změnách podmínek se chovají jako běžná tekutina, pokud je ale změna například tlaku rychlá, ztvrdnou. Typickým příkladem jsou podmáčené písky či tekuté bahno. Pokud totiž po takovém povrchu jdete rychle, chová se jako pevná plocha. Jakmile zastavíte, začnou převládat vlastnosti tekutiny - a vy se začnete propadat. Vyzkoušet si to můžete i při domácím pokusu, kdy smícháte škrob a vodu, a do směsi následně udeříte - v té chvíli bude působit skoro jako beton. Jinak vám ale steče po rukou.

O nenewtonovských kapalinách se zjevně učí i Španělé. A právě tamní společnost Badennova se rozhodla nabitých znalostí využít v automobilové branži, jak si s odstupem času všimli kolegové z Jalopniku. S pomocí směsi připomínající pudink totiž vyrobila netradiční silniční retardér. Ten se chová stejně jako výše popsané tekuté bahno. Pokud jej tedy přejedete v nízké rychlosti, čeká vás pouhé zhoupnutí na rozdíl od vyššího tempa, které má za následek ztvrdnutí směsi.

Badennova vůbec první verzi inovativních retardérů představila již v roce 2008, pak následovalo pět let pokusů, po nichž přišla nová verze. Ta již nereagovala na pokles či vzestup okolní teploty, nýbrž pouze na rychlost. Ke slovu tak přišly testy na skutečných silnicích, které skončily úspěchem. Flexibilní retardéry totiž byly nejen ohleduplnější k automobilům a jejich řidičům, zároveň došlo na redukci hluku. A snížilo se i riziko poškození napojované vozovky.

Právě tyto výsledky vedly k nemalému zájmu ze zahraničí. Od roku 2017 měl projekt také podporu Evropské unie. Přesto všechno ovšem na silnicích nadále najdeme klasické gumové či kovové retardéry. Proč? Na to asi nejlépe odpovídají data EU. Výroba a instalace jednoho retardéru totiž vyšla na - a teď se možná vážně něčeho chytněte - šílených 71 429 Eur, tedy cca 1,78 milionu korun. Brusel na to přitom přispěl částkou 50 000 Eur (1,24 mil. Kč).

Když se přitom podíváte na internet, zjistíte, že cena běžných retardérů se pohybuje klidně o několik řádů níž. Některé obce přitom mají roční rozpočet nižší, než na kolik jeden flexibilní retardér vyjde. Nakonec tedy není divu, že komunální politici raději skončí u nákupu těch běžných. Nebo jednoduše nechají při záplatování vozovky vylít na silnici trochu více asfaltu, načež začnou motoristé raději jezdit ještě pomaleji, než jim přikazuje místní dopravní značení. Smutné, ale pravdivé.

Zdroje: Jalopnik, Insider Tech, Cordis

Petr Prokopec