Autoforum

/

Foto: Audi

Současná doba vynálezu Rudolfa Diesela nepřeje a po dekádách růstu jeho popularity rychle vyklízí pole. Než se tak stalo, mířil ke hvězdám a tyto motory na tom měly svůj podíl.

Dieselové motory se vyznačují vyšší účinností na úkor uchu méně lahodícího projevu a vyšší hmotnosti. Základní atributy vznětových jednotek rozdělují motoristy na jejich příznivce a odpůrce a v posledních letech přibývá hlavně těch druhých. Ekonomika jejich provozu ale hovoří jasně a už kvůli ní o svou popularitu hned tak nepřijdou.

Naftové agregáty umí dodávat dostatečné množství výkonu při zachování příznivé spotřeby, a to jsou neoddiskutovatelné výhody rozhodující pro lidi jezdící desítky tisíc kilometrů ročně. Kombinace dynamiky a malého apetitu v reálných podmínkách umí vyniknout, třebaže i v tomto ohledu jsou naftové motory v poslední době spíše na scestí - stále složitější protiemisní opatření reálnou efektivitu jejich fungování postupně snižují.

Než se tak ovšem stalo, byly naftové motory dekády na vzestupu a na začátku minulé dekády se staly v řadě evropských zemí dominantním způsobem pohonu osobních vozů. Dnes se podíváme na ty, které tvořily důležité milníky na cestě ke slávě - pod kapotou měly přelomové diesely, které diesely je posunuly vpřed. A bez zajímavosti není, že z posledních pěti milníků, navzdory jejich pokrokovosti či výjimečnosti, už v novém autě nekoupíte jediný.

1. Peugeot 504 2,1 Diesel (1970)

Dieselový čtyřválec o objemu 2,1 litru měl jen 66 koní (49 kW), proto nebyl určen na zbrklé předjíždění mezi vesnicemi, ale sloužil jako skromný hltač velkých porcí kilometrů. Právě v této pozici svého času obstál na jedničku a světu jasně ukázal, že diesel v pohodlném osobním autě vyšší třídy může mít své místo. Prostorný Peugeot je dodnes velmi oblíbený v Africe, kam se komfortní podvozek i primitivní konstrukce jeho motoru velmi než hodí.

2. Mercedes-Benz 200 D W124 (1985)

Německý předchůdce třídy E se stal legendou, a to do jisté míry za to vděčí i svým naftovým motorům, které jsou považovány za prakticky nezničitelné. Agregáty s kódovými označeními OM601, OM602 a OM603 (čtyřválec, pětiválec a šestiválec) jsou konstruovány tak, že vydrží najezdit i milion kilometrů bez větších oprav. Přes moderní konstrukci a výrobu tu navíc nejsou žádné komplikované technologie náchylné k poruchám, tyto motory vydláždily cestu dieselům k naprosté dominanci v evropské vyšší střední třídě.

Foto: Mercedes-Benz

3. Audi A6 Avant 2,5 TDI quattro C4 (1994)

Původně Audi 100 přejmenované v pozdější fázi své existence na A6 kvůli sladění se zbytkem nabídky bylo prvním autem, které dostalo motor s dnes ikonickým označením TDI, konkrétně pětiválec o objemu 2,5 litru. Nejprve přišla varianta se 115 koňmi (85 kW), po faceliftu a změně označení na A6 a v nabídce přibyla silná verze o výkonu 140 koní (103 kW), která nelze ani z dnešního pohledu považovat za slabou. Zrychlení na 100 km/h probíhalo do 10 sekund a velké Audi jelo i 200 km/h. Povedený motor následně sloužil i automobilce Volvo a VW jej s úpravami používal i o dekádu později.

Foto: Audi

4. Alfa Romeo 156 a Lancia Kappa 2,4 JTD 838 (1998)

Italové byli na poli dieselů většími průkopníky, než by leckdo řekl - prvním osobním autem s přímým vstřikem nafty byl Fiat Croma v roce 1986, čímž o tři roky předběhl TDI od Volkswagenu. Jenže na rozdíl od marketingově lépe uchopeného řešení Němců průlom neznamenal. Trochu jinak to bylo v případě jednotky 2,4 JTD o 12 let později. Šlo o první sériový diesel s vysokotlakým vstřikováním Common Rail, které se nakonec stalo průmyslovým standardem a dnes jej používají i jednotky TDI. Absolutní prvenství drží Alfa Romeo 156 a Lancia Kappa, italský Mercedes svého druhu.

Foto: Lancia

Foto: Alfa Romeo

5. BMW 530d E39 (1999)

Už v devadesátých letech BMW dokázalo vyrobit naftový motor s výkonem a projevem, který rázem akceptovatelný i pro zákazníky sportovně laděných sedanů. Bez deci třílitrové ústrojí bylo první, které strčilo do kapsy spoustu benzínových aut. 184 koní (135 kW) výkonu a 400 Nm točivého momentu dodávaných relativně noblesním způsobem jsou stále dostatečné k tomu, aby i dnes udržely krok s provozem.

Foto: BMW

6. Volvo S60 D5 (2002)

Volvo mělo ve svém dosahu několik dieselových motorů, automobilka používala jednotky Volkswagen, Audi a Renault. D5 byla první skutečná nafta ze Švédska, konkrétně pětiválec D5244T byl vlastně koncipován jako benzínový, ale při vývoji bloku bylo již myšleno na možnou přestavbu pro diesel. Ten později skutečně vznikl s výkonem 163 koní (120 kW) 340 Nm a zaujal hlavně svým projevem, který měl k benzinu též velmi blízko. Dodnes platí za neskutečně kultivovaný, jeho vibrace, hluk i celkový projev jsou měřítkem pro konkurenty.

Foto: Volvo

7. Fiat Punto 1,3 Multijet (2003)

Další Ital dokázal, že diesel může dávat smysl i v malých autech, kam se podle škarohlídů vůbec nehodí. Multijet 1,3 rozhodně není nejvýkonnější naftou, ale výdrží a hospodárností exceluje a i malém Puntu dává smysl. Malé podniky často kupovaly lehké dodávky s tímto pohonem, který se odvděčí ekonomickým provozem.

Foto: Fiat

8. Honda Accord 2,2 i-CTDI CL (2004)

Japonská Honda byla vždy populární u milovníků spáleného benzínu. Značka sice vyráběla strojovny nejen pro automobily, ale i lodě, motocykly, sekačky na trávu či letadla, vždy se ale jednalo o zážehové agregáty, ty dieselové dodávaly externí firmy. První nafta přímo od Hondy jménem 2,2 i-CTDI bylo povedené dílo, které nikdo nečekal. Absence hluku a vibrací s dobrou odezvou plynu mile překvapily i ty, kteří Hondu milovali kvůli jejím V-TECům - na poli čtyřválcových dieselů to byl průlom svého druhu.

Foto: Honda

9. Land Rover Range Rover Sport TDV8 HSE L320 (2006)

Land Rover nebyl v žádném případě první s osmiválcovým vznětovým motorem. Tři německé značky byly rychlejší a první britské TDV8 vytvořila spolupráce Fordu a PSA. Právě tyhle dvě firmy mu daly vlastnosti, které u dieselů do té doby nebyly známe - projev připomínající americké osmiválcové benziny se skoro nekonečnými zkušenostmi Francouzů s diesely přinesly možná nejzajímavěji se projevující nafťák vůbec, u nějž bylo skutečně těžké zjistit, jaké palivo vlastně spaluje. Jízdní vlastnosti vozu připomínaly spíše motorový člun, ale to už je jiný příběh.

Foto: Land Rover

10. Subaru Impreza 2,0D Sport GH (2008)

Subaru je značka, která se vždy snažila získat pevnou oporu u evropských zákazníků. Pokulhávání plánu bylo částečně způsobeno nedostatkem vznětových motorů v nabídce, což značka zkusila napravit přelomovým dieselovým boxerem. Motor je to velmi zajímavý nejen konstrukcí, ale i projevem, jeho poruchovost ovšem útok na srdce Evropanů poněkud zhatila.

Foto: Subaru

11. BMW X5 M50d E70 (2012)

Automobilka BMW byla s dieselovými šestiválci obecně vždy napřed, dodnes se počtem kilowattů a newtonmetrů - relativně i absolutně - drží nad hodnotami většiny ostatních. Po motoru 35d přineslo ten pravý průlom premiérové trojité přeplňování, které dalo ladění výše i průběhu výkonu nadstandardní možnosti. Konkurenci tento motor překonal tak, že dodnes nikdo nenašel odpověď - například model X5 E70 měl už před sedmi léty celkem 280 kW (381 koní) a vysoký točivý moment 780 Nm. Nástupce se čtyřmi turby měl koní dokonce 400.

Foto: BMW

12. Audi SQ7 TDI (2016)

I když se v případě posledních čtyřech jmenovaných aut bavíme o vozech starých maximálně 14 let, žádný z těchto motorů už jako nový nekoupíte. K mání není ani diesel M50d ve své 400koňové formě, který se vyráběl jen pár let a dokonce ani tento motor V8, kterou naši exkurzi mezi dieselovými milníky uzavřeme. Ačkoli byl představen teprve v roce 2016 a trvalo někdy i roky, než se v upravených verzích objevil v Porsche, Volkswagenu či jiných Audi, dnes už to má též spočítané.

Jeho hlavním specifikem a předností bylo krom objemu a počtu válců použití elektrického přeplňování. Obecně vzato šlo o triturbo jako v případě BMW, u poslední 4,0 TDI v SQ7 a dalších modelech Audi ale ke dvěma klasickým turbům přidával ruku k dílu elektrický kompresor, který se staral hlavně pozoruhodnou odezvu v nízkých otáčkách. I z těžké a velké Q7 dělal velmi mrštné a přitom relativně úsporné auto, stále větší nároky kladené emisními normami v kombinaci s přirozeně omezenými prodeji tak výjimečného motoru ale znamenaly i konec osmiválcového TDI. Je to smutné, pestrost z automobilovému trhu mizela už dříve a chybí mu stále více.

Foto: Audi

Mirek Mazal